Vůči Konci prokrastinace jsem byla poměrně skeptická. Nejsem úplně fanouškem motivačních knih podobného typu a také mi bylo jasné, že prokrastinace je problém, který přečtení knihy nevyřeší. Může být ale fajn začátkem, ostatně to už záleží stejně jako vždy a se vším jen na mně.
Kniha jako taková je také dost krátká, což mi úplně nevyhovuje, ale pustila jsem se do ní s nadějí, že alespoň nějaké tipy a motivaci si z ní vytáhnu.
Hned na úvod mi přijde důležité si přesně vydefinovat, co prokrastinace je a co není, ať vím, s čím přesně pracuji. Prokrastinace je chorobné odkládání věcí, které CHCEME dělat, ale nejsme schopni se k nim dokopat, avšak lenost nastává v případě, že nic dělat nechceme a jsme s tím spokojení. Důležité je také si uvědomit, že prokrastinace nám energii bere, zatímco při odpočinku ji nabíráme, nelze to proto zaměnit.
No a čím konkrétně tedy proti prokrastinaci bojovat? Možností ATP je tu nespočet.
Osobní vize
Vize je dlouhodobý vnitřní motivátor. Pokud ale žádnou nemám, může to být takový big deal, že její nalezení můžu snadno taky prokrastinovat.
My máme vizi týmovou. Těmito zásadami jsme se při jejím nalézání neřídili a možná proto jsme ji hledali čtrnáct hodin, haha. Ale taky je nás sedmnáct, což je výrazné specifikum a překážka k tomu to udělat rychleji. Já svoji osobní nemám, nicméně už mám vyhrazený termín, kdy se jí budu podle těchto technik věnovat, tak uvidíme.
Buzer lístek
Nástroj pro zbavení se zlozvyků a vybudování návyků. Jednoduchá metoda zaznamenávání si návyků do tabulky. S touto metodou mám již bohaté zkušenosti, funguje dobře. Pro dlouhodobější a udržitelnou motivaci je třeba návyk dál posouvat a zvyšovat požadavky až po 20–30 splněních v řadě, pokud se z nějakého důvodu dodržování přeruší, začněte od znova.
To do all
Pokud mám hodně věcí, co dělat a myšlenek či nápadů, co bych mohla v budoucnu dělat, nepřehlížím je, ale zapisuju si je podle jasných pravidel.
Průběžně mi tato metoda nezabere prakticky žádný čas a je prvním krokem, jak všechny tyto plány realizovat.
Skládá se z to do today, to do, ideas a manage (tasky, které jsem delegovala). Podobný systém jedu poslední roky, ale vzhledem k tomu, že jsem fungovala na několika platformách najednou a neměla přesně vydefinované kategorie, vydržela mi motivace vždy jen pár měsíců. Minulý měsíc jsem přesunula vše to notionu, tak věřím, že budu moct za pár měsíců/rok zareflektovat.
Hrdinství
Hrdinství je super. Snažím se alespoň občas myslet na druhé a už vůbec nepřehlížet situace na veřejnosti. Snažím se lépe reagovat na situace a nejedu nic na sílu a za poslední roky vidím opravdu posun, už je to pro mě normální a přitom žádné příležitosti nevyhledávám jen používám svojí logiku a orientuji se dle svých hodnot.
V posledních letech se mi mimo jiné například podařilo…Volat záchranku/policii několika zraněným/zkolabovným lidem. Zeptat se desítek lidí, jestli nepotřebují pomoct, když vypadali na kolaps/smutně/zmateně. Desítkám lidí jsem radila s cestou/jak udělat něco na telefonu/jak něco koupit. Měla jsem extrémně pohotovou reakci při zkolabování a ošetřování kamaráda. Dvakrát. Darovala jsem desítkám bezdomovcům jídlo, které chtěli ostatní vyhodit. Vrátila jsem na policii nalezenou občanku. Zavolala jsem policii na paní, která řídila auto pod vlivem drog a následně ji usvědčit. Konfrontovat několik lidí, kteří na mě měli slizké poznámky. Postarala jsem se o mámu. Postarala jsem se o babičku a zařídila vše, okolo jejího přestěhování do domova pro seniory. Také konfrontovat několik lidí, kteří řvali extrémně nevhodně na jejich dítě v MHD.
