Tuto knihu jsem začala číst, stejně jako tu předchozí kvůli týmové problematice, o které jsem se chtěla dozvědět více. A k tomu mi také přispěla, byl hodnotným prohloubení mých znalostí. Hodně mi pomohla s tím, jak nahlížet na týmové role a k čemu je lze využít. V mnoha aspektech mi otevřela oči a pomohla mi přemýšlet o některých věcech zcela jinak. První polovina byla pro mě náročná, ale stálo to za to a v druhé polovině mi mnohé z toho konečně začalo dávat smysl.
Týmová role = tendence lidi se chovat určitým charakteristickým způsobem pro práci, podílet se na činnosti skupiny a navazovat pro práci vztah s druhými.
Funkční role = definuje profesní požadavky, které dotyčný plní na základě svých odborných dovedností a pracovních znalostí.
Belbin v knize hodně zdůrazňuje konflikt způsobilosti a vhodnosti osoby na určitou pozici. Způsobilost ve smyslu kvalifikační a schopnostní je často vyhledávána, ale není vůbec zásadní. Zabývá se hodně tzv. překvapivou shodou, pod kterou se skrývají lidé, kteří nejsou způsobilý pro dané místo, ale vhodní. Podle něj, jsou tito lidé ideální.
ZAOSTŘENO NA CHOVÁNÍ V RÁMCI TÝMOVÉ ROLE
Faktory určující chování v rámci týmových rolí jsou: Osobnost, mentální schopnosti, aktuální hodnoty a motivace, zábrany plynoucí z prostředí, zkušenost a učení se roli.
Když zmíníme Zábrany dané prostředím, máme tím na mysli, že lidé na základě bezprostředních impulsů z okolního prostředí potlačují své přirozené chování, anebo mění jeho formu. Jednoduše každý se chováme jinak v přítomnosti svého šéfa.
Další faktor potlačující přirozené chování je učení se roli. Když se lidé snaží vzdělat v oblasti týmových rolí, učí se modifikovat své chování v závislosti na konkrétní situaci tak, že rozpoznávají role ostatních a zároveň se pokouší zjistit, které role jsou pro něj zvládnutelné a které ne. Díky tomu může dotyčný spolupracovat i s člověkem, ke kterému necítí přirozenou náklonnost
U některých lidí může nastat i tzv. vnitřní konflikt, např. v situaci, kdy člověk je v zásadě mírné a vstřícné povahy, ale je členem politické či náboženské sekty a přijal její hodnoty, které vůči lidem mimo ní zaujímají vyzývavý, vzdorovitý postoj, celá situace je zkomplikovaná tím, že tato osoba oplývá logickým a zvídavým způsobem myšlení. Jakákoliv takováto nestabilita založená na konfliktu způsobí, že budování jasné týmové role probíhá pomalu a nezřetelně. V takovém případě je nejlepší to řešit explicitně s danou osobou. Pokud se rys osobnosti a konstrukty takto rozcházejí, mají daní jedinci problém s nalezením týmové role, která by byla zřetelná pro ně i pro ostatní. Některé situace však naznačují, že se nemusí jednat o omezení jedné z rolí, ale možnosti koexistence jejich širšího repertoáru.
Chování předurčují osobnostní charakteristiky. Na druhé straně jakýkoli vzorec rolí, který by byl za normálních okolností považován za důsledek vlivu osobnosti, může být převážen specifickým souborem hodnot a přesvědčení.
Obecně je třeba počítat s tím, že nekomplikovanost chování bývá vykoupena omezenou flexibilitou. Pro většinu funkcí je však přínosem spíš schopnost zastávat větší počet rolí.
(NE)KOHERENTNÍ PROFIL
„Některým lidem se daří svou představu o sobě srozumitelně prezentovat okolí jako obraz, s nímž jsou spokojeni, a který realisticky vystihuje jejich osobnost.“
Jak tedy vypadá? Mínění hodnoceného o sobě samém koresponduje s názory druhých. Jediné riziko spočívá v tom, že daný jedinec upadne do určitého stereotypu a nebude z hlediska týmových rolí dostatečně všestranný, aby si poradil v každé situaci.
Koherence je projevem zralosti. Osobní zralost koresponduje se zralostí celého týmu. Zralý tým si je vědom svých předností, uvědomuje si své slabé stránky, sází na silné stránky a vyhýbá se aktivitám, o nichž ví, že by je nezvládl efektivně. Tak dokáže tým zužitkovat všechny schopnosti, kterými disponuje a vytěžit z nich maximum.
K úspěchu spíše vede kombinace předností a slabin souvisejících s jednou týmovou rolí než předností souvisejících s jednou rolí a slabin typickou pro jinou roli.
Další znalosti a hypotézy, které nám autor v knize nabízí:
Příčinou problematických vztahů je často nedostatek informací o rolích, k nimž mají kolegové přirozené sklony. Je dobré si uvědomit, že vnímána slabá stránka může být často klíčem k nalezení silné stránky, kterou je možné dále rozvíjet.
