Malý princ
Můj názor na knihu:
Knihu jsem četla po třetí a znovu jsem si z ní odnesla něco nového. Je to kniha se silným příběhem a největší kouzlo považuji to, že si v knize každý najde své a můžete na ní posuzovat své mentální vývoje a co zrovna aktuálně řešíte.
Když jsem knihu četla poprvé, záměr byl takový: Přečíst knihu k maturitě a zjistit, co na té knize všichni vidí. Přečíst ji co nejrychleji, napsat na ni rozbor a jet dál. Účel byl splněn. Brala jsem ji jako povedenou pohádku pro dospělé.
Podruhé jsem knihu četla s kamarádem a záměr byl přečíst ji opět co nejrychleji, abychom si o ní mohli popovídat a připravit se společně k maturitě. Knihu jsme přečetli poměrně rychle, ale protože jsem ji četla znovu v krátkém časovém úseku a záměr byl podobný, tak jsem ji brala pořád hodně podobně.
Teď už nejsem na střední, maturitu mám za sebou, začala jsem žít trochu jinak, poznala jsem spoustu inspirativních lidí a i mé myšlení se s nově nabytými zkušenostmi změnilo a na dost věcí pohlížím jinak. Knihu jsem četla se záměrem, že žiju teď příliš moc uspěchaně, chci si přečíst oddechovou knížku, kterou propojím s esejí, odpoutat se od problémů a stereotypního myšlení a přečíst si tuhle kouzelnou/naivní knížku.
Nejvíce mě ke čtení hnala moje zvědavost. Podívala jsem se do Banky esejí na několik zpracování Malého prince a bylo nich patrné, co za člověka esej píše. Co je pro něj momentálně nejdůležitější. Stylem, jakým esej každý napsal, jestli se zaměřil převážně na vztahy, které Malý princ navázal a na jejich analyzování a ponaučení se z nich nebo zaměření z profesního hlediska-planetky, které znázorňovaly povolání a lidské vlastnosti a podobně. Zajímalo mě, co tentokrát uchvátí mě nejvíce a jestli nějaké znalosti dokážu přenést na souvislosti se studiem Inovativního podnikání či mě nějak obohatí v mých projektech. Očekáváních tedy bylo spoustu.
Realita:
Kniha mne vtáhla do děje už od samotného počátku. První postřeh, který jsem zaznamenala byl, jak jsem se dívala na situaci, kdy autor obhajoval, proč neumí moc dobře kreslit. Jeho obhajoba zněla: “Ale za to já nemohu. Dospělí mě odradili od malířské kariéry, když mi bylo šest let, a proto jsem se nenaučil kreslit nic jiného než zavřené a otevřené hroznýše.“
Dospělý člověk uvedl důvod, proč něco neumí takový, že ho ostatní nepodpořili v jeho snažení a svedl to, že to neumí na ostatní. On sám jednou začal a stejně tak i skončil. Nemůžeme své činy a dovednosti nechat stát na hodnocení a úsudku ostatních. Pokud viděl sám nedostatky ve svých kresbách, měl v nich buď pokračovat, pokud se mu líbily, nebo se měl více snažit a trénovat, aby se kreslit naučil. To, co umíme a neumíme nemůžeme svádět na ostatní a z našich neúspěchů a nedostatků vinit naše okolí. Je to naše zodpovědnost, kterou musíme přijmout, jestli se ostatními necháme ovlivnit nebo si půjdeme dál svojí cestou. Protože jaké máme dovednosti, jak pracujeme, jak se vyjadřujeme je to, kým jsme. Ovlivňuje nás spoustu věcí, ale pokud máme důvod, proč něco děláme a baví nás to, tak v tom máme pokračovat a nenechat se nikým a ničím brzdit, protože největším pohonem či brzdou jsme vždy jen a jen my.
Proč jsem se tak pozastavila nad touto větou, která se mnou dříve vůbec nerezonovala? Protože se teď nacházím ve fázi, kdy se soustředím na sebe a svůj růst a hlavně na přebírání zodpovědnosti za své činy a svůj život. Proto si všímám lidských výmluv, kterými si často jen omlouváme své nedostatky, které bychom mohli odstranit.
Kniha má spoustu skvělých myšlenek, které určitým způsobem hýbají s každým. Myslím si, že je to proto, že autor je opravdový a „šel s vlastní kůží na trh.“ Autor se neschovává za nějakou postavu, ale popisuje sebe a píše i své nedostatky, které máme všichni. Proto se nepříjemná pravda nezdá tak hrozná, protože ji autor vztahuje na sebe a nepodsouvá nám nějaké názory, ale jen popisuje, jak jedná a jak se v danou chvíli cítí.
Dále mě zaujalo, že Malý princ nikdy neodpovídal na otázky a autor se dozvěděl nejvíce stejně až ve chvíli, kdy se na nic sám neptal a nechal Malého prince mluvit samotného. To se mi spojilo s kouči. Snaží se nás naučit, abychom si na věci přišli sami, a proto často odpovídají na otázky buď dalšími otázkami nebo mlčí. Díky tomu člověk hledá odpovědi v sobě a může se zamyslet nad otázkami, které díky svým otázkám dostane.
