Proč jsem si knihu vybrala?
Důvod je docela jasný, jak většina lidí, co se mnou dostala do kontaktu ví, jsem dost ukecaná, ale zároveň se nebojím říct pravdu. Od malá mi mamka říká, že dřív mluvím než myslím a čím již několik let to na sobě pozoruji. Proto jsem se rozhodla přečíst si knihu o “vztazích”, abych se již nedostávala do situací, kdy budu litovat toho co jsem řekla. Ale na druhou stranu chci ještě více podpořit svého “okecávajícího” ducha, protože se mi u maturity osvědčilo, že je vlastně jedno o čem mluvíte, když to poutavě podáte.
Co jsem si z četby odnesla? Co jsem se díky knize naučila?
Kniha obsahuje 4 hlavní části to jednání s lidmi, jak se stát oblíbeným, jak získat druhé na svou stranu a nakonec jak být vůdčí osobností.
Jedno nastavené zrcadlo bylo hned v začátku, kdy se mluví o tom, že lidé neradi přijímají svoje chyby. Naše ego by utrpělo, pokud bychom měli přiznat, že jsme měli pravdu a to přesně jsem já. Jako dcera svého otce a lev mi občas až trhá žili mám-li přiznat svou chybu, ale díky Tiimeri se mi to trochu daří ovládat a ještě si o tom přečíst mi pomohlo, že nejsem jediná, kdo s tímto zápolí. Ovšem lidské ego je v komunikaci dost často kámen úrazu dle autora a já nemůžu než souhlasit. Ač už mluvíme o prosazení svého či o seberealizaci občas nám to staví neviditelnou zeď, která náš budoucí kontakt může doslova odseknout.
Další myšlenkou bylo chválení druhých, ale tak, že to opravdu myslíme a není to jen kvůli zalíbení. Dokonce včera se to až tak zvláštně obrátilo, že se mi o tom i zdálo. Nikuš mi napsala o zpětnou vazbu, pro jsem jí zařadila do Team core, kdy pro mě to byla jasná volba a nepřemýšlela jsem ani chvíli, protože je naším týmovým tahounem, obratem jsem dostlala tak krásnou zprávu/zpětnou vazbu, že sem začala brečet. Takže upřímná pochvala opravdu má smysl.
Vtipná věc, která je ale tak jasná, když se chceme stát oblíbenými je úsměv, který když doplníme jménem osoby a ukážeme mu, že o něm něco víme, že posloucháme, co nám říká (ne probrouzdat všechny sociální sítě včetně jeho rodičů, to je dost strašidelný) dá druhému pocit zájmu a bezpečí a je to jedním z klíčů oblíbenosti.
Bod jak přesvědčit lidi, bych spojila s prodejem. Kdy se snažíme vždycky splnit zákazníkovo přání, ač to třeba není v našich silách nasloucháme mu a opatrně se mu snažíme naší myšlenku/produkt podstrčit, tak aby to vlastně byl jeho nápad. Přeci jen přidaná hodnota produktu prodává nejlépe a ještě ji umět prodat slovy máme z 80% vyhráno.
No a jak změníme lidi aniž by si toho všimli, přijde mi to trochu jako trénování psa. Udělá něco dobře a vy ho chválíte a odměníte. Tím si přijde více důležitý, s tím se mi spojuje kritika, vždycky by měla být konstruktivní, aby si z ní měl člověk, co vzít a jak všichni víme, nejdříve začít u sebe až poté kritizovat druhé. Rozkazy by měly být formulovány, jako otázky, protože většině lidí je hloupé říct, ne já si ten úkol nevezmu.
Propojení/ využití v Tiimi
Čeho jsem si všimla a přišlo mi dost zajímavé, že má Carnegie podobné myšlenky jako autor dialogu, mluví tu například o tom, že každý chce obhajovat sán sebe, co řekl, co udělal a je bezradný, když ho druzí nechápou, místo aby hledali řešení, jdou po hráči a ne po míči (každý je svým vlastním advokátem) a to myslím, že se u nás v týmu stává avšak už né tolik. Snažíme se naslouchat, třeba já si nejdříve rozmyslím svou reakci na někoho, aby byla k tématu a nedostala někoho do úzkých a vidím to i u ostatních, kdy se snažíme vrátit se zpět do příjemného prostředí, když zaregistrujeme houstnoucí atmosféru.
Závěr
Kniha mi pomohla si uvědomit, že vše je o správné komunikaci. Ať už mluvíme o vztazích či o podnikání. Tím, co a jak danou věc říkáme, dokážeme ovlivnit výsledek konverzace, což je pro podnikání velice užitečné. Proto jsem ráda, že jsem knihu přečetla.