Díky ochotě chopit se sekundární role v klíčových momentech může pomoci předejít konfliktům, zasahování do kompetencí druhých a nedorozuměním.
Vstup třetí osoby do zavedeného pracovního vztahu může změnit rozložení sil, což je někdy ku prospěchu a jindy ne.
Projevujte své role navenek. Pokud je to nutné, neváhejte v zájmu týmu obětovat svoji týmovou roli. Nepřijímejte role, které odporují vaší přirozenosti, doplatíte na to vy i vaše okolí, není to udržitelný stav. Místo toho zkusme následovat přirozený styl - rozvíjení stylu práce v souladu s našimi schopnostmi.
Podstatou týmu je existence hráčů, kteří zaujímají vzájemně se doplňující role. Problém spočívá v tom, že lidé nejsou vybírání na základě toho, kdo jsou, ale čím jsou. Lidé, jejichž role nejsou dostatečně respektovány, se příliš neprojevují. Jejich předností vyplavou napovrch teprve tehdy, když to situace dovolí.
Všeobecně a mylně se předpokládá, že pokud se někdo osvědčil v úvodních fázích procesu, bude efektivní i v dalších fázích. Díky tomu můžeme mít správné lidi na nesprávném místě. Je důležité mít vedoucího castingu, který bude role obsazovat tak, aby byl maximálně využít potenciál všech členů týmu.
Pro budování vyváženého týmu je třeba využít každé příležitosti pro přijetí nových kandidátů. Doporučuji zaměřit se na jedince s kontrastními rolemi. V různých fázích projektu jsou potřeba různé týmové role. Týmy by měly být dodatečně pružné, aby tento požadavek mohly naplnit. Poptávka po určitém typu se mění podle aktuálních potřeb firmy. Přesto lidé, kteří mají jasno v tom, jakou týmovou roli mají zastávat a také kdy jí mají zastávat - a kteří jsou zároveň schopni rozpoznat situaci, kdy je radno svoji přirozenou roli potlačit - jsou ve výhodě oproti ostatním.
Existuje několik základních kroků, které je třeba provést u každého projektu a ke každému se hodí jiná role:
1.Identifikace potřeb
Formulování cílů, zde se osvědčují Usměrňovači a Koordinátoři
2. Hledání nápadů
Formulace toho, jak postupovat a dosáhnout kýženého cíle, v tomto vynikají Inovátoři a Vyhledávači zdrojů
3. Formulace plánů
Identifikace a vyhodnocení různých možností a efektivní využití veškerých zkušeností a vědomostí členů týmu. V tomto dlouhodobém plánovaní vynikají Monitor vyhodnocovač, a důležití jsou zde i Specialisté
4. Vytváření kontaktů
Prosazování plánů a myšlenek mezi lidmi, tuto funkci zastávají skvěle Vyhledávači zdrojů a neklid vyvolaný změnou se nejlépe daří utišit Týmovým pracovníkům
5. Ustavení organizace
- Přeměna plánů na metody a pracovní postupy, zde se osvědčují Realizátoři, adekvátně všechny zapojovat do systému dokáže zajistit Koordinátor
6. Dokončovací fáze
- O důsledné dotažení celého projektu se nejlépe postará Kompletovač finišer. Svoji úlohu zde mohou sehrát i Realizátoři, kteří si na dokončování svých věcí také potrpí.
Styl vedení je ovlivněn osobností člověka a typem týmové role, v knize se autor zaměřil na dva:
Sólový vůdce - vládne neomezeně - usnadňuje překonávání bariér, rozhodnutí mají okamžitou platnost
Týmový vůdce - cílené oslabení vlastní role, nemyslí si o sobě, že je v něčem lepší než ostatní, hledá pracovníky tak, aby ho doplnili a přispěli vyváženosti týmu. Deleguje pravomoci a odpovědnost častěji, nezasahuje do způsobu práce ostatních.
Vytváří poslání týmu a podporuje rozvoj členů. S ohledem na aktuální vývoj odhaduje autor, že tento styl vedení má větší budoucnost.
Ve flexibilních organizacích probíhá komunikace obousměrně, přičemž předávání zpráv směrem nahoru je tou obtížnější části celého procesu, přesto je to klíčová záležitost pro vedení firmy. Tam kde k tomu dochází, se setkáváme s tendencí využití neformálních kanálů. Největší překážkou jsou tomu jednotlivé úrovně organizace. Struktura organizace by měla být co nejjednodušší.
Návrhy na strukturu organizací: čtyřlístek, včelí úl, lichoběžník
Ke konci knihy se autor zaměřoval na souvislost a propojení s politikou, popisoval a porovnával mnohé aspekty mezi těmito dvěma sférami a poukazoval na jisté podobnosti.
