,,Když si uvědomím, že se mé myšlenky během pracovní schůzky někam zatoulaly, napadne mě, o kolik příležitostí jsem právě v tu chvíli přišel" - přesně to samé cítím, proto jsem si knihu vybral. A cítím to nejen v pracovní rovině, ale hlavně v kvalitě života.
Anatomie pozornosti
Dva druhy rozptylování pozornosti:
Soustředěná pozornost vyžaduje vyhýbání se emočnímu rozptylování, proto jsou naše nervová spojení pro selektivní pozornost schopná tlumit emoce. To znamená, že lidé s nejvyšší schopností soustředit se jsou imunní vůči emocionálním otřesům, zvládají krizové situace a udržují si duševní rovnováhu navzdory emocionálním výkyvům.
Během silného soustředění se klíčové okruhy v prefrontální korové oblasti dostávají do synchronizovaného stavu s předmětem na který upínáme pozornost. Tento stav se nazývá ,,fázové uzamčení". Čím více se soustředíte, tím je vaše ,,uzamčení" silnější.
Čteme-li knihu, blog nebo jakékoli vyprávění, naše mysl si vytvoří myšlenkový model, který nám dovoluje vnímat smysl čteného a propojuje to s celým vesmírem modelů týkajících se téhož tématu, které jsme si vytvořili již dříve. Tato rostoucí síť znalostí tvoří samotné jádro učení. Čím častěji „vypínáme" koncentraci při stavbě této sítě a čím dříve po zahájení čtení vypnutí přichází, tím děravější a triviálnější síť bude.
Pozornost se nám netříští, pouze se rychle přepíná mezi činnostmi. Neustálé přepínání tak postupně oslabuje plné soustředění.
Mysl působící vzestupně:
Mysl působící sestupně:
Vědomě řízená pozornost, síla vůle a záměrná volba patří do sestupného systému. Zatímco reflexivní pozornost, pohnutky a rutinní návyky patří do vzestupného.
Máme sklon považovat procesy probíhající v našem vědomí za veškerou svou duševní činnost, ale jde o jakýsi optický klam mysli. Ve skutečnosti se totiž velká většina duševních procesů odehrává v ,,zákulisí" naší mysli, za tichého předení vzestupných systémů. Mnoho z toho, o čem je mysl působící sestupně přesvědčena, že si zvolila jako objekt svého zájmu, o čem bude přemýšlet a nakonec podle toho i jednat, jsou plány diktované vzestupně.
Lidský mozek se počítá mezi evolučně dosti zdařilé, avšak nikoli perfektní výtvory. O mnoho starší vzestupné systémy mozku zjevně sloužily dobře pro holé přežití v průběhu většiny prehistorie lidstva, jejich uspořádání však přispívá k některým problémům dnešní doby. Po většinu života si starší systémy nadvládu udržují, obvykle k našemu dobru, někdy ovšem k naší újmě: nadbytečné utráceni, různé závislosti, řidiči nebezpečně překračující rychlost - to všechno lze považovat za známky vykolejení tohoto systému.
Jeden překvapivý jev neustále naklání misky vah směrem k vzestupnému systému - mozek šetří energií. Kognitivní úsilí jako učení se užívání nejnovějších technických vymožeností zvyšuje požadavky na aktivní pozornost - ovšem na úkor energie. Čím častěji vsak provádíme novou činnost, tím rychleji se mění v mechanický návyk přebírány vzestupným systémem zejména neuronálními sítěmi v bazálních gangliích, což jsou okrsky šedé hmoty velikosti golfového míčku usazené v nižší spodní části koncového mozku, hned nad míchou. Čím častěji procvičujeme nějakou rutinní činnost, tím víc její řízení přebírají bazální ganglia od jiných oblastí mozku. Horní i dolní systémy si mezi sebou rozdělují duševní úkoly tak, abychom mohli s minimálním úsilím dosahovat optimálních výsledků. A protože důvěrná znalost činí rutinní činnost snazší, postup shora dolů u ní časem slábne. Tento neuronální přenos pociťujeme jako klesající nutnost vynakládat na danou činnost pozornost - až se nakonec činnost zautomatizuje natolik, že nevyžaduje žádnou pozornost. V praxi to můžeme vidět například u profesionálních sportovců, kteří za sebou mají tisíce hodin tréninku. Čím více se dokážou uvolnit a spolehnout na vzestupný systém, tím víc osvobozují svoji mysl a umožňují jí hbitě reagovat. Bazální ganglia se o výkon postará.
bazální ganglia
Přetížená pozornost snižuje schopnost ovládat mentální procesy. Děje se tak v okamžicích, kdy pociťujeme tak silný stres, že zapomínáme jména a tak dále. Život v neustálém digitálním světě vede k nepřetržitému přetěžování kognice a pozornosti. A toto přetěžování pak unaví naši schopnost sebeovládání. Nejsme u sebe. Nevnímáme svoje tělo. A nepoužíváme prostředek, díky kterému jsme pokročili v evolučním vývoji - neokortex. Dobrým příkladem je obezita.
