Faktomluva
Autor: Hans Rosling
Proč právě tato kniha?
Kniha se mi už dlouho válela na pracovním stole a po několika rozhovorech s mým bratrem, který se k ní velmi rád vrací v různých diskusích a po crossfertilizaci v Teamly, kde jsme si zkoušeli test vytvořený na základě této knihy, jsem se rozhodl knihu také přelouskat. Knihu jsem také často vídal v různých MUST HAVE BOOKS článcích, od různých světových osobností, což bylo nepochybně také jedním z důvodů, proč jsem si knihu vybral. Mým hlavním PROČ bylo především zjištění, jak velkou moc mají globální média a co všechno může být tzv. FAKE NEWS.
Co mi kniha dala:
Hned v úvodu knihy mě zaujal rychlý kvíz, který mě uvedl do reality. Během čtení jsem si tak 100x uvědomil, jak jsou mé představy o okolním světě zkreslené a co všechno vidím zkrátka trochu jinak. Některé informace, které nám jsou předávány jsou mnohdy velmi zkreslené, neaktuální nebo prostě jen vymyšlené, protože JPP.
Důležitým uvědoměním, které jsem si z knihy odnesl je primárně to, že se musím za relevantními informacemi sám hnát a čerpat z více různých zdrojů. Žijeme ve světe, kde je jen málo nezávislých médií a v mých očích jsou bohužel i ty vysazená primárně na to, aby jejich články zaujaly co možná největší počet čtenářů.
Po přečtení knihy jsem se utvrdil v tom, že to jde se světem „z kopce“ a můžeme si za to jen a jen my. Svět by se měl mnohem lépe bez lidské rasy, což může znít trochu morbidně, ale je jisté, že naším vlivem naším krásné modré planetě vůbec nepomáháme. Zabýváme se událostmi, které se dějí daleko od nás, hrajeme si na mistry v oboru, a přitom přehlížíme to, že bychom se měli starat především o sebe a své okolí. Z pohledu naší planety je přes sedm miliard lidí zkrátka moc, ale je dobře, že stále má většina obyvatel možnost kvalitního vzdělání, přístup k pitné vodě a stále co jíst. Líbilo se mi, jak Hans Rosling popisuje, že většina z nás žije ve své bublině, kterou odmítá opustit. Kniha apeluje na světová média tím způsobem, aby předávala rentabilní informace a obyvatelstvo této země „nekrmila“ přeludy, které jsou mnohdy starší než my sami.
„Žijme v přítomnosti a minulost nechme minulostí.“
Je zajímavé, jak se během čtení každé knížky snažím najít nějaký můstek k podnikání. Co se této knihy týče, tak si myslím, že využití v podnikání je jednoznačné – získávání kvalitních informací. Jsou to právě informace, které nám pomohou udělat kvalitní rešerši trhu, a které nám zaručí povědomí o činnosti naší konkurence. Na informacích se musí stavět a jsou také jedním ze základních pilířů každé úspěšné firmy.
Hlavní myšlenky:
Během čtení jsem narazil hned na několik otázek, které nutí k zamyšlení. Pozastavil jsem se především nad otázkami jako:
- Kolik lidí na světě má přístup k pitné vodě?
- Kolik plastů končí v oceánech?
- Jak velké procento lidí prožívá hladomor?
- Jak velké procento deštných pralesů je na světě?
- Jak velké procento lidí žije v extrémní chudobě?
To jsou otázky, které bychom samozřejmě neměli přehlížet, a naopak bychom si měli uvědomit, jaké štěstí vlastně máme, že žijeme tam, kde žijeme. Že nám nehrozí žádné války, máme možnost se vzdělávat a z kohoutku nám 24/7 teče pitná voda. Autor v knize popisuje 10 instinktů – nevědomých, ale předvídatelných myšlenkových zkreslení, která nás neustále ovlivňují. Mezi také patří například:
1) Instinkt propasti
Ve stručnosti to znamená všimnout si, když zpráva hovoří o obrovských rozdílech, a uvědomit si, že zpráva záměrně vykresluje obraz dvou samostatných skupin oddělených propastí. Skutečnost však nebývá vůbec tak polarizovaná. Obvykle se většina nachází někde uprostřed, právě v místě údajné propasti.
Na co si dát u instinktu propasti pozor:
- Pozor na porovnávání průměrů. Kdybyste mohli prozkoumat skutečné rozložení dat, zřejmě byste zjistili značné překrytí mezi oběma „konfliktními“ skupinami. Pravděpodobně žádný zásadní rozdíl. Propast – neexistuje.
- Pozor na porovnávání extrémů. Ve všech skupinách, ať jde o země nebo osoby, jsou některé subjekty nahoře a některé dole. Rozdíl bývá někdy značně nespravedlivý. Ale i pak bývá většina někde mezi tím, přesně tam, kde je předpokládaná propast.
- Pohled z vrcholu. Pamatujte, že při pohledu shora dochází ke zkreslení pohledu. Vše vypadá stejně malé, i když ve skutečnosti není.
2) Instinkt negativity
Znamená všimnout si, že dostáváme negativní zprávu, a uvědomit si, že informace o nepříznivých a tragických událostech se šíří s mnohem větší pravděpodobností. Když se pak situace zlepší, většinou už se to nedozvíme. Tím se v nás systematicky vytváří příliš negativní dojem ze světa kolem nás, což je stresující.
Abychom se vyvarovali instinktu negativity:
- Lepší a zároveň špatné. Rozlišujte mezi tím, jaká je aktuální situace (může být špatná) a jaký je směr změny (situace se může zlepšovat). Přesvědčte sami sebe, že věci mohou být špatné, ale zároveň se zlepšují.
- Dobrá zpráva není zpráva. O dobrých věcech se ve zpravodajství moc nemluví. Zprávy se týkají většinou špatných věcí. Když narazíte na špatnou zprávu, položte si otázku, zda by se k vám dostala i stejně pozitivní zpráva.
- Postupné zlepšení není zpráva. Když se trend v nějaké oblasti s dočasnými propady postupně zlepšuje, pravděpodobně se dozvíte jen o těch propadech, a ne o celkovém zlepšování situace.
- Více zpráv neznamená nutně více utrpení. Větší množství špatných zpráva může být důsledkem lepších možností pro sledování utrpení. Nemusí být důkazem, že svět se zhoršuje.
- Pozor na idealizování minulosti. Často si idealizujeme své mládí – stejně tak i různé státy často idealizují své dějiny.
Mezi další instinkty patří:
3) Instinkt lineárnosti
4) Instinkt strachu
5) Instinkt zkreslení velikosti
6) Instinkt zobecnění
7) Instinkt osudovosti
8) Instinkt jedné perspektivy
9) Instinkt obviňování
10) Instinkt urgentnosti
Závěr:
Faktomluva je plná různých grafů a podrobných čísel založených na všemožných studiích, které jsou občas velmi náročné na pochopení. Čtenář se u nich musí pořádně zamyslet a pochopit je – to je jediná věc, kterou bych knize vytknul, ale chápu, že pro hlavní myšlenku knihy jsou to nezbytné údaje. Je skvělé si udělat takový update o tom, co se kolem nás děje – Faktomluva je zkrátka geniální kniha, ale je třeba myslet také na to, že i informace z této knihy nemusí být přesné a realita může být odlišná. Knihu beru spíše jako nástroj k zamyšlení, který mi pomůže selektovat kvalitní informace od fake news.
V doporučení budu rozhodně pokračovat, protože si myslím, že by si tuto knihu měl přečíst opravdu každý.
