Knihu líných radostí jsem si vybrala převážně kvůli tomu, že po četbě mnoha materialisticky zaměřených knih a pohybování se v podnikatelském světě, jsem přišla na to, že mi patrně uniká pravá podstata života. Začala jsem v každodenním životě opomíjet mnohé okamžiky, které nejsou nikterak významné, ale při jejich plném ohledání se v nich nachází ten pravý smysl života. A to jsou situace jako ležení v trávě, míchání lžičkou svojí ranní kávu, pocítění větru ve vlasech, úsměv kolemjdoucího na ulici, to, když se vám podaří napoprvé strčit klíč do klíčové dírky a takový výčet bych mohla psát ještě hodně dlouho. Kniha líných radostí obsahuje detailní popis několik desítek takovýchto malých každodenních radostí, které může zažívat úplně každý. Poslední dobou při mém studiu v Tiimi pociťuji to, že mi uniká přítomný okamžik. Buď na něco reflektuji a přemýšlím v řádu minulosti, nebo hledím kupředu k cílům a ke svým vizím a v přítomném okamžiku je žádoucí jet na plný výkon, aby projekty šlapaly, aby byly splněné metriky, aby byl člověk proaktivní v týmu, aby se u toho normálně stravoval, aby měl každý den vyprané prádlo, připravenou tašku do školy, strávil nějaký čas s rodinou...tak už na prociťování přítomného okamžiku jako takového, myslím tím ty chvíle, kdy nic nemusím, na takové chvíle už mi nezbývá mnoho času, neboli si ho spíše aktivně nevytvářím.
Co takové chvíle nuceného nicnedělání? To jsou vzácné okamžiky a nesmíme jimi mrhat. Jsou to okamžiky, kdy musíme z toho či onoho důvodu na chvíli zastavit a máme dost času zabývat se jen svými myšlenkami. Setkáváme se s nimi například v čekárnách, ve frontách, ale také třeba ve vlacích. Patří k nim i doba, kdy čekáme, než se vylouhuje čaj. Není dost dlouhá na to, abychom se mohli věnovat něčemu jinému, takže nezbývá než jen sedět, koukat a těšit se na zlatavý nápoj. Pokud se mezi tím do něčeho pustíme, obvykle čaj louhujeme příliš dlouho, nebo naopak krátce, takže je nepříjemně silný či nevýrazný. Čaj si vaší nepozornosti všimne. Jediným řešením, jak získat dokonalý nápoj je sedět, nic nedělat a dívat se, jak hnědne. Pokud si chcete čaj skutečně vychutnat, musíte mu věnovat veškerou péči a pozornost. A pozornost. To je to, co jsem si z knížky Kniha líných radostí vzala. Pracovat s aktivní pozorností v přítomném okamžiku. Řekla bych, že tohoto poznatku se dá skvěle využít při dialogu. Chvíli jen pozorovat a vnímat, slyšet, vidět. A zavnímat, jak se v tu chvíli cítím. Už i to může být skvělou odpovědí na jednu z podnětných otázek během vedení dialogu. Sami se zamyslete nad tím, kdy jste naposledy věnovali stoprocentní pozornost tomu, co se dělo právě v tu danou chvíli. Zkuste se na to zaměřit v následujících dnech. Je vysoce pravděpodobné, že objevíte to, proč jste vůbec tady. Domnívám se, že bychom se na této planetě měli prožívat. Prožívat se všemi svými smysly, které jsme dostali. Ať už zrak, sluch, čich, hmat nebo chuť. A používat je a plně je využívat. A nehnat se neustále za něčím. A chvíli prostě být. Knihu doporučuji všem, kteří se chtějí alespoň na chvíli vymanit ze soukolí.
