Doporučuji esej od Matúše Molnára (Ferrari mindset), skrze které jsem objevila hlavní myšlenky knihy a rozhodla si ji přečíst.
Ke čtení předcházel fakt, že jsem již dlouho nečetla nic z oblasti ezoterie. Dříve jsem každé léto hltala, tyto příběhově psané knihy, o přístupu k životu. Tak byl čas si připomenout znovu ten příjemný zážitek z ponoření se do příběhů hlavních postav a nechat je, mi poodhalit poselství, co mi chce autor předat.
Knihou nás provází Julián Mantle, úspěšný právník (a šílený workoholik), jež musel změnit svůj nezdravý životní styl. Opustí tedy svoje dosavadní prostředí a zmizí na pouť do Indie, po které se vrátí nabytý novou moudrostí. Své nové znalosti sdílí s jeho kamarádem.
Co si z knihy odnáším?
1) Kam se soustřeďuje světlo našeho majáku? Aneb Co je náš cíl?
Autor v knize vyzdvihuje, jak důležité je, mít svůj cíl, svoji vizi, proto abychom opravdu věděli, kam směřovat svoji činnost. Cíl nám zároveň pomáhá smysluplněji trávit čas.
Měli bychom obraz toho, co v životě chceme, nosit neustále v hlavě a každý den podniknout něco, co nás přiblíží o krůček blíž k jeho naplnění. Nejspíš teď máte pocit, že čtete známé klišé, téma cíle a vize už je v TAPu, klasika denního řádu. Čím to je, že neuhasíná zájem ho vznášet do našich rozhovorů? Umět si stanovit cíl a pak jej plnit, není totiž jen tak lehká záležitost, a za mě je to dovednost, co se stále učíme.
V knize se objevuje pár tipů k jeho plnění:
Nejlepší je začít u cílů malých. Tím, že se naučíme plnit malé úkoly, se připravujeme na uskutečnění těch velkých.
K podpoření existence cíle je dobré si ho napsat na papír.
Model 5ti kroků k dosahování cíle:
A poslední myšlenku, jež si odnáším z části o našem životním cíli - Když se v našem cíli odrazí i to, abychom v něčem byli prospěšní i druhým, vesmír nám bude přát o to víc.
2) Naše mysl - je kompletně v naší kontrole
To, kým jsme, jak se cítíme, jak reagujeme, jaký obsah krouží v naší mysli, jak mluvíme....všechny tyto věci jsou pod našem vedením. ,,A každý z nás má svaté právo, být vším čím můžeme být. Každý z nás má v sobě schopnosti překročit vlastní stín, v našich mocích je být více než jen zajatcem vlastní minulosti.”
Jediný limit, který máme je ten, který si vytvoříme, a tak ať už nám budou ostatní říkat cokoliv, měli bychom zvažovat odkud jeho slova vychází a proč o nás zrovna říká tohle. A je to vůbec něco, co nám má pomoc se zlepšit nebo jen uškodit? Co z jeho slov můžeme využít k zlepšení sebe sama?
To my jsme tvůrci naší reality, je na nás, zda necháme naši mysl zaplnit negativními podněty či pozitivními.
Je důležité si pamatovat, že volba je pouze na nás - můžeme se na život dívat jako na tragédii nebo komedii. Můžeme se ohlížet na to, co jsme ztratili nebo na to, co jsme získali. Můžeme si vybrat být vděční za to co máme nebo si neustále stěžovat. Ve které verzi bys chtěl být hlavní hrdina, krásný člověku?
Není svobodný nikdo, kdo není pánem své mysli – Epictetus
3) Disciplína je jednou ze základních složek k našim úspěchům
Je to právě naše schopnost vědomě ovládat naši vůli k vykonávání činností, které jsou potřeba vykonat. Disciplína, nám pomáhá usměrňovat naše kroky, k tomu abychom opravdu mířili k plnění našeho cíle. Zajišťuje, abychom se nenechávali příliš rozptylovat, krátkodobými potěšeními, na úkor cíle.
Začíná dodržováním malých návyků. Pravidelným zvládáním menších vítězství, posiluje naši vůli k dosahování větších výher.
Jak zbourat ty špatné návyky, které brzdí náš posun? V knize se píše, že bychom s nimi měli bojovat. Při čtení této části jsem, ve stejný den narazila na citát, který zastával myšlenku, že odbouráváním neprospěšných návyků docílíme, když se budeme soustředit na budování nového, lepšího návyku. Střet dvou odlišných způsobů mě donutil přemýšlet. Chvíle pozastavení, a z mé paměti se vynořila vzpomínka na jednu z nejlepších knih, o návyků, co jsem četla - Atomové návyky od Jamese Cleara.
