Knihu jsem si vybrala, protože jsem si chtěla více zvědomit jak komunikuji. Často se mi stává, že mluvím dřív než myslím (nemálokrát tak řeknu něco nevhodného k dané situaci). A jelikož není mým cílem ubližovat druhým, musím s tím něco dělat. Jak lépe začít než načtením si informací a hledáním způsobu, jak mohu zlepšit svůj způsob komunikace :)
Teorie, kterou jsem využila:
Na začátku věnuje autorka pozornost na emoce a rozum. Důležité je být si vědom svých emocí, rozpoznat co je spouští, jaké nenaplněné potřeby se za tím skrývají.
Zbavit se škodlivých myšlenek a domněnek - vědět, že stejně jako já nejsem odpovědná za to jak se cítí druzí, nejsou ani druzí odpovědní za to jak se cítím já. Ve chvíli kdy jasně komunikujeme naše potřeby s druhým, poskytujeme mu zpětnou vazbu s upřímně, dobrými úmysli, při tvorbách domněnek se hned ptáme a snažíme se pochopit i druhou stranu - už máme nakročeno k empatické komunikaci.
Moje ATP: V knize nabízí autorka různá cvičení. Osobně jsem je nevyužila. Pomohlo mi, když jsem si začala svoje emoce zaznamenávat do poznámek - píšu si jak se cítím, při (či po) jaké situaci to bylo a jak mohu na situaci příště nahlížet jinak. Stačí pár řádek k uvědomnění si sama sebe.
Další část věnuje autorka -přístupům v komunikaci při řešení náročných situací, které rozděluje na - Lví strategii (výhra-prohra), Medvídek (prohra - výhra). Lev je přístup, kdy nám jde za každou cenu o dosažení svých vlastních cílů. Zatímco Medvídek se plně vyhýbá konfrontacím a i na úkor svých potřeb mu jde především o udržení dobrých vztahů.
Mezi další najdeme Šneka (prohra-prohra). Šnek, se nesnaží situaci řešit, raději nereaguje a odsouvá řešení náročných situací.
Tohle byli nevhodné způsoby, jak můžeme přistupovat k náročným situacím.
Nyní vám představím konstruktivní způsoby, ke kterým je ideální se přiblížit.
Sova (výhra-výhra) - naslouchá, nehodnotí, domněnky si ověřuje, vnímá svoje potřeby a ty asertivně komunikuje. Respektuje i potřeby druhého a hledá společná řešení.
Když ne Sova, tak alespoň Liška (kompromis) - občas narazíme na člověka, který s námi absolutně nechce za žádnou cenu spolupracovat, při těchto chvílích je dobré alespoň dohodnout na kompromisu.
Moje ATP: Já osobně identifikuji sama sebe v Medvídka. Tuto strategii využívám až moc často. A chtěla jsem to změnit. Př. Před nedávnem mi máma sdělovala, že moc málo volám strejdovi a vůbec se nezajímám o své sestřenice a bratrance. Tak místo toho, abych se hned omluvila a šla zavolat strejdovi. Jsem vyjádřila své stanovisko, že poslední dobou toho mám moc a sotva stíhám své věci, strejdovi zavolám hned jak budu mít chvíli volno. O dva dny jsem strejdovi zavolala.
K ATP jsem ještě čerpala z části - Jak na odmítnutí - je hned několik způsobů. Buď si můžeme získat čas, tím, že si vyžádáme od druhého čas na rozmyšlenou či stanovíme naše stanovisko (tedy řekneme, jak to máme, jaké jsou na še potřeby a zmíníme se o dalším možném řešení situace.
Je lepší mluvit o tom co být může než co nebude (př. místo ,,Teď s tebou nemohu mluvit.” můžeme sdělit co může být -,,Dopíšu esej a pak si můžeme popovídat.”).
Moje ATP: Tuto strategii teď často využívám, když mě někdo v TAPu osloví o pomoc - tak sdělím dotyčnému, že mu ráda pomohu až dodělám svoji rozdělanou práci.
Co bych ráda ještě aplikovala do praxe v budoucnosti?
Stanovení dohody s druhým na konci zpětných vazeb. V knize se píše o metodě SMART
S (Specifická) - konkrétní, přesná, jednoznačná.
M (měřitelná) - Jak poznáte, že je ustanovená dohoda dodržovaná?
A (Akceptovaná) - pokud je pro druhého dohoda neakceptovatelná tak se z naplnění dohody stává - SMRT - místo - SMART. Nejlepší je, když řešení navrhne ten, kterému dáváte ZV.
R (reálná) -odpovídá reálné situaci, podmínkám
T (Termínovaná) - stanovený termín do kdy bude teorie splněna.
