Koučování
John Whitmore
Proč jsem si knihu vybrala?
Knihu jsem si vybrala, protože mi byla doporučena několika spolužáky jako velmi zajímavá a důležitá k alespoň základní znalosti o koučinku, který mě vždy zajímal. V knize jsem pochopila více rozdíl mezi koučem a mentorem a získala větší vhled do koučování obecně.
O autorovi a knize:
Whitmore je průkopníkem koučování na pracovišti a spolutvůrcem populárního modelu GROW, koučovacího rámce pro stanovování cílů a zlepšování výkonu. Autor v knize poskytuje různé strategie pro zdokonalování dovedností vedoucích, maximalizaci potenciálu zaměstnanců a zvyšování výkonu prostřednictvím koučování. Ukazuje na důležitost změny přístupu vedoucích pracovníků od řízení příkazy k řízení ve směru k myšlence „jsme v tom spolu“, které samo o sobě uznává vlastní hodnotu pracovníků. Roli lídra je spíše uvidět a využívat největší talenty svých zaměstnanců. Úspěšní lídři spíše koučují, než přikazují. Silnou stránkou lídra je autentičnost a vytyčený cíl, vize.
Myšlenky, které mě v knize zaujaly:
Podstata koučování je vedení k lepšímu vnímání reality a zvýšeni odpovědnosti.
Vnímat sám sebe, znamená být si vědom, co prožívám. Když jsem si vědom, co prožívám, mohu lépe převzít zodpovědnost a jednat.
Kouč by nám měl pomoci k lepšímu vnímání sami sebe do té doby, než se to naučíme sami.
Vnímat realitu a převzít zodpovědnost jsou dvě klíčové věci pro koučování.
Kouč by měl své klienty vidět na základě jejich potenciálu, ne výkonu.
Důvody, proč nevyužíváme svůj potenciál, jsou většinou výsledkem strachu, pochybování sami o sobě nebo nedostatkem příležitostí, což může být způsobenou strukturou společnosti.
Největším nepřítelem je ale náš vlastní strach ze selhání, z neúspěchu.
Koučování by nám mělo pomoci uvolnit náš potenciál a tím zvýšit výkon, nikoli tlačit na zvýšení výkonu běžnými „donucovacími“ způsoby.
Uvědomění si reality, přijetí této reality a převzetí vlastní zodpovědnosti za ni pomáhá zvýšit vnitřní motivaci ke změně a samo o sobě motivuje ke zlepšení výkonu. Je to mnohem efektivnější, než když nám někdo zodpovědnost přidělí nebo ji očekává.
Lidé jsou výkonní ne protože musí, ale protože chtějí.
Dobrý kouč si dokáže uvědomovat skrytý potenciál všech lidí. Musí také eliminovat vlastní potřebu lidi kontrolovat, radit jim, a tím vlastně pěstovat přesvědčení, že je lepší či moudřejší než sám koučovaný člověk. Kouč pak přebírá na sebe zodpovědnost, která by měla naopak růst na straně koučovaného vůči jeho vlastním rozhodnutím a také vnímání svého potenciálu.
Koučování se dívá na realitu a hledá příležitosti a potenciál, nedívá se dozadu na chyby, které se staly.
Krize v životě jsou určitým katalyzátorem našeho potenciálu, koučování může být v tomto podobné.
Koučování má přínos nejen na pracovišti ke zvýšení výkonu, ale je mocným nástrojem
Maslowova pyramida potřeb – lidé nevědomě dělají to, co jim pomáhá uspokojit jejich vlastní potřeby.
Kniha také poukazuje na to, čemu se vyhnout při koučovacím sezení na straně kouče a co je naopak důležité. Kouč by měl svými otázkami vést k vytyčení cíle sezení hned na jeho začátku. Kouč zaznamenává průběh a shrnuje pravidelně a opakovaně, co bylo řečeno koučovaným. Cíle by měly být vždy konkrétní a měřitelné, dále také rozložitelné v čase a pozitivně formulované.
ATP
Při čtení knihy jsem si uvědomila, jak je koučování mocným a skvělým nástrojem nejen v profesním životě, ale také v osobním. I přestože se během našich TS nepodařilo vždy využívat principy koučování správně, určitě jsme se o to pokoušeli, protože ať už vědomě či nevědomě jsme se učili od našich koučů. Myslím si, že v praxi v běžném životě někdy koučování používám v komunikaci s ostatními, např. když mě někdo z mých přátel žádá o radu, snažím se využít znalostí, které o tomto tématu vím a spíše je otázkami navést k nalezení jejich vlastního řešení a potenciálu.
Kniha se mi velmi líbila a v budoucnu bych se k ní chtěla vrátit a lépe si osvojit některé metody, abych je byla schopna více využít v praxi např. při vedení schůzek.
