(Varování: velice osobní esej)
Po titulu Kam se poděl můj sýr? již sahám po třetí. Po každém přečtení mi přinesla něco jiného.
Po prvním přečtení před čtyřmi lety, mě zaujal krátký roztomilý příběh. Po druhém přečtení, 2 roky potom, mi po dočtení vrtala hlavou otázka, co bych udělala já, nebo druzí, kdybychom se nebáli. A co do třetice?
(Nebudu tu podrobně vypisovat děj.- Pokud má o něj někdo zájem, doporučuji si přečíst esej od mé kolegyně Míši Ritterové, která ho skvěle shrnula.)
Téma knihy ve zkratce:
Sympatický příběh o změně. V hlavní roli – 2 lidičkové a 2 myšky, žijící v Bludišti. Jednoho dne jim náhle zmizí Sýr, a jsou tak donuceni, vyrovnat se této změně. Každý se s novou skutečností vypořádá jinak.
Kniha je určena pro všechny věkové kategorie. Přečtenou ji máte do hodiny či dvou, avšak její poselství v nás může zanechat významnou stopu.
Vliv příběhu po 3. čtení:
Podnět k znovuotevření knihy jsem dostala, při vypozorování, jak ji čte mnoho lidí z mého ročníku. Zkrátka, nechala jsem se svést davem. Rozhodně se to vyplatilo. Můžu doporučit všem, co se octnou v novém, neznámém prostředí, či situaci.
Pro mě byl nástup do Tiimiakatemie velkou změnou, oproti mé dřívější práce v potravinách. Odlišná skupina lidí, jiné prostředí, činnosti a mnohem víc. Kolik novoty, tolik mouder si tentokrát odnáším z příběhu Kam se poděl můj sýr?.
,,Někdy se všechno změní a už to nikdy není stejné....Takový je život! Život jde dál. A totéž bychom měli udělat my.”
Tento úsek mi připomněl, jak přehnaně jsem reagovala na návrat původního šéfa do práce. Do té doby jsem mohla řídit věci dle svého, a ačkoliv jsem byla připravená, že jednoho dne musím předat prodejnu zpět majiteli, nedokázala jsem přijmout způsob vedení obchodu, mého šéfa. Přesvědčená o správnosti svých pracovních postupů, jsem nabývala dojmu, že jen já mohu ,,ochránit” prodejnu před ,,hrozivou změnou”. Paradoxně jsem to byla já, kdo potřeboval změnit svůj přístup. Jelikož už jsem byla dříve obeznámena s touto skutečností. A také tohle byl můj dočasně půjčený sýr.
Tenkrát mi moje moudrá teta položila významnou otázku. ,,Proč z toho děláš tak velkou věc?”. Občas je dobré se na věci dívat s menším odstupem, zbytečně se nad nimi netrápit a přijmout je tak jak přicházejí. Protože život už je takový. Jednoduchý. Jen já si ho svým myšlením, komplikuji. Jak by bylo moje dřívější já vděčné, kdybych byla ochotná přivítat změnu.
,,Čím dřív se vzdáte starého sýra, tím dřív najdete nový.”
Aneb ušetří Vám to spoustu času a energie. Držet se nehty zuby o něco, vyžaduje mnohem více úsilí než se pustit a jít dál.
,,Co byste udělali, kdybyste se nebáli?”
Kdybych uměla ukočírovat svůj strach, nehleděla bych na to, zda je můj názor správný či špatný, protože univerzální, platící pro úplně všechny je mýtusem. Řekla bych nevím a měla nadbytečné otázky, namísto mlčení. protože je lepší se ptát i na jasné záležitosti než předstírat, že rozumím na první dobrou. Byla bych v pohodě sama se sebou. Svobodná od vlastních předsudcích o sobě. Otevřená novým příležitostem, nesoudě na nulových zkušeností. Byla opravdovější.
,,Jít do neznáma je lepší než zůstat tam, kde nic není.”
Děkuji za minulé životní lekce. Bez nich bych nestála, tam kde stojím teď. Hurá s těmito zkušenostmi, na nová místa!
,,Je čas vyrazit do bludiště!”
To pro mě znamená:
Být otevřenější, změnám. Požádat členy týmu, aby mě kdykoliv dali zpětnou vazbu, jak mě načapají reagovat neadekvátně. Být upřímnější k druhým a sobě. Jak toho dosáhnout? Teď upřímně nevím. Budu se muset optat někoho nebo si přečíst knihu na upřímnost, co nejdříve.
Děkuji za přečtení eseje :)
