Knižku Malý princ jsem si pro tuto esej vybrala, protože si myslím, že to je nejkrásnější příběh na světě.
Nejprve uvedu stručný obsah knihy. Malý princ žil na planetě se svojí růží, která měla čtyři trny na to, aby se ubránila před celým světem. Na této planetě byly ještě tři vyhaslé sopky, které měly význam snad jen pro něj. Každé ráno je vymetal. Rostly tam také baobaby. Tato planeta byla malinkatá, ale on s ní byl spokojený. Neznal totiž nic jiného. Malý princ se následně vydal na dlouhou cestu a začal poznávat nové planety. Na každé planetě se setkal s nějakým člověkem, který zastával určitý archetyp. Setkal se s králem, zeměpiscem, domýšlivcem, pianem, byznysmenem a lampářem. Tyto postavy jednotlivě poznává. Nakonec se dostane na planetu Zemi, kde přijde na to, jak důležitá pro něj jeho květina je.
Tato kniha obsahuje velké množství myšlenek, ponaučení a nádherných metafor. Autor zde vyzdvihuje to, jak by se k sobě lidé správně měli chovat. Zdůrazňuje citlivost každého z nás. Kniha na první pohled působí jako dětská pohádka, ale ve skutečnosti skrývá obrovskou hloubku, kterou člověk objeví až s časem. Například já jako malá jsem knížku četla jako dobrodružný příběh. Na gymnáziu na hodinách francouzštiny mě ovšem začaly pozastavovat jisté části knihy a začala jsem se nad nimi zamýšlet. Až s několikaletým odstupem jsem přišla na to, že s otevřením knížky Malý princ otvíráme obrovský poklad. Líbí se mi, že je zde neustále poukazováno na to, že jsou lidé na sobě určitým způsobem závislí. Že by se jeden bez druhého jen těžko obešel.Člověk je totiž stvoření komunitní. Lidé se potřebují, i když si to často neuvědomují.
Zde narážíme na společností často probírané téma o individualistickém způsobu života a dále o tom komunitním. Oba způsoby jistě skýtají své plusy a mínusy a myslím, že je na každém člověku, aby přijal zodpovědnost za to, jakým stylem života žije, a co tento styl života sebou nese. Dále se mi v knize líbí myšlenka a teď cituji ,,Co je důležité, je očím neviditelné.´´ Nebo ,,Oči jsou slepé, musíme hledat srdcem.´´ To nás nabádá k tomu nebýt povrchní a neohledávat pouze obal člověka. Srdce nejlépe pozná druhého člověka, nejsou to oči. Další téma, které si z knihy odnáším, je vztahovost. Autor zmiňuje pouta mezi lidmi. Myslím si, že bychom měli vnímat zodpovědnost vůči lidem, se kterými se stýkáme a kteří jsou nám ať už více nebo méně blízcí. Musíme si uvědomit, že cokoliv řekneme, ať už verbálně nebo neverbálně, druzí vidí nebo vnímají. Pokud na ně nebudeme brát ohledy, nemůžeme hovořit o zdravé vztahovosti.
Toho můžeme využít skvěle v naší komunitě. Když budeme vědomě tvořit vztahy, a nemyslím tím jen ty romantické, myslím přátelské, pracovní, možná i ty formální, nesmí nám nikdy být lhostejné. Když se k někomu připoutáme, bereme za nás oba jistou zodpovědnost. Během posledních pár let pozoruji trend toho, že mladí lidé se nechtějí vázat, nechtějí mít za toho druhého zodpovědnost, nechtějí dávat najevo city, protože se pak stávají zranitelnými. Myslím si, že je to kvůli tomu, že když se k někomu připoutáme, dáme si s tím druhým člověkem závazek, že spolu chceme budovat vztah/růst spolu atp. Tak v tu chvíli se život stává reálným. Už to není jenom naše představa, naše sny o tom, jak skvělé to může být. V tu chvíli začínáme žít reálný život, který sebou nese obrovskou zodpovědnost. A to chce velkou kuráž!
Stejně tak měl malý princ obrovskou kuráž vyrazit na cestu na poznávání planet. Zažil krásné i smutné okamžiky a o tom je život. Být připraven na to, že se může stát cokoliv, ale mít sám v sobě takovou oporu a důvěru v to, že se s každou emocí, která mi vyvstane, budu umět popasovat. Jak už jsem zmiňovala na začátku, myslím si, že knížka Malý princ je nadčasové dílo, které můžeme číst stále dokola a při každém dalším čtení objevit nové krásy, které nám byly v předešlých čteních skryty.
Tato kniha čtenáře bezprostředně zušlechťuje a vyvolá v něm obrovské množství emocí.
