Kdo bude plakat, až tady nebudeš?

Tato knížka navazuje na knihu Mnich, který prodal své ferrari. Zároveň je ale informačně stejně hodnotá i bez přečtení této knihy. Obsahuje totiž 100 živtoních lekcí autora, které jsou všeobeně známými i méně známými zásadami, které by měli vézt k bohatšímu životu. Bohatšímu hlavně v duchovním slova smyslu.

Takových rad je plný internet - čteme je denně na sociálních sítích, výdáme je v motivačních videích, slýcháme o nich v podcastech. Od menších influencerů, přes podnikatele až po knihy velkých myslitelů. Čím víc to konzumuju, tím míň mi to přijde relevatní. Pořád to samé dokola - stávejte brzo, říkejte ne, choďtě ven, sportujte, jezte zdravě, budťe s rodinou, osvojte si minimalismus, nebuďte na mobilu, neprokrastinujte, budťe produktivní, používejte takové a makové techniky. Zároveň to nepřehánějte - dejte si hranolky, když na ně máte chuť, ležte celý den doma u seriálu, udělejte se radost koupí něčeho o čem sníte, používejte technologie, když je máme, když se vám nechce, tak ten běh prostě vynechejte, naučte se poslouchat své tělo.

V dnešní době je težké držet se nějakého ideálu, denně se potkáme s tolika informacemi, že mi z toho už jde hlava kolem.

Při prvních kapitolách této knihy jsem byla lehce otrávená, že to zas konzumuju, když toho mám plný instagram. Při čtení 28. kapitoly „Noste s sebou knihu.“ mě to ale trklo. Zapsala jsem si: „Nejen, že efektivně využijeme čas, ale autor píše, že nejvíce nás ovlivňují lidé kolem nás a knihy které čteme. Je pravda, že když čtu knihu, cítím se mnohem bohatší, přemýšlím nad jinými věcmi, napojuji se na autora a analyzuji myšlenky mnohem hlouběji, než ty, které si přečtu na internetu.“

Knihy zkrátka jsou a budou pro mě vždy mnohem přínosnější, a to ikdyž budou obsahovat stejné informace, jako článek na instagramu. Autor tedy sepsal shrnutí různých mouder, která jsou z většiny velmi známá, ale opakování je matka moudrosti a skrz knihu mnohem efektivnější. Navíc autor často zmínil i nějaké nové přirovnání ve spojení s danou lekcí, a tak i krátká dvoustránka pro mě byla efektivnější jako 100 motivačních Reelsek.

Pár z nich jsem okomentovala:

• Naučte se říkat ne. - Klasika, která se dokola píše v knihách o timemanagementu. Nejrpve jsem krtoutila očima, ale autor zmínil příklad, který mě velmi nadchnul. - Lousie Armstrong neprodával lístky, ani nepřipravoval sál. Soustředil se pouze na hraní na trumpetu.
• Být laskavý a čestný. - Toto léto jsem se hodně naučila, že nikdy nevíme, čím si ostatní prochází, a proto se ke všem chován s úctou a jak píše autor této knihy, chce to ve světem více laskavosti, protože to může ostatním velmi pomoci a změnit celý den.
• Platinová třicítka neboli ráno dělá den. Prvních 30min po probuzení nám startuje den a naství s jakou energií se bude den ubírat. Většina mých dní začína hekticky, ve stresu. Mám ráda rána bez telefonu, pohybem a dobrým jídlem, chtěla bych si zajet takový rituál, protože vnímám jeho důležitost.
• Denní davka smichu. Je důležitá. Potvrzuji a dvakrát podtrhávám.
• Den bez hodinek - yes please. Mivala jsem dny offline, ale hodinky stale pri sobe. Kdykoliv koukam na hodinky, hodnotim, co bych v tu hodinu mela delat - napr. pokud je 13:00 tak to už je prece cas obeda, pak odpocinek, pak svacinka a kniha, nejaky sport.. chtela bych zkusit byt jeden den bez hodinek a delat, co me napadne nezavisle na case. Obcas mi prijde, ze delam veci z nejakeho principu a ne z vlastni vule.
• Noste s sebou knihu. Nejen, ze efektivne vyuzijeme cas, ale autor pise, ze nejvice nas ovlivnuje lide kolem nas a knihy ktere cteme. Je pravda, ze kdyz ctu knihu, citim se mnohem bohatsi, premyslim nad jinymi vecmi, napojuju se na autora a poznavam mnohem hloubeji myslenky nez ty, ktere si prectu nekde na internetu.
• Dvě uši a jedna ústa. Lekce, která připomíná důležitost naslouchání, lekce, kterou si i v Tiimi deno denně připomínáme. Vnímám, že si lidé v běžných konverzacích moc nenaslouchají, stále maji potřebu vyjadřivat svůj názor a přebít ten druhých. Hodně jsem se za první rok v Tiimi naučila a naslouchání je jedna z nich. Konverzace tak mají pro mě i ostatní větší smysl a nemám potřebu se ke všemu vyjadřovat, protože to není o tom.
• Důležitá je cesta, nejen cíl. Další z velmi důležitých lekcí, které si uvědomuji a osvědčila se například při Tiimirace, kdy cíl byla Valencie, ale to doopravdové dobrodružství, učení a neuvěřitelné momenty se děly na cestě tam. A tak je to i s životem a cíli, za kterými si jdeme.
• Zachovejte chladnou hlavu. To se musím naučit. Víme, že dokážu jednat v afektu a proto počítání do 100 mi velmi pomáhá. Například při psaní zpráv neodepisuji hned a nechávám si svou odpověď projít hlavou. V reálu je to težší, protože je nám přirozené reagovat hned, takže to se mjusím ještě naučit pozastavit stejně tak, jak děláme při dialogu na TS (tam už mi to i celkem jde:D).
• Naučte se žádat to, co chcete. V pár slovech autor popsal, že pokud něco chci, má si o to říct. Zkrátka "líná huba, holé neštěstí." To říkám pořád, ale občas sklouznu zase k naivnímu tichu a doufání, že se to prostě jen tak stane. Blbost. Mluv, když to chceš. Příklad z praxe - Dělala jsem v kavárne baristku, po půl roce mě tato práce přestala bavit, jelikož už pro mě nebyla výzvou ale rutinou. Zeptala jsem se tedy šéfa, zda bych mohla začít pomáhat s marketingem a on souhlasil. Bez mé odvahy se zeptat, bych ještě teď dělala kávu a prohlubovala svou frustraci.
• Vytyčte si cíle. Vždycky a navždy. V Tiimi i v týmu se tim řídíme - ať už podle metrik nebo podle našich internilch cílů s Kaamosema. V osobním životě mi to ale nejde tak dobře. Často se mění mé názory, postoj k životu. Pamatuji si jednou, jak jsem si udělala vision board s 5 sny a cíli. A ani jeden se nevyplnil. Ten půl rok byl katastrofa. Snažim se tohle prokletzí prolomit a vím, že ikdyž mě cesta svede jinam, než jsem plánovala, je to dobře. Možná proto si řikám, že občas cíle nemají smysl, na druhou stranu díky nim se dostanu například na tu jinou cestu. Takže úkol zní jasně - sepsat opomenutý Learning Contract.