Často se mi stávalo, že jsem měl dny, kdy jsem nebyl schopný vůbec nic udělat. A někdy jsem zase měl dny, kdy jsem sedl a za 3 hodinu udělal práci co mi normálně trvá několik dní. Všiml jsem si, že často když jsem nejvíce produktivní, tak vůbec nevnímám okolí a jen jsem zabraný do toho co dělám. Pak jsem narazil na tuhle knihu, které přesně o takovém stavu mluví. Byl jsem zvědavý, jak takový stav co nejvíce prodloužit.
Ničím nevyrušovaný stav naprostého soustředění, kdy jediné, na co myslíme je práce, která je před námi. V tomto stavu je soustředění relativně jednoduché, protože na nic jiného nemyslíme. Zároveň jsme taky výrazně více produktivní a kreativní. Je to obzvláště výhodné, když řešíme nějaký velký komplexní problém nebo tvoříme něco složitého. Protože jsme schopni se do tématu naprosto ponořit.
Dneska je rozptýlení všude spoustu a tak je hluboká práce stále méně a méně častá. Zároveň mě přijde, že ve stavu hluboké práce není potřeba se nutit do práce a tak je jednodušší se motivovat.
Aby ses dostal do hluboké práce, potřebuješ jasně definovaný úkol. Měl bys přesně vědět, co chceš dosáhnout, a mít konkrétní cíl, na který se zaměříš. Tím se vyhneš zbytečnému přemýšlení nad tím, čím začít, a soustředíš se hned od začátku.
Newport zdůrazňuje důležitost prostředí, které podporuje soustředění. To znamená pracovat na místě, kde nejsou žádné rušivé elementy – jako je hluk, upozornění z telefonu nebo přístup k internetu, pokud ho zrovna nepotřebuješ.
Taky je potřeba mít po ruce vše potřebné k samotné práci.
Autor doporučuje zavést rituály, které ti pomohou dostat se do stavu hluboké práce. To může zahrnovat konkrétní činnosti, které provádíš před začátkem práce (např. krátká meditace, cvičení nebo psaní deníku), nebo i specifické pracovní podmínky (např. vždy pracovat na stejném místě).
Nebo také funguje vytváření časových bloků, které jsou vyhrazeny pouze pro hlubokou práci, to pomáhá mozku se adaptovat na očekávání, že v daný čas se soustředíš jen na jeden úkol.
Newport zdůrazňuje, že je důležité naučit se rychle přecházet do stavu hluboké práce. Jednou z metod je technika produktivity, kdy si před začátkem práce vědomě určíš, jak dlouho se budeš na daný úkol soustředit, a poté se snažíš do tohoto času vtěsnat maximální množství kvalitní práce. V podstatě princip Parkinsonova zákonu.
Soustřeď se výhradně na jeden úkol a vyvaruj se přeskakování mezi různými aktivitami. Multitasking zabraňuje dosažení hluboké koncentrace, protože mozek potřebuje čas na opětovné zaměření po každém přerušení.
Mnišský přístup zahrnuje radikální eliminaci všech rušivých elementů a zaměření se téměř výhradně na hlubokou práci. Příkladem může být trvale odstřižení se od sociálních sítí nebo nastavení dlouhodobých období izolace pro práci na konkrétním projektu.
Tohle je nejvíce extrémní přístup. Autor popisuje příklady lidí, kteří opravdu odjedou na opuštěnou chatu kde není signál a tam pracují. Myslím si, že tohle je u většiny práce dneska dost nemožné.
Tento přístup kombinuje období hluboké práce s běžným pracovním režimem. Například můžeš mít několik dní v týdnu vyhrazených pro hlubokou práci, zatímco zbytek týdne se věnuješ mělké práci a dalším povinnostem.
Newport doporučuje zavedení pravidelné rutiny pro hlubokou práci každý den. Například každý den od 8 do 10 ráno se věnuješ výhradně hluboké práci, což z toho udělá zvyk a snižuje potřebu neustálého rozhodování o tom, kdy začít.
Tohle si myslím, že je nejvíce realistický přístup k hluboké práci v našem prostředí. Nastavit si časové blocky během dne a tam mít naplánovanou hlubokou práci. Samozdřejmě to dává smysl, jen pokud je hluboká práce potřebná. Já třeba tohle používám při psaní esejí nebo dalších dokumentů. Jako je Learning contract.
Tento přístup vyžaduje vysokou úroveň flexibility a schopnosti přepnout do hluboké práce kdykoliv se naskytne příležitost. Newport varuje, že tento přístup je náročný a je vhodnější pro ty, kteří již mají zkušenosti s hlubokou prací.
V podstatě jde o to být schopný do stavu hluboké práce volně přepínat během dne. Třeba na 30 minut. Nebo prostě když je čas. Ale přijde mi, že takový přístup jde přímo proti principu hluboké práce. Asi nejblíž si tomuhle dokážu představit, když si jde někdo číst do tiché místnosti.
Určitě vypnuté upozornění na mobilu vždy když pracuju. Zároveň ale i na počítači například budu vypínat teamsy. Abych neměl pocit, že je vynechávám budu si na emaily, teamsy a zprávy také vynahrazovat čas. Na mělkou práci. Nemusíme pořád pracovat hluboce.
Budu určitě chtít začít více využívat hlubokou práci v TAPu. A to tím, že začnu chodit více do tiché a to bude moje místo na hlubokou práci. Taky si na n budu vyhrazovat blocky. Nejspíše hned ráno. A taky si připravit úkoly na to. Abych například nemusel nikomu psát nebo volat při práci.
Dost se mi líbí rada s rituály. Už od knihy Atomové návyky. Jsem velkým fanoušek návyků, takže budu experimentovat s něčím krátkým před prací. A taky se snažit držet stejné místo v tiché místnosti.
Taky zkusím pořádně vyzkoušet tenhle přístup při psaní bakalářky. Někde se izolovat a zkusit ji napsat co nejvíce v hluboké práci, abych se k ní nemusel tolikrát vracet.
.jpeg)