Chcete ovládat lidi? Řiďte jejich emoce. Dnes světu vládnou emoce, nikoliv logika. Myšlení se zkracuje a lidé nechtějí přemýšlet. Reklamy nás nutí více utrácet, aniž bychom tušili z čeho produkt zaplatíme. Můžeme to sledovat i ve vývoji sociálních sítí. Společnost už nebaví Facebook a čtení textů, chtějí obrázky na Instagramu. Pardon, ty už také nejsou tak zábavné a proto vznikl Tiktok, který je vytvořen pro rychlé zkonzumování koncentrovaného obsahu. Vše se zrychluje a cílí na naše emoce, na náš tygří (savčí) mozek, který je tak snadno manipulovatelný. Nejsvobodnější jsou a budou ti, kteří si toto uvědomí a budou využívat chytře a ve větší míře sestupný systém (logiku). Mechanismy pozornosti v mozku se utvářely po statisíce let s cílem přežití našich předků v nelítostné džungli v boji. Naši předci nám předali uspořádání svého nervového systému. Jsme naprogramováni tak, abychom věnovali reflexivní pozornost přehnaným podnětům, ať už kvůli vlastní bezpečnosti, obživě nebo sexuálnímu prožitku. Reklamy, které na tento mechanismus spoléhají tahají za nitky našeho vzestupného systému. Marketingové výzkumy zjistily, že ukážete-li lidem nějaký nápoj společně se šťastně se usmívajícími tvářemi na obrazovce, vypijí ho více, než když mají obličeje otrávený výraz. Automaticky, reflexivně a nedobrovolně nás reklama zaujme a zneužije náš systém určený k přežití.
Čím silnější emoce, tím více nás připoutá. Otázkou je jak dlouho takové soustředění trvá. Z výzkumů vyplývá, že záleží na schopnosti levé prefrontální zóny zklidnit podrážděnou amygdalu. Amygdaly máme dvě v každé z půlek naší prefrontální oblasti mozku. Když se dostaví příval emocí, okruhy amygdaly obsazují pravou stranu a přejímají vedení. Levá část může vysílat signály se zahlcení zmírnilo. Emoční odolnost spočívá v tom, jak rychle se dokážeme vzpamatovat z rozrušení. Dobrou zprávou je, že okruhy levé prefrontální oblasti zklidňující amygdalu můžeme posilovat. Prefrontální oblasti si vezmou na starost amygdalu a její vliv oslabí. Nejsilnějším rušivým elementem není hovor kolem nás, ale spíše řeč našich vlastních myšlenek. Naprostá koncentrace vyžaduje utišení našeho vnitřního dialogu.
Všimnout si kdy jsme odvrátili pohled od knihy a znovu se koncentrovat je těžké. Při odbíhání mysli totiž nikdy nezaznamenáme konkrétní okamžik, kdy se pustila svoji vlastní cestou. Proč je to tak těžké? Právě mozkové okruhy, které potřebujeme, abychom přistihly mysl, že se zatoulala, jsou přednostně použity a tím blokovány neuronální sítí, která sama způsobuje zatoulání mysli. Proto když při čtení této těžké knihy odbíhá moje pozornost, nemohu vytušit moment, kdy na mě jde ztráta pozornosti. Zkoušel jsem podvědomě vytušit nějaký pravidelný rytmus, kdy mi pozornost odbíhá, ale není to v pravidelných intervalech, nejde to. Čím větší toto metauvědomění, máme, tím méně se naše mysl toulá.
