Knihu jsem si vybral, abych se zlepšil v procesu inovací. Jelikož je inovativní přístup to, co často označujeme za naši konkurenční výhodu. Přišlo mi adekvátní si o tom něco přečíst. Od knihy jsem nečekal příliš konkrétních technik a také jsem žádné nedostal.
Ve světě existuje nejedna povídka o tom, jak něco vypadalo na první pohled jako neúspěch a nakonec se z toho vyklubal obrovský úspěch. Když se každý zamyslí nad svým životem, kolik věcí se nám stalo, co nám v ten moment přišli, jako naprosté selhání, ale nakonec se ukázalo, jako požehnání. Já si například vždy vzpomínám na moment, kdy jsem koupil špatné letenky a kvůli tomu nemohl odletět ten den co jsem chtěl. Přišel jsem o dost peněz, když jsem si musel koupit nové letenky a také jsem se zpozdil. Pro ty co mě znají možná známý příběh, jelikož to, na co jsem se zpozdil byl seznamovák tady v Tiimi. Dodnes věřím, že to byla jedna z nejlepších věcí, co se mi stala. Byl jsem totiž hrozně nervózní a poté co se mi stal takový problém mi moje nervozita připadala směšná. A zbytek už je historie.
To samé, ale platí o úspěších. Někdy může úspěch být právě naopak prokletí. Kvůli úspěchu se nám může stát, že promeškáme velké příležitosti, nebo díky štěstí neodhalíme problém, dokud není už pozdě.
Zkrátka rozeznat co je vlastně pozitivní a negativní pro náš život je opravdu náročné. A stejně tak jako přínos splývá stejně tak splývá úspěch a neúspěch.
Kniha začala tím, že se nekompromisně pustila do úspěchu. Proč úspěch není často tak skvělý, jak bychom si přály?
Úspěch nás zaslepí. Není období, ve kterém jsme více zranitelní a více náchylní chybám jako hned po úspěchu. Řekneme si: “Konečně jsem uspěl a teď můžu konečně odpočívat.” Ale to je přesně ten moment, kdy nás zasáhne chyba často z vlastní nedbalosti.
Dalším problémem úspěchu je, že úspěch není věčný. Nikdy nevydrží napořád. Uspět není tak náročné, ale udržet úspěch po delší dobu je to opravdu náročné. Neúspěch přijde dřív nebo později a o to je více zdrcující. Není lepší být zvyklý chybovat pořád, aby nás nezasáhl?
Posledním problémem je to, jakým způsobem úspěchu dosahujeme. Pokud se vyhýbáme neúspěchu a snažíme se uspět za každou cenu, tak neriskujeme. Hrajeme to to na jistotu. Nejjednodušším způsobem, jak se vyhnout neúspěchu je nic neměnit a nic neriskovat. Ale právě to je pomalá smrt, která dostala už tolik firem.
Naopak neúspěch a chyby jsou vlastně naprosté požehnání. “If you haven’t failed you are not trying hard enough.” Neúspěch nám říká často mnohem více než neúspěch. Každý neúspěch je nám přínosný. Protože na cestě za poznáním něčeho nového vědět co funguje je stejně hodnotné jako vědět co nefunguje. A jak všichni známe chybami se člověk učí.
To co je na chybování to nejlepší je, že často zkoušíme nové věci. Dělám něco jinak. Jsem odhodlaný riskovat. Riskování často neuspěje, ale je to právě přijímání rizik, co nám nachází tu jednu drahocennou inovaci, které přebije všechny naše neúspěchy.
Co nám tedy brání vydat se na cestu nepočetných chyb a neúspěchů a být inovativní jako nikdy předtím? Je to strach. Strach je největší nepřítel inovací. Inovace se dějí, když se věci mění. Testují se nové varianty experimentuje se, jak daleko můžeme zajít a neustále se posouvá hranice. Strach tomuto všemu brání. Pokud se bojím poslední věc, co budu dělat je riskovat, nebo zkoušet něco nového. To s čím musíme bojovat je strach.
Normalizovat chyby. Chyby by měli být naprosto normální součástí naší firemní kultury. Za chyby by se lidi neměli kritizovat nebo se jim smát. Naopak by se měli oslavovat, jako učební příležitosti. Leadři by sami měli mluvit o svých chybách s očekávat to samé od ostatních. Za svůj rok a půl studia jsem udělal spoustu chyb. Ačkoliv věřím, že jsem se z nich poučil věřím, že jsem je nedostatečně sdílel. Je to hlavně kvůli tomu, že cítím, jako by mě chybování shazovalo. Zároveň by se neměli nechávat neúspěchy nevyužity. Někdy mám tendenci udělat kratší nebo jednoduší reflexi, pokud jsem naštvaný, že se něco nepovedlo. Ale jsou to právě tyto momenty, kdy je reflektování nejvíce užitečná.
Znám se jakožto relativně opatrného člověka. Proto musím více pracovat na tom více riskovat a posouvat hranice.
Další věc je zbavit se vlastního mentální modelu, že chyby jsou nějakým způsobem špatné a to šířit dál.
Také se budu snažit připomínat, ať se nebojíme riskovat. Že pokud nebudeme posouvat hranice nikam se neposuneme. Jelikož mám často pocit, že věci hrajeme až příliš na jistotu.
Taky vnímám, že bych měl více sdílet své neúspěchy a jejich přínos.