Kniha je rozvržená tak, že nejdřív píše autor o postupu budování nových zvyků, až poté následují tipy na odstranění zlozvyků.
Plně oddat přítomný okamžik na budování, lepší budoucnosti – je pro mě osobně mnohem vyhovující. Možná si říkáte, tím, že nezničím ten zlý zlozvyk dřív, bude se za mnou vláčet jako ocas i nadále.
Dříve jsem hodně útočila na své negativní stránky, pokaždé co jsem znovu udělala chybu, jsem si do poznámek napsala velmi kritickou zprávu, pro sebe, ať příště neudělám to samé. Toto mi ohromně, zasáhlo do sebevědomí. A kdykoliv jsem něco dělala, myslela jsem jen na to, jak to zase pokazím.
Až jednou jsem si přestala vést přehnaně ,,sebepeskující” poznámky a nahradila je inspirativními a povzbuzujícími citáty.
Občas se mi v hlavě ještě vynoří ten nenávistný hlásek, co nalézá chybu ve všem, co dělám. Tak proč jsem se ho nejdříve nezbavila?
Upřímně, to úsilí, co jsem na to zprvu vynaložila, se mi vůbec nevyplatilo. A tak jsem přesměrovala svou pozornost na dosahování, toho, co v životě chci, místo vedení nekonečného boje. Negativní hlásek jsem nechala být, ať si tam je, mě je šumafuk, jednou zanikne.
Teď jsem se přemýšlením, dostala úplně mimo původní téma. Co mohu dodat? Už mě nic nenapadá. Co napadlo vás? Co vám teď probíhá hlavou?
(disclaimer: Tohle byl pouze příklad toho, co funguje mě. Není to žádný univerzální postup.)
,,Nemusíme bojovat s gravitační silou těch starých, nepotřebných návyků. Začněme tím, že se budeme plně soustředit na budování těch nových, lepších.”
4) Čas, náš nejvzácnější zdroj
Umět dobře rozvrhnout svůj čas a žít v balanci, to je v dnešní době stejně vzácný skill, jako amurský leopard (jeden z nejohroženějších živočichů na světě). (Ano, hodně přeháním. Nejspíš to vychází ze mě, jelikož jsem člověk neustále nestíhající).
Hlavní myšlenku, kterou zde o organizaci času, autor předává, je že dobrý time-management není o vmačkání, co nejvíce činností do jednoho dne, nýbrž rozvrhnout si den dle záměru a účelu. Soustředěním se na to, co je opravdu podstatné. Díky tomu, budeme schopni žít naplněnější život.
Pár citátů z knihy ohledně time-managementu:
,,Nauč se říkat ne. Pokud získáš odvahu, říkat ne malým věcem, naučíš se říkat ano těm velkým.”
,,80% tvého úspěchu je z 20% tvé životní aktivity”
,,Život je jako kousek slaniny. Tvým úkolem je oddělit maso od tuku, abys byl schopen zvládat svůj čas.”
,,To, že máš moc práce, není žádná omluva. Skutečná otázka je to, proč jsi tak vytížen.”
5)Pečujte o své vztahy
Již z evolučního hlediska, je prokázáno, že člověk je tvor společenský a být v kontaktu s jinými člověky, je jednou z našich nejzákladnějších potřeb.
Být obklopen lidmi, se kterými sdílíme významné spojení, nám zajišťuje půdu pro vzájemnou podporu a pomoc. Jsou věci, co bychom sami nezvládli, nebo by nám to mohlo zabrat více času a úsilí, než když bychom se zeptali o pomoc druhých. Dobrý přítel, nám pomůže v nesnázích, nastaví nám zrcadlo, když zrovna nevidíme vlastní nedostatky, zasměje se s námi, i když se zrovna svět mračí.
Autor zdůrazňuje, abychom nezapomínali na rodinu a přátelé, lidi, co jsou nám nejblíž, protože s jejich podporou dojdeme mnohem dál. Občas se může stát, že se moc soustředíme na cíl a zanedbáme lidi okolo nás. Tak se jen ujistěme, že si na ně též uděláme, chvíli čas. Ať už je to jen jednoduchá zpráva - ,,Jak se máš?”. Nebo krátký dvouminutový telefonát. I malé věci, dokážou znamenat hodně, je to o tom záměru, za každým činem, co se počítá. Obklopujme se dobrou společností, a važme si toho, že mezi ní patříme.
