Úvod
Kniha nabízí komplexní pohled na jednotlivé části těla a jejich chování v kontextu s neverbální komunikací. Vše je ukazováno a vysvětlováno na příkladech a obrázcích z praxe. V knize je také zajímavé zamyšlení nad tím, proč bychom obličej neměli tolik zkoumat, protože je to nejméně vhodné místo pro zjištění skutečných pocitů.
Proč jsem si knihu vybrala?
Knihu jsem si vybrala z toho důvodu, že jsem chtěla více porozumět neverbální komunikaci. Vždy jsem se soustředila spíše na komunikaci verbální a té neverbální nedávala takový důraz. Když mi byla doporučena kniha od bývalého experta FBI, musela jsem si ji přečíst.
Praktické poznatky z knihy
Nejzajímavější pro mě bylo uvědomění, že dolní část těla (od pasu dolů) skrývá 80 % naší neverbální komunikace. Nenapadlo by mě nikdy se tolik soustředit lidem na nohy, přitom jsem zjistila, že právě nohy jsou tím nejpřesnějším indikátorem našich pocitů. Nad vyjadřováním neverbální komunikace pomocí nohou, často i rukou totiž nepřemýšlíme, kdežto náš obličej mnohdy lže. Níže je popsáno pár konkrétních gest.
Nohy
Křížení nohou: Pokud někdo kříží nohy, může to signalizovat pohodu a sebejistotu. Například, pokud si sedneme s přáteli a přirozeně zkřížíme nohy, naznačuje to, že se cítíme pohodlně a uvolněně.
Nasměrování nohou: Pokud jsou naše nohy nasměrovány směrem k určité osobě, může to znamenat, že máme zájem o tu osobu nebo ji preferujeme. Například, pokud sedíme v kruhu a naše nohy jsou
nasměrovány k osobě, která mluví, naznačuje to naše zaujetí a pozornost.
Natočení nohy směrem pryč: Jestliže během hovoru jedna noha míří nebo se točí směrem pryč, je to znamení, že tento člověk potřebuje právě tímto směrem odejít. Jedná se o náznak úmyslu.
Roztažené nohy: Pokud někdo sedí s roztaženýma nohama, to může být projev dominance a teritoriálního chování. Tento gesto může být použito k tomu, aby osoba zabrala více místa a zdůraznila svou autoritu.
Ruce
Překřížené ruce: Když máme překřížené ruce, může to signalizovat odpor nebo nepohodlí v dané situaci. Například, pokud sedíme na poradě a překřížíme ruce, může to být známkou nesouhlasu s navrhovanými nápady.
Roztažené paže: Když máme roztažené paže, může to být důkaz autority a vyššího postavení. Například, manažer, který při prezentaci svého týmu rozprostře své paže, může tím signalizovat svou roli vůdce a úroveň autority.
Zakrývání krčního důlku: Pocit nejistoty a emocionálního neklidu, strachu či obav v reálném čase. Pohrávání s náhrdelníkem často slouží stejnému účelu.
Tření čela: Dobrý ukazatel, že daná osoba s něčím bojuje nebo zažívá mírně až silně nepříjemné pocity či rozpaky.
Tělesný štít: Náhlé zkřížení paží během rozhovoru by mohlo znamenat znepokojení.
Obličej/hlava:
Přimhouření očí: Když přimhouříme oči, může to naznačovat nedůvěru nebo pocit nebezpečí. Například, pokud se setkáme s někým, koho nemáme rádi, můžeme nevědomky přimhouřit oči jako obranný reflex.
Olizování rtů: Adaptační zklidňující chování, které vede k uspokojení a uklidnění. (Často ve škole před písemkou).
Špulení rtů: Když špulíme rty, může to signalizovat hledání alternativ nebo nepohodlí v dané situaci. Například, když jsme v rozhovoru a nejsme si jisti odpovědí, můžeme automaticky špulit rty jako gesto úvahy.
Vypouštění vzduchu z tváří: Když vypouštíme vzduch z nafouklých tváří, uvolňujeme tak napětí a uklidňujeme se. (Často používané, jakmile člověk vyvázne z nějakého maléru).
Adaptéry a nepohoda
V rámci vyslýchání/rozhovorů s lidmi je důležité sledovat adaptační chování. Abych mohla po dané osobě zjistit co nejvíce požadovaných informací, vypsala jsem si návod, kterým se chci řídit.
1. Mějte nerušený výhled (Nemělo by nám nic bránit v celkovém pohledu na danou osobu)
2. Počítejte s určitou mírou zklidňujícího chování (Určitá úroveň zklidňujícího chování je normálním každodenním verbálním projevem)
3. Očekávejte počáteční nervozitu (Počáteční nervozita při výslechu nebo vážném rozhovoru je normální)
4. Nejdříve se snažte, aby se osoba, s níž hovoříte, uvolnila (V průběhu výslechu, důležitého jednání nebo debaty by se měli účastníci nakonec uvolnit a získat pocit pohody)
5. Určete výchozí „základní čáru“ (Jakmile se zklidňující chování sníží a stabilizuje na normální míru (pro danou osobu), můžeme adaptační úroveň použít jako základ pro posuzování budoucího chování)
6. Sledujte zvýšené používání adaptérů (Měli bychom si pozorně všímat projevů adaptačního chování a případně zvýšení jejich četnosti –> zejména pokud k nim bude docházet v reakci na konkrétní otázku či informaci)
7. Položte otázku, udělejte přestávku a pozorujte (Dobří tazatelé, stejně jako dobří konverzační společníci, ze sebe otázky nechrlí jednu za druhou)
8. Udržujte soustředěnost vyslýchané osoby (Tazatelé by měli mít na paměti, že častokrát když lidé jen tak prostě mluví a vyprávějí svou verzi příběhu, poskytují méně užitečných neverbálních projevů, než když tazatel reaguje)
9. Klábosení neznamená pravdu (Pravda se nezjišťuje v množství sděleného materiálu, nýbrž pomocí ověřování faktů poskytnutých respondentem)
ATP a závěr
Snažím se momentálně více soustředit na neverbální komunikaci v týmu během našich TS a meetingů. Je hezké vidět veškerá gesta, o kterých se v knize hovořilo v realitě. Připadám si nyní mnohem více všímavá, protože vím, na co si dávat pozor. Jednoduše nyní poznám, jaké pocity se v lidech odehrávají na základě jejich neverbální komunikace. Baví mě to pozorovat a identifikovat. Je zajímavé, kolik toho člověk může zjistit, aniž by slyšel jakákoliv slova a ptal se. Snažím se nyní soustředit celkově i na maličkosti, jako jsou např.: styl chůze, zvolené oblečení nebo právě postoj nohou.
