Proč jsem si tuto knihu vybral?
Tuto knihu jsem si vybral hlavně z důvodu, že sjem se v posledních dnech cítil dost pod tlakem. Započal jsem ji krátce před vánocemi, kdy je obecně veliký shon a jak by řekl kouč Zdeněk: dostáváme se prosincového trychtýře. Nutno podotknout, že čím dál tím více si uvědomuji jaký je na mne kladen tlak ze všech možných stran a rolí, které v životě mám. Díky tomu mám možnost si více zvědomovat co mi v takových situacích pomáhá a co ne mne působí a jak se to na mne projevuje. Říkejme tomu zatěžkávací zkouška identity, chcete-li.
Jaké je základní téma knihy?
Jaké jsem si odnesl myšlenky?
V knize najdeme návod co dělat pro to, abychom si udrželi vnitřní klid a byli tak mnohem více vyrovnaní a produktivnější. Díky této knize jsem si uvědomil na kolik má v mém životě opravdový klid místo. Navíc když zachovám klid vše se zdá být jasnější a ikdyž třeba neznám odpověď na nějakou otázku, jsem více otevřený jí hledat.
Kniha se rozděluje do 3 částí, podle sfér, kde bychom klid měli udržovat: mysl, duši a tělo.
Kniha tedy radí:
Udržujte klidnou mysl. Jak?
Udržujte duši v klidu: Jak?
Udržujte klidné tělo. Jak?
Co mne k tomu napadá?
Pokud chceme udržet klidnou mysl nemá cenu nic předstírat. Proto musíme být sami sebou a být tak přirození. Je to jako žít v pravdě, pokud se vám něco nelíbí řekněte to, reagujte. Dejte druhým i sobě vědět co se s vámi děje. Ikdyž to třeba neumíte popsat je dobré vyjádřit se. Mne osobně to pomáhá si tak vyprázdnit mysl, prostě říkám co mne napadne, ačkoliv třeba nemám srovnané myšlenky pomáhá mi je vyslovit nebo napsat. Pokud se totiž myšlenky dostanou pryč z mysli, můžu se na ně podívat a lépe uchopit. A čím důležitější a závažnější myšlenky, tím spíše se pro mne musí stát explicitnější, abych s nimi mohl dále pracovat.
Dále se mi k tomu pojí MÉ SOBOTY. Tuto rutinu jsem si navykl dělat, abych se dostal víc k sobě. Vím, zní to trochu ezo, ale co si budeme, mně to pomáhá takže to prostě ostatní musí přijmout. Má to nesporné výhody. Při procházkách aplikuji pěstování ticha, ačkoliv bych si strašně rád pustil hudbu, na procházce si jí nazapínám, nechávám volně proudit myšlenky, koukám na svět svými očima. Hledám něco nového. Praktiji cvičení, kdy se dívám třeba na květ a sanžím se vnímat detaily. Pokaždé, kdy toto cvičení dělám si uvědomuji jak nic není vždy takové jaké se na první pohled může stát. Zároveň mi procházky pomáhají v tom si vyprázdnit mysl. Zabýváme se nejčastěji tématy, které mne aktuálně nejvíce trápí a probíhá u mne proces sebekoučování. Díky klidu a tichu se mohu do problému více zavrtat a nalézt tak odpovědi na své otázky. Případně se snažím dívat na problém i z jiného pohledu než vidím já.
Po poslední procházce jsem si uvědomil, jak je důležité občas prostě vypadnout a být sám. Jak si nemám s kým povídat, tak si povídám sám se sebou a tak díky tomu se projevuje, jak mé vnitřní dítě, které vidí krásy světa, tak i můj vnitřní mudrc, který dítě pozoruje a poučuje.
Díky procházkám a svým sobotám se také učím říkat NE. Protože jsou pro mne soboty teď opravdu důležitou součástí života, někdy se dostanou do křížku s něčím co po mne chtějí ostatní. Moc mne baví vysvětlovat proč nemůžu, a že jestli po mne něco chtějí, tak ať mi napíší jindy. Že v sobotu to rozhodně řešit nebudu. Zároveň mi to pěstuje sebedůvěru. Každé malé vítězství nad lidmi, které přesvědčím, že sobota není ten vhodný den je pro mne úspěchem.
