John Kotter a Holger Rathgeber
Tato kniha se mi sdělením velice podobá mé oblíbené knize „Kam se poděl můj sýr“ jejíž příběh si velice často připomínám. Mám nutkání knihy porovnat a tak mi vystává myšlenka, že knihu „Kam se poděl můj sýr“ jsem četla už 5x, když to knihu „Náš ledovec se rozpouští“ jen jednou a to právě teď. Abych si z knihy odnesla ještě mnohem více, budu si ji muset přečíst ještě tak 2x.
Něco si ale přeci jen odnáším. Lidé vidí jen to, co vidět chtějí, skutečnost ale může být velice odlišná. Stejně tak tučňáci ze začátku nechtěli vůbec pochopit možnost, že jejich svobodu omezuje rozpouštějící se ledovec. Zajímavé v knize bylo pozorovat sílu dávání pocitu uznání – tučňáci, stejně jako lidé potřebovali pocit uznání a úcty. Nakonec nejdůležitější částí pro mě je ZMĚNA. Špatně snáším změny a učím se díky nim růst. Tučňáci museli změnit způsob života a vyjet ze starých kolejí, aby přežili.
Líbí se mi poslední část knihy – proces úspěšné změny
- Připravit scénu – pomoci druhým vidět potřebu změny. Sestavení vedoucího týmu
- Rozhodněte co dělat – vytvořit vizi změny a strategii
- Uskutečnit plán – dosahovat krátkodobých úspěchů, neustávat v činnostech
- A hlavně VYTRVAT!!!
ATP
VYTRVAT – pro mě nejdůležitější akce! – dělat něco alespoň trochu dobře a hlavně vytrvej!!!
- Využiji toto k motivaci týmu. Tučňáci spojili komunitu a odřízli ty, kteří jim marnili plány v postupu vpřed. Je potřeba si stanovit cíl a strategii, určit PROČ a přesvědčit ostatní.