6) Užívejte si přítomného okamžiku
,,In between goals is a thing called life. That has to be lived and enjoyed.” - Sid Caesar
,,Až budu mít dům s bazénem, budu šťastný....Až dodělám vejšku, budu dělat svou vysněnou práci....Až budu mít 3 milióny na účtu mohu žít v klidu...AŽ.
Je nezdravé odkládat život na zítřek. Ačkoliv jsou věci, které musíme dělat k plnění našich cílů, neměli bychom to dělat na úkor, toho, co je důležité pro naši spokojenost. Měli bychom si užívat cestu, při našem výšlapu k cíli. Oslavovat maličké úspěchy, kterých jsme dosáhli díky našemu úsilí. Užívat si, zázraků, co nám život nabízí. To, že se občas zpomalíme nebo zastavíme, neznamená, že cíle nedosáhneme, jen znovu načerpáme sílu, než opět budeme pokračovat. Můžeme dojít k cíli, znavení, vyčerpaní anebo veselí a plní energie. Nebezpečné, je, když se rozhodneme, odsouvat život na další den, protože nikdy nevíme, kdy už bude moc pozdě a naše ,,Až...” se promění v - ,,Kéž bych, tenkrát...”.
Citáty:
,,Nesmíš dovolit, aby pro hodiny a kalendář si zapomněl, že každý okamžik života je zázrak a mystérium.”
,,Nenalhávej si, že začneš pracovat na sobě, jen co se na tvém bankovním účtu nashromáždí více peněz, a budeš proto moci dovolit si volného času. Dnešek je dnem, kdy by sis měl užívat ovoce svého úsilí, dnešek je dnem, kdy by sis měl zaměřit na přítomnost a žít život naplno.”
7) Dělejme věcí, jichž se bojíme
,,Vesmír přeje odvážným.”
Strach je velmi účinný v udržování nás v komfortní zóně, je to právě však ten krok do neznáma, který nám otevře dveře dalších příležitostí.
Je v pořádku mít strach, znamená to, že jsme se zrovna rozhodli udělat, něco odvážného. Se strachem, se můžeme naučit žít a vědět, že je to emoce jako každá jiná, jen ji nenechat, aby nás udržovala jen v tom, co je pro nás pohodlné. Někdy musíme vzít i otěže do vlastních rukou, a jít i tam, kde nevíme předem, co bude, Můžeme se naučit žít se strachem tak, aby nás neomezoval v našem vlastním štěstí, protože jedno jisté je - když překročíme vlastní práh, umožníme sobě otevřít dveře k pozoruhodnějším příležitostem.
A jak začít?
Udělejme dnes něco, jinak, než jsme zvyklí. Například, obvykle se neodvážíme zeptat si o pomoc, tak dnes zkusme požádat někoho, o nějakou maličkost - jako třeba podání vody, pomoc s odnošením něčeho těžkého a postupně, po malých krůčkách, si vybudujete kuráž i na zeptání se o něco většího. Život je hned lepší, když si o to řekneme. Tak nebuďme oběti svých minulých rozhodnutí, a vzhůru vpřed - naproti, svému štěstí.
Další várka citátů:
,,Vnější úspěch začíná úspěchem vnitřním.”
,, Ti, kteří jsou si vědomi svého nedostatku vědění a hledají proto radu, nalézají svou cestu k osvícení dříve než kdokoliv jiný.”
,,Vznešenost je být lepší, než jsi byl sám včera.”
,,Nejde ani tak o to, co z knih dostaneš. Co doopravdy změní tvůj život, je to, co dostanou knihy z tebe.”
,,Každý šíp, co zasáhne střed terče, je výsledkem stovky nezdařených pokusů.”
,,Každý jsme jiný. Nesoutěž s druhými, soutěž sám se sebou.”
A co dostala kniha – Mnich, který prodal své ferrari, ze mě?
(UPOZORNĚNÍ: Následuje velmi osobní část. Něco, co funguje mě osobně neplatí, že pro ostatní taky. Nemusíte tuhle část číst, pokud by vám začala připadat pro vás - nepřínosná nebo už moc zdlouhavé a opakující se. Děkuji.)
