Úvod
Na techniku Pomodoro jsem poprvé narazila při učení na maturitu díky mé mamince. Byla ze mě a mého neustálého koukání do zdi, chození po bytu a uklízení pokoje tak zoufalá, že začala googlit. Po pár minutách na mě z pokoje křičela “Terezko už to mám, tohle ti pomůže”, nastavila mi čas na stránce Pomodoro Timer (pomofocus.io) a neuvěříte tomu, ale ono to zabralo. Vzhledem k tomu, že tuhle techniku aplikuji poměrně často, jsem se rozhodla sáhnout po knize Technika Pomodoro od inventora téhle metody Francesca Cirrila.
Základ techniky Pomodoro:
Zásadní myšlenkou pro Pomodoro techniku je pojetí času a jak lehko se člověk dostává do úzkostných stavů právě kvůli vnímání času.
Takzvané “odvíjení”, které se čas snaží měřit na přesné veličiny (vteřiny, minuty, hodiny, dny,...) se stává oproti “sledu událostí” (konkrétní pojetí – vstanu, nasnídám se, osprchuji se,...) daleko více stresujícím a úzkostným faktorem v jakékoli naší činnosti. Jedná se o nekonečnou, ubíhající jednotku. Při tomto pojetí lehko ztrácíme elán a chuť věci (do)dělat. Proto je základem techniky Pomodoro jiné pojetí času, které pro mě osobně bylo klíčové, jelikož jsem přesně zažívala, co autor popisoval u odvíjení. Po tomhle objevu vytvořil jednotku času Pomodoro, která funguje následovně:
1. Zvolte si úkol
2. Nastavte pomodoro (časovač) na 25 minut = 1 Pomodoro
3. Během časového limitu pracujte na úkolu
4. Udělejte si 5 minutovou pauzu
5. Opakujte, po více úsecích si dejte delší pauzu
Individuální cíle
Co se snažím pravidelně uvádět do praxe je vytváření seznamů mých denních úkolů. Když je vidím před sebou můžu je lépe prioritizovat, vidím jejich důležitost a můžu rovnou odhadnout kolik pomodor mi zaberou. Zpětně také můžu vyhodnotit co a jak jsem zvládla a hledat prostor pro zlepšení.
Kniha mi více ujasnila jak technika funguje, hlavně v následujících věcech: Pomodoro je nedělitelná jednotka, pokud mě někdo přeruší začnu Pomodoro znovu, pomodoro musí zazvonit abych mohla ukončit práci (dává mi čas na revidaci apod), pokud pomodoro zazvoní musím práci ukončit a dát si pauzu, vnitřní vyrušení si píši na seznam úkolů, abych na ně dále nemyslela..
Další věc, kterou si odnáším je dělání rozvrhu, pomocí kterého lépe odděluji volný a pracovní čas. Důležité je nepřetahovat, jelikož jsme poté daleko unavenější a demotivovaní, což se mi potvrdilo. Rozvrh má před pomodorem přednost, další fakt je, že se změnou ročního období, je vhodné změnit i rozvrh.
Týmové cíle
U týmových cílů lze postupovat podobně jen s menšími rozdíly. Je důležité v týmu dbát na individualitu a raději vytvořit takzvané mikrotýmy – týmy po dvou lidech, aby se nestalo, že někdo dlouho nemá pauzu apod. U většího počtu mikrotýmů pracujících na jednom velkém úkolu je dobré používat různé metody popsané v knize. Nejvíce mě zaujala metoda Hackathonu, kde je potřeba vyřešit jeden společný úkol, všechny týmy na něm pracují zároveň a soutěží, kdo přijde s nejlepším výsledkem – takové naše BG s použitím mikrotýmů a pomodora.
Závěr
Tato kniha mi více objasnila techniku Pomodoro a pomohla mi ji ještě více aplikovat do praxe. Novinkou pro mě byla práce v týmu za použití pomodora, která se mi též osvědčila.
