Malého prince jsem četl již asi 4x. Poprvé jako malý kluk na základní škole. V té době jsem knihu vnímal jako příjemnou pohádku, líbila se mi. Ke knize jsem se vrátil někdy na střední škole, kdy jsem jí přečetl a nic moc mi neříkala. Opět jsem jí bral jako pohádku, ale nic více jsem v tom neviděl. Když jsem si ji ale zvolil jako jednu z knih k maturitě, přišla za mnou dnes už má bývalá přítelkyně, která na Malém princi ujížděla tak, jako jsem to nikdy v životě neviděl. Kniha jí provázela celý životem, rodiče jí Prince četli už jako malé holce. Knížku jsme si spolu přečetli tedy znovu a ukázala mi snad veškeré metafory a easter-eggy, které knížka skrývala. Najednou jsem měl na knížku úplně jiný pohled jakoby z druhé strany. Už to nebyla jen roztomilá pohádka. Najednou jsem v tom všem viděl dnešní problematiku světa. Otevřela mi prostě oči. Poté, co jsem knihu po nějaké době přečetl znovu, viděl jsem v ní zase jiné věci. V ten moment jsem si uvědomil, že čím častěji knihu přečtu, tím více pohledů získám, nejde je už ani pojmenovat. Provázela mě životem, a bude dál. Ta kniha je dle mého názoru tak nadčasová a přijde mi i budovatelská. Že se k ní rád budu vracet ještě v důchodu a pokaždé mi dá jiný nadhled na svět. Věřím, že stejně to má 90 % jejích čtenářů.