V ohledu na poselství z knihy mi to dává smysl i v reálném životě. Pokud něčemu nebo někomu nerozumíme, nejlepší možností, jak dojít k pochopení a poznání je naslouchat. Říká se kdo se ptá, ten se dozví, ale svými otázkami si už sami předurčujeme, co se dozvíme a směr jakým se bude konverzace zaobírat. Ale jak máme vědět, co chceme zjistit, když vlastně vůbec nic o daném člověku nevíme? Proto si myslím, že je nejlepším způsobem, jak sbírat informace je rozvíjet debatu, ale nechat konverzaci samovolně plynout. Pokud to vztáhnu na Tiimi, tak se mohu zamyslet nad dialogem. Cílem nejsou jasné otázky myšlené na jednu osobu „na tělo“, ale jde o porozumění, sjednocení názorů. Kdybychom se tedy snažili přirozeně komunikovat, rozvíjet myšlenky ostatních a navazovat na to, co už bylo řečeno, tak až v tu chvíli dojdeme k obohacení a něco se dozvíme. Cílem přeci je, když se s někým bavím dozvědět se něco nového a získat jinou perspektivu. Tu se ale nedozvíme, pokud budeme chtít pouze svou pravdu a nedáme ostatním možnost se samovolně projevit a určitými otázkami můžeme narušit něčí soukromí a přivést ostatní do nepříjemné situace. Když nám někdo něco chce říci, tak nám to řekne dobrovolně sám.
„Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
Citát, který rezonuje snad s každým. Je to pravda. A můžeme ho vztáhnout prakticky na vše:
Vztahy: Povrchní netrvají dlouho a pokud tam není nějaké vnitřní porozumění či souznění, tak nemohou dlouho fungovat a není tam láska.
Rodina: Je nám jedno, jak vypadají. Milujeme je a přijímáme takové jací jsou.
Práce: Můžu dřít hodiny a stejně nemusím mít dobrý pocit ze své práce i když je práce rozsáhlá. Důležité je, jaký pocit ze své práce budu mít. Pokud dělám projekt, který mi vydělává, ale nečiní mě šťastnou dlouhodobě, nevydrží a není pro můj život podstatným.
Život: Na první dojem mi vše může připadat skvělé, ale nemusí to tak ve skutečnosti vůbec být. Nakonec u všeho vždy záleží na přidané hodnotě, kterou dané věci, situaci či osobě propůjčím. Nejde o to, co vidíme, ale co se s námi děje, když to vidíme. Nejdůležitější jsou naše hodnoty, za kterými si jdeme a tvoří náš život. Lidé jsou různí a mají své hodnoty rozdílné, ale podstatné je, jestli žijí podle nich a cítí se naplněně.
Proč vždy až čas ukáže, jak se věci mají? Protože poznáváme, prožíváme a budujeme si k určité osobě/věci/situaci nějaký vztah, který se mění vlivy, které na nás působí a nakonec má největší převahu náš pocit.
Z tohoto citátu si odnáším:
Nečiň věci, které tě nedělají šťastným, nedělej rozhodnutí, které cítíš, že jsou špatné a vždy měj na paměti, že tvé srdce tě neklame a důvěřuj mu. A taky to, že klišé věty mají také někdy něco do sebe:D
Cíl knihy:
Těžko říct. Někdo by řekl otevřít lidem oči. Je to univerzální kniha, ve které si každý člověk najde, co potřebuje a hledá. A jak to tak bývá, každý vidí to, co chce vidět. Jedna z hlavních myšlenek stojí na tom, že kdybychom se dívali na svět více jako děti, byl by život jednodušší a krásnější.
Je to prosté:
· Buď vděčný za to, co máš.
· Trocha naivity neškodí.
· Ukájej svou zvědavost.
· Nenech se ovlivňovat ostatními.
· Každý má svou hlavu a pravdu vidí na své straně.
· Vnitřní krása má nevyčíslitelnou hodnotu.
· Jakmile někoho do hloubky poznáš, buď nechceš být jako on, je ti nesympatický a dál tě nezajímá a nebo ho určitým způsobem miluješ.
· Žij přítomným okamžikem.
· Hledej krásu v maličkostech.
· Něco tobě může připadat jako maličkost, ale pro někoho to může být jeho celý svět.
· Když ti jeden den není do smíchu, obrať se k věcem, které jsou ve tvém životě stálé, miluješ je a motivují tě a dodávají ti sílu.
· Každý jsme originál a máme svou ojedinělou hodnotu.
· Každý může být někoho důvodem PROČ
Proč si myslím, že je kniha v BOB:
· Slouží k vyjasnění našich hodnot.
· Připomíná nám, nebrat život tak vážně.
· Dělat věci se smyslem. Nedělej to, protože jsi zvyklý, ale zastav se a řekni si důvod.
· Nežijme pózou. Pokora je důležitá a každý někdy potřebuje svou chvíli důležitosti.
· I v negativech se dají vidět pozitiva. Př. Malý princ viděl na hadovi to dobré. Každý je svůj a když jsme dobří lidé my, tak se nenecháme strhnout ke špatnostem, které jsou v nějakých lidech.
A na závěr. Jedna hvězda znamená tisíc možností. Záleží jen na tom, kdo se na ni zrovna dívá.