Jak obnovit pozornost? (attention restoration theory = ART)
Lék proti vyčerpání pozornosti je totožný s lékem proti tělesné únavě - je nutné odpočinout si. Mozek totiž dokáže být v soustředěné pozornosti kolem 4 hodin. Světové třídy ve svých oborech omezují své tréninky na 4 hodiny. Odpočinout si samozřejmě spánkem, ale cíleně zregenerujeme náš mentální sval tím, že budeme dělat mentálně pasivnější činnosti, kdy systémy působí vzestupným směrem. V prostředí, které je pro zklidnění a odpočinutí nejúčinnější, je příroda. K obnovení dochází, přepneme-li z usilovné pozornosti, kdy se mysl snaží potlačit rozptýlení a dovolíme jí, aby se zabývala čímkoli, co se jí samo nabídne. Ve zkratce jde o to jít do přírody a být co nejvíce ,,teď a tady". Mysl uvolníme tak, když se zastavíme v lese a budeme pozorovat mraveniště nebo poletující listy stromů. To aktivuje vzestupnou pozornost, což umožňuje okruhům využívaným při vynakládání sestupného úsilí doplnit energii, obnovit pozornost a paměť a celkově zlepšit úroveň kognice.
Meditace
Neurovědci na Univerzitě Emory použili magnetickou rezonanci ke studiu mozků meditujících, kteří provádějí toto jednoduché cvičení mysli. Kognitivní cyklus zde probíhá ve čtyřech krocích: mysl se zatoulá, všimnete si toho, vrátíte pozornost ke svému dechu a udržujete ji tam. Při toulání mysli se aktivují obvyklé mediální okruhy. V druhé fázi, kdy si všimnete, že se vám myšlenky zatoulaly, se zapojí jiná neuronální sít zodpovědná za pozornost - ta má na starosti salienci. Když pak vrátíte soustředění zpět k dechu a zůstanete u něj hlavní roli převezmou okruhy pro kognitivní kontrolu v prefrontální oblasti. Podle jedné studie byli zkušenější meditující po zjištění, že se jim mysl toulá, schopni rychleji deaktivovat mediální část kůry. Jejich myšlenky jsou díky tréninku méně ,,lepivé", je pro ně snazší myšlenky opustit a vrátit se k soustředění na dech. Meditující vykazovali více nervových spojení mezi oblastí zodpovědnou za bloudění mysli a mezi oblastmi tlumící pozornost.
Vnitřní kormidlo
Co lidem umožňuje spolehnout se na silný vnitřní kompas — na Polárku, která je vede životem v souladu s jejich nejhlouběji uloženými hodnotami a cíli? Klíč lze najít v sebeuvědomění (selfawareness), zejména v přesnosti, s jakou dokážeme dekódovat signály, které nám naše nitro našeptává. Tyto nepatrné fyziologické reakce odrážejí souhrn našich zkušeností vzhledem k rozhodnutí, jemuž čelíme. Pravidla, jimiž se řídíme při rozhodování a jež se odvozuji z našich životních zkušeností, vycházejí z podkorových neuronálních sítí. Ty shromažďují, ukládají a aplikují algoritmy vzešlé ze sumy všech událostí v našem životě a vytvářejí tak naše vnitřní kormidlo. Mozek uchovává náš nejhlubší smysl pro příčinu a vyznám pravě v těchto podkórových oblastech. V oblastech, které jsou jen slabě propojeny s řečovými zónami neokortexu, za to silně s našimi útrobami. Naše vlastní hodnoty poznáváme nejprve díky signálům z útrob, které nám naznačují, co je správné a co není, a následně tyto pocity sami pro sebe pojmenováváme. Sebeuvědomění tedy představuje zásadní typ soustředění, který nás pomáhá naladit na jemný vnitřní „šepot" a pomáhá nám tak orientovat se v životě. Tento vnitřní radar značně ovlivňuje to, co děláme — a stejně tak i to, co neděláme. Tento vnitřní řídicí mechanismus znamená rozdíl mezi dobře prožitým životem a životem na houpačce.
Steve Jobs
,,Nedopusťte, aby hlas vyjadřující mínění jiných přehlušil váš vnitřní hlas. Nejdůležitější je mít odvahu jít za tím, co vám velí srdce a intuice. Nějak už vědí, čím se chcete opravdu stát." Tento citát pronesl Steve Jobs na Standfordově univerzitě, když mu diagnostikovali rakovinu jater. Jak ale zaslechnout svůj vnitřní hlas? Potřebujete se spolehnout na signály, které vysílá vaše tělo. Monitorování našich vnitřních orgánů provádí v mozku insula, oblast ukrytá za čelními mozkovými laloky. Insula mapuje naše útroby pomocí okruhů napojených na žaludek, srdce, játra, plíce a genitálie. Může tak posílat signály srdci, aby zpomalilo tep nebo plicím, aby dýchaly více zhluboka. Pozornost obrácená ke kterémukoli orgánu v těle zvyšuje citlivost insuly vůči oblasti, kterou kontrolujeme. Nalaďte se na tlukot svého srdce a insula zaktivuje více neuronů v příslušném okruhu. Insula nám tedy umožňuje si uvědomit své vnitřní orgány, ale také na ní přímo závisí jak se cítíme. Lidé, kteří opomíjejí svoje emoce, mají línou insulu ve srovnání s vysoce aktivní insulou, kterou mají lidé pozorní ke svým vnitřním signálům. Naše ,,vnitřní pocity" jsou zprávy pocházející z insuly a dalších vzestupných okruhů, které nám zjednodušují životně důležitá rozhodnutí, neboť nás směřují k lepším volbám. Čím jsme lepší v dešifrování těchto zpráv, tím lepší máme intuici.