Po dlouhé době jsem se opravdu dokázala číst knihu s plným soustředěním. Poprvé v životě jsem si dokázala zaznamenávat citáty/myšlenky z knih od začátku až do konce čtení. Začala jsem si více všímat maličkostí a krásy okolo mě. Dokonce jsem se přistihla, že se raduji už jen z toho, že se mohu těšit na to až dorazím z práce domů. (You see, I am blessed, that I have the possibility to go to work. Meet amazing co-workers, who always take care of me. Not everybody have that option like me.)
Víc si teď užívám i chvíle klidu a odpočinku, místo toho, abych se neustále snažila někde být. Dříve jsem měla v týdnu pravidelně nastavené, že navštívím rodinu každý pátek, teď už to dělám intuitivně, nenutím se, když potřebuji strávit čas sama. Uvědomila jsem si, že mojí povinností není tam být každý pátek. Když už se rozhodnu strávit s čas s lidmi, které mám ráda, tak hlavně ať jsou to kvalitně strávené chvíle spolu, kdy jeden druhému opravdu věnujeme kus svého času.
Na vyváženě rozvrženém čase mám, ještě co vylepšovat. Jsou dny, kdy si na sebe schválně nabalím hodně práce, abych vydělala, co nejvíc. Není to zdravý přístup, o to víc se musím naučit říct stop a dopřát svému tělu odpočinek. Proto tu mezi prací mám i občasné povalečné dny, kdy nic nedělám a pustím si seriál (nebo se o to aspoň ještě snažím, občas jsem moc líná si ho zapnout).
Začala jsem si vést takový ,,deník uvědomění”, kam si píšu nové poznatky a myšlenky, na které jsem v průběhu dne přišla. Většinou, při psaní, přicházím i k rozvíjejícím myšlenkám, co obohacují ten střípek uvědomění, co jsem měla v hlavě na začátku. Akorát ještě stále bojuji s dokončováním a uzavíráním myšlenek, jelikož se u nějakého bodu často zaseknu a místo, abych dál dumala, od toho odcházím, a když se vrátím, tak už nevím, jak věc rozvinout, protože jsem ztratila nit.
Kromě vedení si ,,deníku uvědomění”, jsem obnovila zaznamenávání si inspirace do svého zápisníku, který vlastním už 5 let. Dříve jsem ho nosila všude sebou, a zapisovala si různé zajímavé myšlenky, co někdo řekl, nebo jsem přečetla, či slyšela v písničce. Je neuvěřitelné, kde všude a od koho můžete zachytit něco inspirativního (např. mám, zaznamenáno spoustu věcí od lidí z autobusu, včetně řidiče).
Jedna z nejtěžších věcí pro mě, kterou jsem musela změnit, je způsob vyjadřování vlastního názoru v rodině. Často, totiž si nechávám svůj pohled na věc jen pro sebe a jen poslušně poslouchám, co říkají starší. Se spousty záležitostmi jsem, však nesouhlasila a osobně bych se zachovala jinak. Dlouho jsem se bála říct nahlas, co si opravdu myslím. Především ze zkušenosti z minulosti, kdy moje slova, spíše ubližovaly, těm, na kterých mi nejvíc záleží. Tentokrát, jsem si však chtěla vybrat, nenechat minulost, definovat má přítomná rozhodnutí, když mi nepomáhá. A tak, když došlo k situacím, kde se naše názory rozcházely, musela jsem něco říct, potřebovala jsem risknout, že to, co řeknu, nebude dobře přijímáno a že někomu ublížím.
Důležité pro mě byl úmysl, za mými slovy. Nedělala jsem to pro to, abych někomu způsobila smutek. Pouze ve víře, že by se věci mohly zlepšit, když se o to pokusím.
Na začátku to bylo těžké. Teď, vnímám, jak se věci obracejí na lepší stranu. Možná, zním moc tragicky, není to zas až tak hrozné. Jen já jsem si zprvu vytvářela iluzi, že je to něco nepřekonatelného, až když jsem se rozhodla zahodit ji, uvědomila jsem si, jak můj strach zbytečně zveličoval, problém o velikosti hrášku.
Schopnost více riskovat, je ta, kterou si musím ještě osvojit. A k odůvodnění, proč, budu citovat moudro od mé dobré kamarádky (které jsem dnes našla v ,,zápisníku inspirací”).
,,Někdy stačí jen 20 sekund šílené, spontánní odvahy a věci se změní. K lepšímu, někdy k horšímu. Ale to je život, nikdy nevíme. Podle mě je lepší vědět, než pak sedět a vyčítat si proč jsi to neudělal.” (prý to má z filmu, já to mám však od ní - Díky Niky 😊).
Jakých je vaše 20 sekund odvahy? Co byste udělali?
