Úvod
Tuto knihu jsem si vybrala, protože se už delší dobu snažím v sobě probudit ztracenou kreativitu. Ráda bych v tomto ohledu více přispívala při týmové spolupráci.
Kniha je rozdělena do 7 kapitol, přičemž každá je pojmenované po nějaké metafoře, kterou autorka poté popisuje už jen názvy samy o sobě jsou kreativní. V každé kapitole poté popisuje, o co jde a často připojí i příběh o někom, kdo si tímto procesem prošel, a proto se kniha čte velice příjemně. Já jsem se rozhodla v této eseji popsat jen kapitoly, které jsem si osvojila, nebo které si osvojit chci.
Čas v ateliéru
V této kapitole se autorka baví o způsobu, jak si v krajině svého života můžeme vyčlenit prázdná místa. Často už jsem slyšela, že nuda nemusí být vždy na škodu, protože vás to nutí přemýšlet nad tím co budete dělat, a to svým způsobem povzbuzuje kreativitu. Tady jde ale spíš o návyk, může jít o prostor fyzický nebo jen o jistý psychologický stav, který si vyčleníte v sami. V tomto čase zkoumáte a experimentujete v tom v čem chcete, co vás zajímá. Základním znakem je otevřenost. Moc se mi tahle myšlenka líbila, a proto jsem jí už párkrát zkusila, začala jsem si plánovat chvíli ze dne, kdy „nemusím nic dělat“ a zkrátka se jen zabývám tím co mě baví a v čem se chci posunout, nemusím ani reálně nic dělat, jen se snažím nad tím otevřeně přemýšlet, nebo dělat něco co by mě v této oblasti posunulo dopředu ať už to je jen sledování videí ohledně daného tématu a následné zkoumání.
Prodírání se trávou
Na tohle se osobně snažím soustředit už dlouho, proto se mi líbilo, že to autorka do knihy zahrnula. Jde vlastně o to soustředit se na cestu ne na cíl. Mám toto nastavení mysli velice ráda, protože momentálně si uvědomuju, že jsem na cestě a snažím se na ní nasbírat co nejvíc můžu a neporovnávat se s lidmi, kteří už mají za sebou více než já a naopak se od nich učit. Nikomu se nic nepovedlo jen tak, nikomu nespadl úžasný nápad do klína, všichni se jednou prodírali trávou, a to jim dalo vhledy, zkušenosti a dovednosti, které mají teď.
Vyrobení loďky
Zde se píše hlavně o zvládání rizik a tvoření vlastního portfolia projektů. Tato část knihy mi přijde příjemně realistická. Autorka zde píše o tom, jak svoje projekty z počátku financovat, jak je nutné investovat sám do sebe a svých projektů. Velice se mi líbila myšlenka „své finančně nejriskantnější projekty musíte vyvažovat nějakými stabilnějšími.“ I když si nemyslím, že je to špatně, nikdy jsem nebyla zastánce toho jít tzv. all in, proto s tímhle názorem hodně souzním. Mnoho lidí (podnikatelů) nevlastní ani kousek toho, co vytvářejí. V éto kapitole se objevila také BCG matice, o které jsem už slyšela na TS několikrát.
ZÁVĚR A ATP
Jak už jsem zmínila, pro rozvoj svojí kreativity a posun v určitém oboru, který mě momentálně zajímá se snažím si častěji vyčlenit čas v ateliéru a už několikrát se mi opravdu podařilo z něho něco vynést ven. Na knize se mi líbilo, že všechno brala z dlouhodobého udržitelného hlediska a dala mi mnoho myšlenek, kterých se budu snažit momentálně při práci na projektech snažit držet a předávat je i ostatním.