insula
Pozornost nevnímá životní prostředí
Jakmile naše emoční okruhy - obzvláště amygdala - spuštěč reakce bojuj nebo uteč obdrží signál o bezprostředním ohrožení, vyplaví se hormony kortizol a adrenalin. Tato reakce se bohužel nedostaví u potenciálního nebezpečí, které by se mohlo vynořit až za několik let nebo staletí, amygdala v takovém případě vůbec nereaguje. Přesně taková situace nastává, jde-li o životní prostředí. U vás doma pravděpodobně uprostřed dne není nic co by upozorňovalo, že se planeta otepluje. Je to stejné jako s naším zdravím nebo úsporami na důchod.
Takto to vidí John Sterman: „Klimatická změna se dostaví v časovém horizontu, kam nedohlédneme, takže je obtížné lidi přesvědčit. Pozornost přitahuje šustění listí v naší blízkosti, nikoli skutečně velké problémy, které nás zabijí."
Kdysi záviselo přežití lidí na jejich harmonii s prostředím. Dnes si užíváme luxusu snadného života vylepšovaného různými pomůckami. (Nebo se alespoň domníváme, že žijeme v luxusu.) Postoje, které nás učinily závislými na technických vymoženostech, nás současně ukolébaly do netečnosti ke stavu přírody a přivedly nás do stavu ohrožení. Chceme-li se vypořádat s blížícím se zhroucením systému, potřebujeme něco, co bychom mohli nazvat „protézou mysli".
Kniha mě jasně nasměrovala dál na cestě k pozornosti. Nyní vím, že to je záležitost emocí, které se musím naučit řídit. Potvrdilo se mi, že mám hodně dominantní savčí (tygří) mozek se kterým jsem nikdy nepracoval. Mým dalším postupem v posilování pozornosti bude studium meditace. Nalezl jsem v ní i spoustu informací o mozku a chování. Po přečtení vím o sobě zase o něco víc a mohu s tím pracovat. A co je hlavní, při čtení této knihy mi vykrystalizovalo moje téma bakalářské práce.
Doporučil bych jí všem, kteří mají stejný problém jako já a chtějí se s ním naučit pracovat. Najdete v ní řešení, ale není to hned. Jedná se o dlouhodobou práci se sebou samým.
Knize Pozornost musíte věnovat obrovskou pozornost. Naleznete v ní vydatnou dávku informací, kterou musíte megakognitivně vstřebat a zpracovat. Informace musíte pozorně sledovat i třeba na přebalu knihy, kde je vysvětleno jak se pozornost rozděluje. Nikde jinde v knize to nenajdete. Pokud to byl záměr tak se povedl, nicméně pokud bych byl já autorem, více bych zjednodušoval a do knihy přiložil více obrázků mozku, aby se mohla informace s něčím spojit a efektivněji zpracovat. Ke konci knihy mi přišly informace bez kontextu a působily jako výplň. Neberte to prosím jako závěr, možná jsem už ke konci nedržel tolik pozornosti. Pro plné pochopení knihy si jí budu muset přečíst znovu, má totiž stále co přinést. Daniel Goleman mi pomohl ve studiu pozornosti a nasměroval na jeho další knihu Emoční inteligence, kterou musím nastudovat.
salience = pohotovost v rozeznáváni důležitých signálů
LCA = life cycle assessment - metoda posuzování životního cyklu produktu nebo služby z hlediska jeho působení na životní prostředí. V úvahu bere procesy od těžby nerostných surovin přes dopravu, výrobu, užití až ke konečnému zpracování jako odpadu a zohledňuje energetické a surovinové náklady a dopad na životní prostředí pro každý z nich. Důležité jsou zejména emise do ovzduší, vody i půdy a spotřeba energie a materiálů. (wiki)
Handprinter.org = projekt, který vypočítává jakou stopu (handprint) za sebou zanecháváme
pozornost = latinsky attendere = sahat po něčem
metakognice = poznávání toho, jak člověk poznává (sebeuvědomění na druhou)
