V projektu Útulnoff se mi jako projektovému manažerovi stalo, že jsem nedokázal dát přesnou a otevřenou zpětnou vazbu. Zároveň nejsem vůbec spokojený s celotýmovou kulturou zpětné vazby nejenom při Halo Theory. Přijde mi nepřesná, plytká a neupřímná. Chci tedy zjistit, co je to radikální otevřenost a jak její kulturu rozšířit do týmu.
Jak vnímám radikální otevřenost
Radikální otevřenost vnímám jako důležitou část firemní kultury. Vzhledem k tomu, že jsem nedávno četl knihu Nastavení mysli, spojuje se mi to s teorií růstového nastavení mysli. Radikální otevřenost je o tom si vybudovat takovou kulturu, kde si nebudeme bát říct tvrdou zpětnou vazbu a budeme si navzájem věřit, že to děláme za dobrým úmyslem. Jinými slovy projevte osobní zájem s dobrým úmyslem a nevyhýbejte se přímé konfrontaci - to vyústí v radikální otevřenost.
Většina manažerů má problém přijímat nebo dávat zpětnou vazbu. Šéfování je zaměstnání, ne vyjádření hodnoty. Leader by měl zaměstnance přímo vybízet, aby se mu postavili nebo zpochybnili jeho názor. Nejtěžší je lidem dovolit, aby leadra konfrontovali zaměstnanci stejně přímo jako leader konfrontuje je. Cítíte tam tu práci s egem? Domnívám se, že k implementování radikální otevřenosti je potřeba určitá dávka **emoční** a sociální inteligence.
Někoho vést znamená dávat zpětnou vazbu. To znamená, že vy jako leader vedete zaměstnance a zaměstnanci vedou vás. Vzájemně si tak obě strany dávají zpětnou vazbu a mohou iterovat. Cítím synergii!
Diagram
Ničivá empatie - Nechceme druhého konfrontovat, aby se necítil špatně. Necháváme tak vyhnít problémy, které se stejně za nějaký čas ukážou. Bojíme se, jsme submisivní a nechceme nikoho naštvat. Ničivá empatie je jako hodný rodič, který se nedokáže přinutit být na děti přísný a otevřený.
Manipulativní neupřímnost - Na osobě vám nezáleží natolik, abyste s ní šli do přímé konfrontace. Toto chování přichází, když se jedinec soustředí na to, aby byl oblíbený, když svou falešností chce získat nějakou výhodu.
Útočná agrese - Útočná kritika bez osobního zájmu. Nejhorší je, když agresor pochopí v čem je druhý zranitelný a zaměří se na tato slabá místa, buď pro zábavu nebo aby získal převahu. Nicméně je to druhá nejlepší možnost po radikální otevřenosti.
Radikální otevřenost - popsané výše
Steve Jobs
Steve při zpětné vazbě nikdy nehodnotil člověka, ale jeho práci. A to mohu potvrdit z filmu jOBS, kdy říká, že jeho kamarád nedostane žádný podíl v akciové společnosti, protože jeho práci zastane průměrný pracovník.
„Nevadí mi když se mýlím, a přiznávám, že se mýlím často, není to pro mě zas tak důležité. Důležité je, abychom se na konci rozhodli správně" - Jobs
Příklad radikální otevřenosti z praxe autorky
„Vidím, že máte svou fenku opravdu ráda." - řekl muž na přechodu autorce, která nedokázala vychovat svého psa. Dal najevo, že to mu na nich záleží a že nikoho nesoudí.
„Jenže ona zemře pokud jí nenaučíte sednout." - radikálně a otevřeně se vyjádřil k situaci.
Jak implementovat radikální otevřenost do týmu?
Při podávání zpětné vazby budu mnohem sebevědomější a budu vědět co dělám. A naopak budu otevřeně přijímat radikální otevřenost, protože budu vědět, že to druhý myslí za dobrým úmyslem. Kniha Radikální otevřenost mi přinesla důležitou teorii, jakýsi návod a oporu při podávání zpětné vazby. Přijde mi, že v týmu kulturu radikální otevřenosti skoro nemáme. Necítím, že bychom měli explicitní znalost a vědomě radikální otevřenost používali. Budu usilovat o implementování radikální otevřenosti do týmu a věřím, že se mi to povede. Uvědomuji si, že souvisí i s bezpečným prostředím, které se buduje dlouho a těžce.
Nám jako členům týmů se podávání zpětné vazby nevyhne. Musíme ji podstupovat často. Hlavně v projektových týmech, training session nebo na halo theory. Myslím, že by si knihu měl přečíst každý člen týmu, aby každý po svém pochopil myšlenku radikální otevřenosti. Pochopil, že když mu někdo poskytuje zpětnou vazbu s radikální otevřeností, tak to myslí s dobrým úmyslem.
Bohužel se znovu u amerického autora stalo, že se hlavní myšlenka představila do půlky knihy a druhá část knihy reprezentovala dalších X příběhů o tom samém. Kniha je zbytečně nafouklá. Psaní knih je nejspíš dobrý business a pokud máte nějaký firemní nebo vědecký backround jdete napsat knihu. Nechci generalizovat a házet všechny do jednoho pytle, ale chci tím říct, že je důležité si vybírat kvalitní autory a méně marketingové prodavače vět.
