Antoine de Saint-Exupéry
Malý princ
Myslím, že každý už se někdy s tímto titulem setkal. Nemusel ho přímo číst, ale pravděpodobně mají všichni aspoň tušení, co se za touto knihou skrývá. Jedna z nejkrásnějších vlastností této knihy je právě diverzita, kterou nabízí. Každý knihu chápe jinak, vezme si z ní jiné myšlenky, a řekl bych, že hodně závisí i na věku čtenáře.
Jako dítě jsem při čtení této knihy byl zmatený. Kniha byla sice hezká, obrázky se mi líbily, postavy také, ale nerozumněl jsem, co je vlastně pointou. Teď, když jsem starší a mám trochu rozšířenější obzory, se mi kniha jeví úplně jinak. A jsem zvědavý, zda když si knihu přečtu třeba za dalších 10 let, tak můj pohled na ni bude opět jiný.
Hlavní postavy jsou pilot, a Malý princ. Pilot, kterým je autor sám, byl v dětství nepochopený dospělým světem. A Malý princ, který si žije na své planetce, stará se o ni a o ostatní život na ní - o růži a tři sopky.
Samotný příběh pojednává o pilotovi, který se v poušti snaží opravit své ztroskotané letadlo, kde se znenadání objeví onen Malý princ. Princ ho žádá, aby mu nakreslil beránka. Ovšem pilot, který neví, jak se takový beránek kreslí, nakreslí místo toho svou vlastní kresbu z dětství, která nikdy nebyla doceněna - slona, uvnitř hroznýše. Načež princ odvětí "Ale já nechtěl slona v hroznýšovi, já chtěl beránka." V tu chvíli si myslím, že v něm pilot shledá něco jako spřízněnou duši. Poprvé v životě někdo měl stejně bujnou fantazii jako on sám. Konečně někdo poznal, co vlastně nakreslil. Po něúspěšných pokusech nakreslil krabici, a řekl, že beránek je uvnitř. Z toho byl Malý princ nadšený a strávili spolu několik dalších dní.
Kniha ukazuje různé charaktery a různé každodenní situace. Dospělý pilot, který už hledí na svět logicky vs. Malý princ, hledící na svět dětskýma očima, který je zhmotněním úplné čistoty, neposkvrněného myšlení a dětské nevinnosti. Na vše kouká přímo, nevidí nějaké spojitosti, a když něčemu nerozumí, prostě se zeptá. Nepřipadá si hloupě. Myslím si, že to je jedna z vlastností, která by se hodila i v TA. Občas nad něčím až moc přemýšlíme, a okrádáme se o čas.
Je tu i spousta ostatních postav, které stojí za zmínku:
Třeba Král, který ovládá celý vesmír. Přikazuje například hvězdám aby dělaly to, co ony už tak dělají bez jeho rozkazů. Domýšlivec, který má potřebu cítit obdiv, ačkoliv na své planetě žije sám. Pijan, který se stydí za svůj problém s pitím, a proto pije víc, aby na to zapomněl. Lampář, žijící na planetě, kde se den a noc střídají po minutě. Když se ještě planeta otáčela normální rychlostí, dostal úkol na noc rozsvěcet lampu. Jelikož ale chtěl dostát svého slibu navždy, pracuje teď bez odpočinku. A hlavně Liška, která je dle mého důležitou postavou. Je chytrá, ale zároveň osamělá, a chce Malého prince za přítele.
Závěrem bych i rád zmínil ještě jiný a zajímavý pohled na knihu. Autor se v knize vyrovnává s přechodem z dítěte na dospělého. Malý princ je autorovo alterego. Nepříjemná situace na poušti ho vystresuje a on si v hlavě "přivolá" své vnitřní dítě - Malého prince. Liška je autorova přítelkyně a růže je jeho vlastní matka, která mu ztěžuje se odpoutat.
Každá postava nám může poskytnout ponaučení. Pro mě to je například lampář - nemůžeme za cenu slibu přijít o rozum a vlastní zdraví. Kniha je výjimečná a já bych ji doporučil úplně každému, a jsem rád, že se vyskytuje i na středních školách v povinné četbě.