K bodu odpojte se mne napadá, co teď dělám poslední dobou velmi často. Zjišťuje, že jsem synem hudebníka. A proto spousty věcí vnímám hlavně pomocí sluchu. Proto, když se potřebuji odpojit pomáhá mi v tom hudba. A je jedno na co: je mi smutno? Mám smutné písničky, potřebuji pracovat? Mám písničky bez textu, při kterých se dostávám do flow (nejčastěji kytarové - aktuálně Alan Gogoll). A tak dále a tak dále. Prostě hudba mi pomáhá se odstřihnout od světa a být v sobě. Je to velmi užitečné vědět, pracuji s tím i tak, že pokud potřebuji přeladit náladu, pomáhám si i písničkami. Například před TSky v pondělí, která máme odpoledne. Na druhou stranu občas mám problém se zase připojit na svět a vypnout hudbu, kterou mám při “dojezdu”.
V připojení mi zas pomáhá se zastavit a uvědomit si, kde jsem, co tam dělám a co se děje.
O tom co ve svém životě bych mohl mluvit a psát opravdu dlouho a je krásné pozorovat, co se v knize objevuje a já si na mnoho věcí přicházím vlastně sám, jen mi je kniha zvědomila. Ať už budeme mluvit o rutině - každoranní cvičení na pár minut, při otevřeném okně, které mi nastartuje den); budování a vstupování do vztahů, které se snažím budovat s lidmi, kteří mi jsou nejblíže (ačkoliv si prostě musím přiznat, že v každém vztahu je osoba, které bych vzkázal: ikdyž mne občas se*eš, mám tě moc rád). Nacházení si koníčka (vytáhnul jsem staré noty pořadače, kytaru a jen tak si brnkám a začínám se zlepšovat.); Zbavuji se věcí, které v mém životě ji nemají význam (absolutní sebedebordelizace.
Co a jak využiji v praxi?
Zápisník:
Na základě této knihy jsem se uchýlil k uklidňování se pomocí zápisníku. Lépe řečeno k papíru. Musím se přiznat, že většinou šlo vlastně o terapii, kdy mým cílem bylo uvolnit mysl. Jako první jsem vyzkoušel si prostě vzít papír a tužku a psát cokoliv mne napadlo, slova, která mi prolétla hlavou. Nejčastěji se zde vyskytovalo slovo HELP. Proč? Tázal jsem se poté sebe. Uvědomil jsem si, že význam slova help, neboli pomoc je pro mne opravdu důležitá. Nejen, že já potřebuji pomoc, ale, že i já mám touhu pomáhat ostatním a díky tomu tak naplňovat rovnováhu: energie dám, energie se mi vrátí. Musím se ještě k tomuto listu papíru vráti, abych viděl, co se s odstupem času změnilo.
Další variantou byla spíše kreslící terapie. Princip stejný. Tužka, papír popřípadě pastelky. Je pravdou, že zde byl cíl prostý, uvolnit energii co mám v sobě a díky tomu lépe vstřebat co se právě událo. Proto jsem pak ani nehledal smysl v tom, co jsem načmáral. Tuto techniku jsem pak praktikoval ještě 3x vždy za stejným účelem, uvolnit energii, kterou v sobě mám. Vždy to pomohlo, alespoň částečně.
Poslední variantou, jak jsem techniku zápisníku poučil, bylo skládání vět. Založil jsem si soubor v počítači, kde jsem si začal psát své myšlenky. To mi pomohlo lépe vstřebat situaci, vypsat se a poté se na situaci podívat očima druhých. Tento soubor má pro mne i jiný terapeutický význam. Jelikož si v hlavě utvářím svá “klidová místa” kam se uchyluji, když se necítím zrovna fit. Jedním z těchto míst je právě scéna, kdy sedím za psacím strojem a píši. Proto jsem se snažil toto klidové místo přenést co nejvíce do reality a voala ono to funguje. Nebo alespoň v tu chvíli to fungovalo, nemám zatím moc aplikací k porovnání.
Zhodnocení knihy
Tato - musím se přiznat audiokniha - pro mne splnila svůj účel, chtěl jsem si u ní převážně odpočinout. A to se stalo, a to nejen přes její zpracování, ale i přes uvědomění toho co dělám a jaký to pro mne má význam. V tom mi kniha velmi pomohla. Navíc vědět, že to co dělám dělají, nebo dělali i “velcí” lidé mi dává vědět, že jdu správným směrem!
Pro mně šlo o oddechovku, která však měla, jak snad vidno, veliké účinky po mé psychohygienické stránce.
Komu bych knihu doporučil?
Tuto knihu bych doporučil všem, kdo se cítí být pod velikým tlakem a tak trošku na dně.
Zdar a víru s sýru!
Přeji klidný den <3
