Můžete si říct, že tato kniha by nemusela do banky eseje patřit. Budu s vámi však nesouhlasit, já v knize vidím mnoho zajímavých symbolů, které mě v chápaní komunity či jen společenství lidí poměrně dost posunuly.
Tím, jak sleduju svět, tak neustále více vnímám různé tendence táhnoucí k nějakému omezené svobod, či až návratu ke starým časům, které naše generace pořádně nezažila. A myslím, že obrovské nebezpečí, že my, ti, co to nezažili, historii zapomenou a tím zapříčiníme to, že se historie bude opakovat a budou nám vládnout prasata, aniž bychom si to uvědomovali.
V myšlenkách dokážu aplikovat i příběhy z této novely na potenciální rizika našeho týmu, kdy po neúspěších tíhneme k tomu mít zodpovědnou osobu, která nás nějakým zázrakem vytáhne z průšvihu. Neustále si stanovujeme nová a nová přikázání, která následně opět měníme či nedodržujeme. Přitom občas zapomínáme na jedno přikázání a to, že “Všechna zvířata jsou si rovna” přijde mi, že je to spíše občas, že některá jsou si rovnější.
Zda je to správně nebo ne, nedokážu říct. Přeci jen Orwell byl trochu marxista, a to já nejsem.
Kniha ve mně spíše burcuje rebelské emoce, které mě posouvá v tom, abych zkoumal více fungování týmu a skupiny lidí a mohl tak lépe chápat různé situace, co v týmu nastávají a občas mi trochu připomínají srazy zvířat ve stodole. Máme však hlavní rozdíl, že nejsme stádo a dokážeme každý nějak uvažovat. Nevidíme svět stylem dvě nohy špatné, čtyři dobré. Nebo minimálně k tomu směřujeme a myslím, že nastavený tiimi systém nám právě ve vidění světa pomáhá.
Doufám, že ve mně rebelská nálada vydrží a už jdu zjišťovat více teorie k fungování týmu či skupiny lidí, abychom neházeli všechny naše problémy na vnějšího nepřítele, že….
