Na tuto knihu mohu doporučit esej od Kryštofa Kuptíka.
Proč jsem si knihu vybrala?
Cítila jsem u sebe potřebu se tento semestr zaměřit na rozvoj svých komunikačních dovedností. Na začátek jsem zvolila čtení této klasiky, především, kvůli doporučení od mnoha jedinců okolo mě.
Mé theory to practice application:
1) Odsuzování je zabiják konverzace než vůbec začne
Ano je to těžké, zůstat otevřený, sundat si z očí hodnotící sklíčka, a vidět druhého jen takového jaký je. Být připraven s ním jít do konverzace, aniž bychom si už předem v hlavě dělali obrázek, o daném člověku nebo odsoudit jeho názor předtím než poznáme jeho proč, ukončí naši příležitost pochopit druhého. Nikdo z nás není černobílý a neexistuje univerzálně platící pravidlo, jak máme vnímat a prožívat, proto na stejnou situaci mohou být různé názory a pohledy.
Když si dovolíme vstoupit do konverzace, s tím, že se od každého koho potkám, mohu naučit něčemu novému. Otevíráme sami sebe do barevnějšího světa.
2) Projevte Upřímný zájem o druhé
Ukazováním skutečného zájmu o druhé (kdo jsou, co dělají...) má ohromnou sílu a pomůže nám utužit vztahy v životě. Pojevit, že ostatním věnujevujeme svoji pozornost se dá mnoha způsoby. Od nejjednodušího zeptání se, ,,Jak se máš?... Na čem teď děláš?“, nebo můžeme si začít víc všímat dobře odvedené práce jedince a upřímně ho za ni ocenit. Pochvaly motivují jedince, aby pokračoval v tom, co dělá.
Dalším způsobem je – Aktivní naslouchání. Kdy nasloucháte druhého – s cílem, abychom pochopili druhého. Dáváme mu najevo, že jej vnímáme a máme zájem o něho a jeho problémy. Utváří se tak pozitivní prostředí mezi námi a otevírají se brány vzájemné spolupráce.
Zájem o druhé jsem především projevovala při 1v1 na Cabinu, kdy jsem měla jediný cíl – pochopit jednotlivé členy, a tak jsem si na 1v1 připravila otázky a spíše se doptávala, jak se jim daří, jak jsou teď (ne)zatížení, a v čem se plánují v tomhle semestru rozvíjet a proč.
Tohle vyjasňování mi pomohlo lépe chápat i ty, se kterými se nebavím tak často, kvůli rozdělení v projektech. Vědět i s čím si můžeme vzájemně pomáhat. Především jsem si, uvědomila, jak je i taková neformální řeč na ,,pracovním“ prostředí důležitá. Už je tím, že může přispět k prevenci domněnek o tom, jak druzí pracují. Mají svůj důvod, a další kdo ten důvod zná, má příležitost mu líp pomoc. I do budoucna chci tuto zásadu vědomě užívat a pravidelněji se ptát druhých, ,,Jak se jim daří?“.
Upřímné ocenění užívám velice ráda, jelikož v něm vidím obrovský přínos. Mmomentálně jsem součástí jen jednoho projektu a vnímala jsem, jak do skupiny vnáším spíše negativitu (to co potřebujeme ještě vylepšit) a moc jsem nezvýrazňovala , když se nám něco povedlo. A tak při první možnosti, kdy jsme spolu rychle a zavčas komunikovali, jsem nás ocenila - pojmenovala jsem, co se nám podařilo a jaký to má dopad na naší práci.
Užívejme si proces, kdy spolu něco začínáme, je to těžký a budeme si muset nejspíš procházet mnoha pády a opětovným zvedáním na nohy. Je tedy dobré se společn ocenit i za malé pokroky a úspěchy.
Kdy se mi nepovedlo naslouchat druhým?
Musím říct, že ačkoliv nejsou zásady z knih nijak náročné na využití a můžete je využívat prakticky hned, já jsem ze začátku cítila, jak nedokážu aktivně naslouchat druhým. Vyplývalo to z mého nedostatku naslpuchání sama sebe, a tak často místo toho, abych naslouchala svým vlastním potřebám jsem je zanedbávala, časem však nenaplněné potřeby zahltili moji hlavu a přehlušili hlas druhých, kteří se mi právě svěřovali. Potřebovala jsem nejdřív vyprázdnit nakupenou hromadu v hlavě, a vytvořit prostor pro přijímání jiných informací.
Co si tedy odnáším? Nejdřív vycházet sama od sebe, naučit se naslouchat sama sobě, abych mohla naslouchat i druhým.
3) Každý dělá chyby. Přiznejme si to.
Umět přiznat chybu, je vlastnost, kterou bychom neměli očekávat jen u druhých, ale i u sebe. Před nedávnem jsem si špatně rozvrhla činnosti a odpověděla na jeden e-mail později než bylo vhodno. Okamžitě jsem se musela omluvit a přiznat svoji chybu.
Dělat chyby je lidské, tak si dovolme je dělat a omluvit se za ně. Co je vám víc sympatičtějšího, když někdo udělá chybu a ututlá jí nebo když se k ní přizná?
4) Pamatování si jmen je eso, co potřebujeme
Oslovením jména dotyčné osoby, zvýší její pozornost k tomu, co chceme říct. Momentálně využívám tuto zásadu, když dávám upřímnou pochvalu, tak jako první dotyčného oslovím jeho jménem a pak až chválím.
Častěji bych tuto metodu mohla využívat při e-mailování zákaznických schůzek. Líbí se mi tip od naší team leaderky, Ádi Zahradníčkové, která ve své eseji popisovala – jak působí na druhé, když jejich jmého uvedete 2x v emailu či hovoru.
Závěr
Co se týče knihy je plná praktického základu, v soc. dovednostech a komunikaci s ostatními Může být přínosná každému. Pokud se však chcete naučit nějaké propracovanější metody vyjednávání, obchodní komunikace – budete muset sáhnout po odbornější literatuře. Tato kniha může sloužit jako vstupný základ k dalšímu rozvoji v komunikaci.
Je dobré nebrát však všechny tipy, co jsou tam napsané jako boží slovo. Chvílemi jsem ze způsobu psaní lehce cítila, že daná zásada se dá vzužít k manipulačním záměrům. Proto je důležité spíše přemýšlet, co chci s jakým úmyslem využít.