Jsou to vlastně maličkosti, vzali mi maličko času a energie a nevyužila jsem any special skills, ale dávají obrovský smysl v přístupu a chování jednotlivce.
Inner game
V návaznosti na předchozí kapitolu jsem se taky naučila brát problémy jako příležitost a obecně hledat ve věcech více pozitivního. Ostatně i předchozí kapitolu mohu brát jako takovou hru, challengování sama sebe a posuvání limitů.
Flow lístek
Vypiš tři pozitivní věci, co se ti ten den staly a ohodnoť svůj den od jedné do deseti. Easy task, co nezabere moc času.
Párkrát jsem si psala něco jako deník nebo tak, ale nejsem ten typ, kterému by to vydrželo dlouhodobě. Toto nezabírá moc času a motivuje mě, protože dobrých věcí se mi děje hodně, bohužel ale děsně chvátám a nepozastavuju se nad nimi. Navíc bych ráda zlepšila překlápění věcí do pozitivna a tohle mi pomáhá vytvořit ten návyk.
Objektivita
Zvyšujte ji! Tu bych zařadila k mým silným stránkám, takže…Jak to dělám?
Velkým tématem jsou mentální modely, podle kterých se mozek rozhoduje. Já jsem si mnoha vědoma a ráda bych s nimi něco dělala, zároveň nyní čtu Pátou disciplínu, takže se v nich v blízké budoucnosti ještě dovzdělám a budu se tímto tématem zajímat i do budoucna.
Schůzka sám se sebou
sebekoučování, pravidelnost – pro dlouhodobou udržitelnost
Dříve jsem je dělala byť nepravidelně a byly užitečné. Nyní cítím, že je na čase se k nim zase vrátit, jsem dobrá v koučování ostatních, tak pojďme tu energii a čas opět věnovat i sobě. Předtím si ale ještě musím vydefinovat cíle a důvody pro takováto setkání.
Akční plán? Co konkrétně udělám? Nejdůležitější myšlenka knihy?
Nejlepší otázky na závěr každé knihy. Donutí mě využít myšlenky v realitě. Já napsala esej a z řádků výše je doufám očividné, že budu s knihou pracovat i nadále.
No a co bych řekla na závěr? Kniha je cílená jasně. Ačkoliv Petr Ludwig zmiňuje, že napsání knihy nikdy nebylo jeho primárním snem ani cílem, je jasné, že si o tom něco zjistil a ví, co dělá. Důležitou součástí je jeho vlastní praxe a zkušenosti, o které různé metody a techniky opírá, díky čemuž kniha působí důvěryhodněji.
On sám také zmiňuje dnešní rychlou dobu protkanou nespočtem možností, což má u mnohých za následek rozhodovací paralýzu. Díky takovému nepřebernému množství informací a výběrů vniká propast mezi tím, co praxe dělá a tím, co ví věda. Je očividné, že tomuto se snaží Ludwig vyhnout. Kniha je stručná, jasná, nechybí základní definice všech pojmů, aby bylo jasné, o co jde. Má také nastudované vědecké podklady a o vědu se opírá, myšlenky však podává jednoduše a stručně, všechny lze však jednodušše dohledat ve zdrojích.
Hodně využívá vizualizaci a shrnutí. Snaží se myšlenky překlápět do praxe již v průběhu knihy a soustřeďuje se na nástroje, aby si každý vybral, co ho láká a mohl začít již v průběhu čtení. Neváhá í se čtenáře oslovit a zapojit ho.
