Dobře, Carnegieho už číst nebudu. Ty knížky jsou na mě opravdu moc basic. Takové nemastné neslané, bez větší přidané hodnoty, bez potenciálu pro specializaci. Vypíchnu zde pouze 3 myšlenky, které mě nějak zaujaly. A to jak pozitivně, tak i negativně.
Jaký je nejhorší možný scénář dané události?
Opravdu zajímavá otázka. Podle autora by nám odpověď na ni měla ukázat, že se nemáme strachovat, protože většina situací nás reálně nijak neohrožuje. A já souhlasím. Čistě z logického rozumového pohledu na věc je to pravda. Jenže my lidé jsme spíš emocionální než racionální tvorové a když se budeme snažit uklidnit své emoce strachu logickou cestou, tak to nebude fungovat. Ba naopak to můžeme ještě zhoršit. Tím, že začneme myslet na nejhorší možný scénář, začneme pod vlivem strachu domýšlet i daleko horší, nereálné, scénáře. To nás pak může dostat do transu či módu bojuj - uteč. A to úplně nechceme, že ne.
Být stále zaneprázdněný produktivní činností
Souhlasím, super způsob jak se vyhnout starostem. Winston Churchill za války jednou prohlásil: Jsem moc zaneprázdněn na to, abych si dělal starosti. Jo, byl to frajer. Taky jednou prohlásil: Lepší nerovnost v bohatství, nežli rovnost v chudobě, čímž odkazoval na socialisty, ale to už je jiné téma.
Neplýtvejte svým časem na lidi, které nemáte rádi
Také souhlasím, zabývat se příliš času lidmi, které nemáme rádi, je prostě zbytečný nesmysl. Výjimkou může být, když nás takový lidé ohrožují, ale to už je spíš téma na knihu Umění války.
