Dialog
S Dialogem se setkáváme již od základní školy, kde jsme se v češtině učili rozdíly mezi dialogem a monologem. Podle Williama Isaaca je dialog ale daleko hlubší téma. Dialog je hlavně o vzájemném respektu a porozumění. Do dialogu by se správně nemělo jít s vlastním názorem, za kterým si pevně stojím po celou dobu. Cílem je ale vybudovat společnou sloučeninu. Vzít si od každého názoru něco, obohatit se a vytvořit novou myšlenku, kterou společně následně rozvíjíme.
Vyjádření se: Je důležité se jasně vyjádřit a nebát se svého názoru. Nebát se, že mě za něj někdo bude soudit. K tomu je důležitá důvěra vůči dalším osobám, která by ideálně měla být v tomto kruhu cítit.
Naslouchání: Následuje fáze naslouchání. V tento okamžik je důležité po dobu, co řeční druhá strana, nerozmýšlet, co chci říct, ale skutečně přemýšlet nad tím, co druhá strana říká.
Respektování: V celém tomto cyklu nesmí chybět vzájemný respekt. Pakliže nesouhlasím s druhým názorem, je potřeba si to vyříkat, ale pořád je potřeba respekt. Snažit si vše diplomaticky vysvětlit je v tomto to nejdůležitější.
Pozastavení se: Je potřeba udělat krok zpět a na celou věc se podívat s nadhledem. Ideálně ze třetí strany a nekoukat svýma očima, ale úplně cizíma.
4 Role:
Následovník: souhlasí s názorem hybatele a následuje ho.
Hybatel: stále chce říct svůj názor, ale může mít problém s nasloucháním.
Přihlížející: Moc nemluví, ale zhodnocuje celou situaci a dává vhledy out of the box.
Odporující: Nesouhlasí s názorem hybatele a dává svůj názor, čímž se tvoří celek.
ATP:
Dialog se snažíme praktikovat téměř na všech TSkách. Já osobně tyto a podobné metody vnímám jako šílenou ztrátu času, jelikož řešení problému pomocí dialogu trvá neskutečně dlouho. Je vhodný pro lidi, kteří mají času na rozdávání a nemusí řešit více problémů. Já osobně preferuji diskuzi, v některých situacích je až potřeba autokratický styl řízení, pro okamžité rozhodování.
