Během léta jsem si návyk na mnohem volnější režim a všiml si, že mám problém začínat své úkoly. Jinými slovy, že celkem prokrastinuju. Proto jsem si rozhodl si o tom přečíst knihu.
V knize je opravdu zajímavý koncept, který rozlišuje naši mysl na slova(naše emoce) a jezdce(naše racionalita). Cílem je se naučit jakožto jezdec ovládat naše slona a to ačkoliv je náš slon od přírody často silnější.
Slon se dá ovládat pomocí naší kognitivní kapacitu. A většina nástrojů pak pomáhá buď naši vůli trénovat a doplňovat. Anebo oslabovat působení slona.
Pokud vyplýtváme svou kognitivní kapacitu, tak začne prokrastinovat. Tak a teď hezky do praxe, jaké metody máme.
Cílem je dokopat se k tomu začít a nepřetížit našeho jezdce. Slon často odporuje nejvíc na začátku. Když už začneme není takový problém pokračovat. Tohle je podobný koncept, jako z atomových návyků.
Pracovní zátěž se dá později zvyšovat, jak si zvykáme na naše návyky.
Je potřeba si těžké úkoly rozdělit na co nejmenší, aby nebyli tak náročné a bylo lehké s nimi začít.
Pokud si odvykneme od běžné zátěže musíme k tomu přistoupit, jako začátečník. Abychom měli jistotu, že zvládneme opět zajet do původních kolejí.
Tahle metoda funguje, protože nás zbaví rozhodovací paralýzy. Co teď budu dělat. A jak dlouho.
Bonus typ z praxe: napíšu si k úkolům, kde na nich budu pracovat. Je to pak lépe představitelné a jednoduší začít. Je to běžná praxe při koučinku.
Začnu používat metodu To-Do today. A to v kombinaci s mým to-Do. Pravděpodobně, ale ještě předtím musím sepsat vše co chci udělat a do kdy. Abych to mohl rozdělit na menší úkoly a napsat si to všechno do zásobníku.
Začnu více dodržovat pravidlo, že si na úkol vymezím dopředu konkrétní čas. To jsem nedělal a teď reflektuju, že to je pravděpodobně to díky čemu jsem je tolik odkládal. Protože věci, kde jsem čas stanovený měl jsem zvládl dobře.
