Proč jsem si tuto knihu vybral?
Knihu jsem si vybral primárně na základě autora a tématu Stoicismus. Stoicismus mne zaujal primárně na mé cestě stopem na Sicílii. Neměl jsem během cesty naplněné základní potřeby jako je možnost se vykoupat, kvalitně jíst a klidně spát. Díky tomu jsem došel k revizi svých nejdůležitějších hodnot, obnově osobní vize a také k analýze mých aktuálních potřeb a návrhů kroků, jak s nimi chci pracovat.
Pojďme si to ukázat na příkladu. Uvědomil jsem si, že mými silnými potřebami v 1. ročníku byla potřeba být oblíbený, potřeba být respektován a potřeba uznání. Aktivně aktuálně pracuji na tom, abych tyto potřeby v čele s FOPO (Fear of Other People Opinion) snížil a nejlépe vyhladil ve své mysli. Kromě pravidelných meditací a ranního rituálu si chci k plánované změně pomoci i stoicismem.
Které z myšlenek Marca Aurelia si chci připomínat?
1) „I kdybys měl být živ tři tisíce let a třebas i desetkrát tolik, buď přesto pamětliv toho, že nikdo neztrácí jiný život než ten, který právě žije, a že jiný život nežije než ten, který ztrácí. Vyjde tedy nejdelší život najedno s nejkrásnějším: neboť přítomnost je všem stejná a ztracená nám nenáleží, a tak se jeví to, co ztrácíme, jenom jako okamžik.“
Jak to aktuálně chápu: Je jedno jak dlouho budeš žít, pokud si nedokážeš užívat, co je teď. Je to návrat do přítomnosti, protože je jediná, která nám náleží.
2) „Zbav se své domněnky a zbavíš se pocitu škody. Zbav se pocitu škody a zbavíš se škody.“
Jak to aktuálně chápu: Pokud ti byla způsobena škoda vnějším okolím, pocit škody můžeš zmírnit či úplně vyhostit ze své mysli, jakmile to přijmeš jako fakt, který není ve tvé moci a nebudeš tak vytvářet nové myšlenky a domněnky, které fungují jako lití benzínu na plamen ohně.
3) „Všechno, ať jakkoli krásné, je krásné samo sebou a nic už dále nepotřebuje, neboť chvála není jeho součást. Chválou se tedy nic nestává ani horším ani lepším. Stává se smaragd horším, než byl, není-li chválen? A což zlato, slonovina nebo květina?“
Jak to aktuálně chápu: Velmi téma mně blízké, protože řeší problematiku, kvůli které jsem se ke stoicismu dostal. To, že mě někdo pochválí, budu oblíbenější, budu respektovanější nebo budu mít více uznání, přeci neznamená, že se stávám horším nebo lepším. Dříve jsem prahl po oblíbenosti, abych byl pro okolí lepší. To možná budu, ale mne to nijak nemění mně jako celek. Chvála ani hanobení mne lehce polehtá na mysli, ale mne to nijak nemění – tím pádem lpění na tomto zaniká, protože to nepřináší žádnou přidanou hodnotu.
4) „Jaké budou většinou tvé představy, takové bude tvé smýšlení, neboť představami se duše zabarvuje.“
Jak to aktuálně chápu: Typický RAS (Reaktivní aktivační systém). To, co vysíláš do světa se ti vrací. Nejlepší způsob je pro mne aktuálně vizualizace.
5) „O tom, co nemáš, nemysli tak, jako bys to už měl, nýbrž z toho, co máš, ber v úvahu to nejcennější, a tu si zase připomínej, jak citelně bys to pohřešoval, kdybys to neměl. Ale zároveň se měj na pozoru, aby sis takovou zálibou v oněch věcech nezvykl je tak přeceňovat, že kdybys je jednou neměl, pozbýval bys klidu.“
Jak to aktuálně chápu: Vděčnost. Dopamin nám dodává potřebu neustále se někam posouvat. V době blahobytu, který tu teď máme, je naplnění základních životních potřeb samozřejmostí a na Maslowově pyramidě potřeb se dostáváme až k seberealizaci. Pokud však nemáme vděčnost, začínáme tyto věci brát jako samozřejmost a cítíme se více nešťastní – protože za to co máme nejsme vděční. Autor však varuje, abychom to nebrali jako životně důležitou věc, protože s absencí té věci a malou důvěrou ve své schopnosti, že se zde dokáži vrátit, se můžeme znovu dostat do smyčky.
6) „Rmoutíš-li se něčím vnějším, pak tě vlastně nezneklidňuje toto, nýbrž tvůj soud o tom. Ale vždyť je ve tvé moci ihned to vyhladit. Jestliže tě tedy rmoutí něco, co vězí ve tvém smýšlení, kdopak ti brání, abys své stanovisko opravil?“
Jak to aktuálně chápu: Znovu typický RAS.
7) „Chybu, které se dopustil někdo jiný, ponech tam, kde byla.“
Jak to aktuálně chápu: Nepřebírej na sebe následky chyb druhých. Pomoc jim, ale chyba je na jejich části hrací plochy. Neber si tedy zbytečně negativní prvky na svůj píseček.
Na druhou stranu, když to vezmu z pohledu podnikatele, já mám zodpovědnost za chyby, které udělají mí lidé a musím je já napravit (např. vztah s obchodním partnerem).
8) „Všechno, co tě v životě potkává, potkává tě tak, že to buď můžeš snášet, nebo nemůžeš snášet. Jestliže se ti tedy něco přihodí, co snášet můžeš, nereptej, nýbrž snášej to, jak jen můžeš; pakli se ti přihodí něco, co snášet nemůžeš, ani potom nereptej, neboť tak tě to zdolá dříve. Nezapomínej však, že máš od přírody sílu snášet všechno, co ti tvá představa může učinit dosti snesitelným, jestliže si pomyslíš, že je to tvůj prospěch nebo tvá povinnost takto jednat.“
Jak to aktuálně chápu: Neremcat. Často si uvědomuji, že když se mi něco nelíbí, remcám, i když se nic nezmění. Výšlap do kopce, horko atd. Všechno můžeš snášet a je jen na tobě, jak tvou mysl a náladu ovlivní věci, které podle sebe nemůžeš/nechceš snášet.
9) Nejdůležitější myšlenka stoicismu Dichotomie kontroly: „Existují věci, které jsou v naší moci, a věci, které nejsou v naší moci.“ Klíčem ke šťastnému životu je podle stoiků uvědomění si této rozdílnosti a zaměření se na to, co můžeme ovlivnit, zatímco vše ostatní přijímáme s nadhledem .
Jak to aktuálně chápu: Wow!!! To je ono. Zde krásně sedí můj oblíbený citát „Nejsem zodpovědný za emoce druhých, ale pouze za co řeknu.“ Proč se trápit nad něčím, co nemohu ovlivnit. Je to těžké, to nepopírám – ale třeba je to onen klíč ke šťastnému životu.
ATP
Myšlenky jsou tak přelomové, že nemohu pojmout ATP tak obšírně, jak bych chtěl. Během svých meditacích chci ve své mysli rozebrat tyto myšlenky postupně a některé zakomponovat do svého všedního života. Udělám to prostřednictvím svého deníku a zápisků v něm.
Co však určitě vím už teď je aplikace Dichotomie kontroly. Zařadím to do své meditační rutiny a budu reflektovat, jak se mi to daří. Také se budu o stoicismus zajímat daleko více a další knihu, kterou přečtu bude od Ryana Holidaye „The Daily Stoick“.
