Proč jsem si knihu vybrala?
Nebudu lhát, hlavním důvodem byl společný závazek týmu, avšak vím, že k našemu studiu je prospěšné si tuto knihu přečíst, abychom pochopili princip dialogu a mohli jsme ho aplikovat do praxe.
Madlajz myšlenek, pocitů, domněnek.
Hned na prvních stránkách se mi líbí myšlenka “not thinking is memory”. Uvědomila jsem si totiž a zároveň jsem u sebe vypozorovala, že pokud jsem v situaci pro mě neznámé, ať už vůči složení lidí, nátlaku či řešeném tématu a nejsem si kompletně jistá sama sebou, mám tendenci najít, co nejnižší zážitek a využít, jak jsem se cítila či jaké bylo řešení. Může mě to tedy omezovat v novém poznání či kreativním výstupu.
“Collective intelligence” (CQ) Více hlav víc ví. To je všem známo a přesto, tak složité. Avšak v našem týmu občas umíme dát hlavy dohromady a vymyslíme něco bláznivého. Tudíž nic není nemožné a v tomto směru poslechnout si úhel pohledu ostatních se nám daří stále více. Emoce občas vyplynou, ale i to se snažíme ovládat a troufnu si říct, že i každý pozná, kdy bylo, co nevhodné a dokáže se omluvit.
S emocemi se mi pojí výchova, o které zde autor také hovoří. Přeci jen rodina je velkou součástí nás všech v jakékoliv spojitosti, špatné, dobré atd. Máme v sobě zakódované, co se smí a nesmí, co je vhodné a nevhodné a jaká ves, takový pes. Každá rodina má svůj styl žití, proto v tomto ohledu si můžeme být velice odlišní.
3 jazyky tutor knihy, těžce kombinovatelné, ale velice silné. The Truth - gives us sense ideas, The Beautiful - feelings and aesthetics and The Good - power of our actions. Převážně vidíme komunikaci, jako možnost vyhrát argumenty, proto mnohdy nenecháme druhé mluvit a jen nabíjíme. Vyhrává dotyčný s více argumenty, což nemusí být osoba, která má pravdu.
Informace pro mě velice zajímavá byla praxe v Irsku, kdy za dobu 25 let násilí a 5ti ?vládách? neúspěšně řešili spor, kdy až mimo veřejnost za pomoci dialogu dokázali dojít ke společnému řešení.
Bavíme se o 4 rolích, které nejsou stále a přelévají se.
Hybatel - velice často otevírá konverzaci a nastavuje směr jakým se bude téma vyvíjet, může se potýkat s problémem naslouchání.
Následovník - většinu času poslouchá, vstřebává informace a souhlasí s názorem ostatních. Odporující - jedná se o člověka, který nesouhlasí, vrací téma může však vracet i samotného hybatele, nastavuje nám zrcadlo a napomáhá nám zamyslet se nad daným tématem znovu. Pozorovatel - jedinec, který má silně vyvinutý smysl naslouchání, dokáže vnímat více úhlů pohledu a díky tomu vrací nedořešené téma a pomáhá nám ho vidět podobně či stejně jako ostatní.
K naslouchání jako celek by nám měli napomoct 4 praktiky.
Vyjádření se - díky safe space, které by při praktikování dialogu mělo být bychom se neměli bát vyjádřit, co si opravdu myslíme, protože do něj vstupujeme jako nepopsaný papír bez emocí a pout k ostatním, víme, že si náš názor nebudou brát osobě.
Respektování - úzce se mi pojí s tím, co jsem napsala předtím, naše ega musí stranou, musíme dát prostor na vyjádření se ostatním, pozastavit se nad tím, co řekli a nesnažit se je předvěsti o opaku.
Naslouchání - není to jen poslouchat a nic neříkat a ve chvíli, kdy můžu vypálit své argumenty, jedná se o naslouchání spojené s respektem, vzít názor dotyčného a zkusit ho přijmout za svůj, porovnat ho s tím mým a třeba najít společný průnik.
Suspendace - pozastavení nad tím, co jsem já nebo někdo jiný řekl, dát si čas to vstřebat, vnímám to jako propojení všech bodů předtím.
Dialog - snažíme se najít společné řešení, ke kterému dojdeme vzájemným porozuměním, aniž by se někdo musel zapírat. Nikdo zde nemá větší či menší slovo, výsledek dialogu je přijmut aniž bychom si toho vlastně všimli.
Diskuze - využívá se při rozhodování věcí, co nás dále neovlivní, například jakou barvu bude mít závěs v ložnici (pro někoho může být téma pro dialog), je zde svižnější tempo, zaobíráme se spíše fotky než-li pocity a porozuměním.
Pole konverzací. Bavíme se zde o různých polích, které by měli přirozeně přecházet jedna v druhou.
Závěr
Jednalo se pro mě o nejtěžší četbu. Kniha byla v angličtině, což k mému překvapení nebylo až zas takový problém, slova která jsem nevěděla jsem si jednoduše přeložila. Ale kupodivu jich nebylo tolik, kolik jsem čekala a to pro mě bylo velice příjemné zjištění.
Velký problém se koncentrovat mi dělalo časté užívání jmen (firem, osob) a přímých využitích určitých praktik dialogu. Často ani nedokončil teorii a hned popisoval praktickou část a poté se vracel zpět k “výkladu”, to pro mě byl velké kámen úrazu. V mnoha knihách mi to naopak pomohlo vše pochopit, ale zde mě to mátlo a kolikrát jsem se musela vrátit zpět na začátek kapitoly.
Mluvíme o této knize jako o Tiimi Bibli, kdy stejně jako zmíněná Bible, mnoha lidem změní život, úhel pohledu na věci či trochu překóduje myšlení. U mě jsem se této změny nedočkala. Určitě je přínosné pro tým vědět základní principy a mít někoho, kdo má v tomto oboru hlubší znalosti, aby se nám aspoň trochu povedlo proniknout do full dialogu, ale nemám sobě ani nikomu v okolí za zlé, když knihu plně nepochopí nebo “nepřijme za svou”.
Zároveň bych svou esejí chtěla poděkovat Danovi za videa z dialogu² pomohly mi totiž lépe se v knize orientovat a více jí pochopit.
Ve využití této knihy, ale vidím potencionál, jak jsem psala život mi asi nezměnila, ale naše TS, ke se vlastně zkoušíme k dialogu dostat mě mění. Možná i k lepšímu, kdo ví. Více teď lidem naslouchám a nemusím vždy říct, co si myslím. Umím být zticha a přijmout názor mě odlišný.
