Mnich, který prodal své Ferrari
Opět se jedná o podobně laděnou knížku, jako je například Bohatý táta chudý táta. Knížka je zaměřená na duchovní růst a vnitřní vyrovnanost, kdy autor vypráví o příběhu úspěšného amerického právníka, který díky svému workoholismu začal trpět zdravotními problémy. Vše vyřešil duchovní cestou mnicha.
Autor poukazuje na dnešní uspěchanou dobu a honbou za majetkem. Troufám si říci, že knížka je v tomto momentu pro mne aktuální, jelikož i já se stávám více a více materiálně zaměřeným a jdu si zatím těžkou prací. Dnes směřuji k workoholismu, jelikož každou minutu, co nedělám něco produktivního mě pomalu zžírají myšlenky, že potřebuji dělat něco, co mi dává smysl.
Knize musím dát za pravdu, že model, kdy prvních 16 let studuji proto, abych získal titul. Hned další rok šel do práce a pracoval celý den. Volno denně měl nakonec pár hodin + víkend, je docela neudržitelné. Na druhou stranu, pracovat se musí a když bychom do té školy nechodili, tak se možná teoretické znalosti naučíme sami. Ale určitě nebudeme znát tolik lidí a civilizace by se mnohem pomaleji vyvíjela. Představa, kdy všichni jen cestují, osobně se rozvíjí a nic nedělají, jakože za práci, je absurdní. Co bychom jedli, jak bychom kam cestovali, když by nikdo nepracoval? Hold vše si je potřeba zasloužit. Nelze mít svobodu hned zadarmo, tu si člověk musí vykoupit těžkou prací.
Určitě u sebe zkusím „aplikovat“ myšlenku vypnutí. Vypnutím myslím absolutní osvobození se od zbytku světa. Vypnout telefon, zmizet na pár dní sám od známých lidí a jet někam poznávat nové. Neřešit práci. Věřím, že když takto čas od času vypnu, hrozně mi to pomůže s efektivním odpočinkem. Ovšem work hard, play hard. Bez tvrdé práce, která tomu musí předcházet, odměna nesmí přijít. A každý, kdo se jen odměňuje cestováním a nepracuji tvrdě pro mě není člověk, ke kterému bych určitě vzhlížel. Proto knížku shrnu touto větou. Nejdřív práce, potom zábava – na kterou je potřeba si čas také vynahradit.
