Na kreativitu je u nás specialista Silví. Ta má vždy minimálně 6 klobouků v kapse. Zkrátka nás v týmu často obohacuje o kreativní techniky a já si všimla, že její myšlení je opravdu neotřelé. Často se dovede na věci dívat úplně jiným způsobem a přisuzuji to hlavně tomu, že trénuje kreativitu.
Po této knize jsem sáhla kvůi videu od Petra Žáka, kde mluvil o jejím obsahu a že z ní má radost. A pak taky, že je za tři body, hihi.
Co mě hned na začátku zaujalo, je, že kreativita není jen o vrozeném talentu, ale hlavně o způsobu myšlení. Zjistila jsem, že klíčem k úspěchu je nehodnotit své nápady hned na začátku. Nezáleží na tom, jestli jsou zpočátku nedokonalé, důležité je nechat je volně plynout. O kvalitě se můžu zamýšlet až později, protože kvantita na začátku otevírá cestu k těm nejlepším nápadům.
Taky jsem se dočetla, že jedním z důležitých kroků je přepnout se do jiného módu myšlení. Kreativita totiž nespočívá jen ve schopnostech, ale v otevřenosti k novým možnostem. Musím přestat lpět na tom, co už znám a zkusit vnímat věci z různých úhlů, což mi často tvoří potíže. Je mi podobné, hned ze začátku vidět jednu cestu a hned samozřejmě tu nejsprávnější a jedinou možnou. Možná to, co mě často blokuje, jsou předsudky nebo strach z neúspěchu. Kniha mi pomohla si uvědomit, že je důležité tyto překážky identifikovat, ať už je to nedostatek času nebo ztráta hravosti a začít s nimi pracovat. Můj tým mi ale mou tendenci sklouzávat k přímočarému a rezolutnímu myšlení ani nedovolí, tímto jim děkuji za učební příležitost... :-P
Další myšlenka z knihy je, že kreativita často přichází, když přestanu fixovat svou pozornost na tradiční řešení. Dočetla jsem se, že je důležité hledat různé „kličky“ a nebát se pokládat si otázky, které mě zavedou k nečekaným odpovědím. Právě ty neobvyklé cesty mohou vést k průlomovým řešením, která bych jinak přehlédla.
Co mi přijde rozhodně zajímavé je, že velkou roli v kreativním procesu hraje prostředí, ve kterém se nacházím. Zjistila jsem, že se musím zamyslet nad tím, jaký prostor mě nejvíce inspiruje. Potřebuji chaos, abych měla pocit tvořivosti? Nebo preferuji pohodlí a klid? Některým lidem pomáhá hudba, jiní potřebují ticho. Je to o hledání toho, co mi vyhovuje nejvíc, abych se v daném prostředí cítila kreativně. Když jsem se zamýšlela nad některými svými kreativními nápady, tak ty přišly zásadně a vždy, když jsem byla o samotě, nebo alespoň v takovém tom nepřítomném transu. Někomu zase pomáhá své myšlenky sdílet a kreativní řešení ho napadají za tohoto procesu.
Kniha mě pobídla k tomu, abych se nebála své zatím nedokonalé myšlenky sdílet. Lidé kolem mě mi mohou být často zdrojem inspirace, která mi pomůže vidět věci z jiné perspektivy.
Jedna z kapitol byla věnovaná hravosti, což mě velmi zaujalo. Dočetla jsem se, že kreativita je o uvolnění zábran a návratu do dětských let. Jistě je dobré na chvíli nebrat věci tak vážně a dopřát si čas na to, abych zase probudila dítě ve mně a třeba zažehla hravost a takovou tu upřímnou dětskou radost i v jiných oblastech mého života.
Kniha také říká - pryč s negativitou! Tečka. Zkrátka negativita a pesimistické hodnocení kreativitu blokuje.
Další pro mě zajímavou informací bylo, jak velký vliv na kreativitu má pohyb. Dočetla jsem se, že fyzická aktivita může rozproudit nejen tělo, ale i mysl. Stačí obyčejná procházka nebo zvednutí ze židle, a hned dostanu novou energii a nápady se začnou hrnout. Myslím si, že i vjemy, které prvoplánově s mým cílem (nějaký ten převratný kreativní nápad) nesouvisí a potkám je během procházky - (plakát na zdi, zajímavé oblečení na kolemjdoucím, něco, co zaslechnu) mohou hmatatelně ovlivnit výsledný produkt. I to může sloužit jako inspirace.
V knize je nespočet tipů na kreativní techniky. Spoustu z nich jsme už s týmem nebo individuálně využili. Co je jistě skvělé - mít knihu jako studnici možností, které můžeme využít, když si nebudeme vědět rady a nevystačíme si jen s těmi klobouky...
