Tohle je moje asi nejoblíbenější knížka vůbec. Obzvláště co je týká mindsetu. Čtu ji už po 3. A stále mi přijde skvělá. Ryan Holiday bere antickou filosofii stoicismu a snaží se jí aplikovat na dnešní svět a jak ji prakticky využít. Stojím si za názorem, že každý, kdo se bude řídit stoickým přístupem k životu se bude mít skvěle.
Je opravdu zajímavé, jak s odstupem vidím, jak moc se tahle filozofie podporuje s tím, co děláme v Tiimi. A myslím, že je tady opravdu jen k užitku.
Stoicismus je filozofie, která učí, jak žít šťastný a vyrovnaný život tím, že se soustředíme na to, co můžeme ovlivnit, a přijímáme to, co nemůžeme změnit. Stoikové věří, že by člověk měl mít kontrolu nad svými emocemi, udržovat klidnou mysl a jednat s rozvahou, i když čelí těžkostem nebo nepříjemným situacím. Hlavní myšlenkou stoicismu je, že naše reakce na události jsou důležitější než samotné události, a že díky vnitřnímu klidu a moudrosti můžeme najít mír v jakékoli situaci.
První krok je uvědomit si, jak se na překážky díváme a jak je vnímáme. Překážky samotné jsou málo kdy tím, co nás zastaví. Mnohem častěji jsme tím mi samotní. Když překážku vnímáme jako nepřekonatelnou, tak ji těžko zdoláme. Je tedy důležité nejdřív změnit svůj přístup k výzvám a překážkám.
Nejdříve je dobrý nápad se na překážku podívat cistě logicky. Co doopravdy víme. Jaká fakta máme. Žádné předsudky ani očekávání. Čistá fakta jsou klíčové k tomu abychom rozdělili, co si myslíme a co doopravdy o překážce víme.
Dalším krokem je podívat se překážku pozitivně. Podívat se na ni jako na výzvu mi pomůže se v něčem zlepšit, nebo se posunout. Může to být, že si osvojím nějakou dovednost. Nebo se zbavím strachu z něčeho. A moje oblíbená na konec. Že to alespoň bude dobrý příběh, který bude zábava vyprávět. Právě to dělám vždy když se stane něco opravdu nepříjemného. Vzpomenu si na to, kdy jsem se podobně cítil v minulosti a jaký mám k tomu přístup dnes. Často je to už jen vtipná historka nebo zajímavá výzva.
Klíčem je tedy změnit svoji perspektivu. Všechno pro nás může být skvělá učící se příležitost. Na celém tomhle konceptu Tiimi stojí. Proto k tomu chce přistoupit hravě a zvídavě. Nerozčilovat se nad věcmi, ale těšit se co se naučím a vymýšlet co můžu udělat.
Samozřejmě samotná změna přístupu nestačí. Je potřeba i konat a proto musíme vždy přejít k akci. Zajímavé je, že tady je nejčastěji bod selhání. Už to máme skvěle vymyšlené a stačí jen začít. Ale nikdy nezačneme.
Zajímavý přístup k akci je, že často není potřeba pohyb v před, ale naopak vzad. Měli bychom se zaměřit spíše na odstranění překážek, které nám v posunu brání. To může být cokoliv od ukončení něčeho jiného co nám bere příliš času. Změna strategie, jakou se snažím překážku překonat, nebo změna cílů.
Dalším důležitým aspektem je vytrvalost. Klasicky “trust the process”. Vím, že pro někoho je tahle fráze dost otravná. Protože by se dala vyložit, jako: “Prostě slepě důvěřuj Tiimi a nestěžuj si.” Já to ale vnímám spíše jako: “Důvěřuj volbě, kterou si udělal a vytrvej.” Často se úspěch dostaví z ničeho nic, když jen vytrváme a tak vnímám tento přistup a jeho moudrost jak z Metodiky, tak z této knihy.
Dalším aspektem akce je, že si musíme připustit, že akce má vždy nějaká rizika. Rizikům se ale nevyhneme. Jsou součástí života a často ty největší úspěchy předchází také největší risky. Samozřejmě není dobrý nápad nebýt obezřetný a na rizika nehledět. Také se tady dá uplatnit jiný pohled vnímání. Pokud se to nepovede tak to bude akorát další učící se příležitost.
Vůle je to poslední, co nás udrží na cestě, když vše ostatní selže. Vůle je schopnost vydržet, když se svět okolo nás boří. Je to něco, co se trénuje, když překonáváme neúspěchy. Bohužel vůle není nekonečná a proto by se na ni nemělo vždy spoléhat. Měla by být tím co nám pomůže to dotáhnout do konce, i když to vypadá bezradně.
Abychom se ze světa nezbláznili musíme si přiznat jednu jednoduchou pravdu. Některé věci jsou mimo naši kontrolu. Jsou věci, které prostě nejdou změnit. To, ale neznamená, že nemáme nic dělat. Naopak nám to říká, ať se nesnažíme změnit, co nejde změnit a směřujeme svoji vůli tam, kde něco změnit nejde. V podstatě jde o to, že nedává smysl se rozčilovat se nad tím, co nejde změnit.
Další částí vůle je umět se vypořádat s neúspěchem. Neúspěch není konec, ale začátek jiné cesty. V historii jsou desítky příběhů, kdy lidé došli k úspěchu právě díky nějakému velkému neúspěchu.
Posledním aspektem je trpělivost. Musíme být trpělivý úspěch není jednoduchý a nedostaví se hned. Kdyby to bylo jednoduché, tak to dělají všichni.
Události nejsou dobré nebo špatné. To, jak mi událost vnímáme je to jediné, co určuje, jaká ta událost je. A to jediné, co vždy máme možnost ovládat je naše mysl. Což znamená, že ačkoliv nemůžeme vždy měnit co se děje okolo nás můžeme změnit to, jak se ohledně toho cítíme. Ve chvíli kdy vše vnímám s pozitivním mindsetem není moc věcí, které by nás mohli rozhodit. A pak jde jen o to si vybrat kam investuji svoji energii, aby to bylo ještě lepší.
Samozdřejmě tohle všechno je hezké, ale praxe je taky jiná. Není tak jednoduché se prostě začít na věci dívat jinak, než jak jsem byl zvyklý celý život. Ale z vlastní zkušenosti dokážu říct, že to stojí za to.Nevím, jestli si je možné tuto filozofii osvojit úplně a řídit se jí vždy. Ale čím více se jí dokážu řídit tím lepé se budu mít a proto si myslím, že to stojí za to se o to snažit. A když už nic jiného, alespoň to udělá z nepříjemných situací něco více snesitelného.
