Faktomluva, kniha, která změnila mé vnímání světa natolik, že si již nedokážu představit bez těchto základní faktů svůj život. Jak jsem mohla žít v takové nevědomosti? Čemu jsem věřila, když ne faktům?
Nejvíce jsem věřila svým pocitům, médiím a informovaností lidí, které se mnou sdíleli své informace odkud asi, než-li opět z médií. Žít v nevědomosti je mnohem snadnější než žít ve vědomosti mezi lidmi, kteří pravdu slyšet nechtějí, ale raději věří všem těm hoaxům kolem nás. Mnohdy nemusí jít ani o hoaxy, jako spíše o čísla, slova nebo grafy, kterým chybí zásadní věc-kontext a porovnání.
Nevím ani jak slovy popsat, o čem knížka pojednává ani co mi dala, protože bych nejraději převyprávěla slovo od slova. Tak moc důležité poznatky pro mě byly.
Co jsem si z knihy odnesla, kromě toho, že o knize mluvím kudy chodím?
1) Nikdy nevěř pouhým číslům:
Nejeden z nás by si řekl, proč bychom neměli věřit číslům? Čísla jsou přeci ta fakta, která nám ukazují pravdu. Ukazují nám, kolik lidí zemřelo, ale kolik se jich i narodilo, kolik peněz nám přistálo na účtu, kolik emisí se vypouští do atmosféry a takto bych mohla pokračovat do nekonečna. Čísla jsou všude. Jsou pro nás nesmírně důležitá, protože nám mnohé mohou ukázat. Ale v tom je právě ten zakopaný pes. Jsou pro nás důležitá v případě, že je máme s čím porovnat!!!!
Pokud média napíší článek o jakési situaci a nebo nám někdo řekne, že zemřelo xy (tuším, že v knize je napsán 2,5 milionu) dětí před dovršením 5 let z důvodu chudoby, budeme zhrozeni, jak tak vysoké číslo může být stále součástí naší populace. Jak děsivé, kdo by si nepomyslel? Ještě že s námi Unicef tak krásně dokáže manipulovat. A napadlo někoho toto číslo srovnávat s minulostí? Jaké bylo číslo asi před 5 lety nebo před 10 lety? Nebudu vás napínat, protože číslo bylo samozřejmě mnohem mnohem vyšší. Takže až se před vámi zase někdy objeví číslo, myslete na to, stejně jako já, že číslo je potřeba s nějakým jiným porovnat. A až poté se nechat unášet našimi emocemi. Pak si možná uvědomíme, že nás ještě nikdy na světě nebylo lépe.
2) Média a jejich taktiky, aneb nemějme jim za zlé, že se snaží na své titulky přilákat zákazníky
Každý z nás chce něco prodat. Prodat sebe, prodat Čočkýnu a nebo mikinu na Vintedu. Každý má s prodejem nějakou zkušenost. A tak, stejně jako u mnohých z nás, chtějí prodávat i média. Mnohdy pod nevědomostí fakt píší články, které jsou matoucí a které v nás mají za úkol vyvolat emoci. Nejlépe funguje negativní emoce. Koho by totiž zajímalo, že dnešní svět je nejbezpečnější? Že nám téměř nic nehrozí? Že se máme nejlépe, jak jsme se, kdy měli? Takové titulky nikoho nezajímají přeci!!! Tedy alespoň ne většinu. A tak se musíme spokojit pouze s tím, jaká nerovnoprávnost mezi muži a ženami panuje, kde všude na nás mohou číhat teroristé a jak chudá Afrika stále je. Tímto média nevědomky ovlivňují celou naši společnost. Lidé se bojí teroristických útoků, přitom je dvojnásobná šance, že nás porazí opilý řidič autem. Ale na fakta se nikdo neptá. Naše mysl tak nefunguje, nejdříve zhodnotí situaci, jak je pro nás nebezpečná a až poté začínáme myslet racionálně, na což se dost zapomíná. V knize je krásně vidět, jak každá země ovlivňuje své občany mediálními informace různě. Finové měli velmi špatné výsledky při hodnocení rovnoprávnosti žen, což pro mě nebylo překvapující. A přitom ženy studují v průměru jen o 1 rok méně než muži, hlasovací právo je stejné pro muže a ženy na celém světě kromě Bruneje a Vatikánu (podle stránky queergeography.cz – online 28.10.2021). Například v Saudské Arábii byly první volby pro ženy uskutečněny v roce 2015. Je dobré si informace zjišťovat takové, jaké skutečně jsou.
3) Populace Afriky se do několika let zčtyřnásobí
Co z toho pro nás, jako podnikatele vyplývá? Že pokud přemýšlíme, kde rozjet náš byznys, měli bychom mít na paměti jako podnikatelskou příležitost, právě Afriku. Konkrétně byla zmíněná například Keňa, která mimochodem sousedí právě s námi známou Tanzánií. Asie si polepší z hlediska počtu obyvatel o 1 mld., zatímco Afrika má nyní (28.10.2021) 1,2 mld. Podle agentury Reuters poroste počet obyvatel do konce století rychleji, než se očekávalo, právě díky Africe, které se počet obyvatel zvýší na 4 mld. (ověřeno také z Aktuálně.cz).
4) Cestuj, dokud můžeš a cestuj mimo turistické destinace
Kniha mi opět připomněla, jak důležité cestování je. Na cestování je v knize kladen velký důraz, a to hlavně z toho důvodu, abychom viděli skutečnou pravdu, nejen tu, o které mluví média a lidé kolem nás v našem malém rybníčku. Ověřit si situaci na vlastní kůži je mnohem důležitější než o ní pouze číst a něco si domýšlet. Cestování nám pomáhat hledat naše místo ve světě, pomáhá nám porozumět světu a lidem nejen v naší rodné zemi, ale hlavně v zemích cizích. Domněnky, které panují, díky cestování vymizí, protože naše prostředí, u nás doma, nás v mnohém ovlivňuje a myšlení nám mění (spíše bych řekla otupuje). Kulturu pochopíme jen tehdy, pokud v dané zemi strávíme alespoň týden, a to mezi lidmi dané země. Kulturu nepochopíme, pokud budeme obklopeni turisty v turistických oblastech. V knize je popsána třeba situace, kdy si autor myslel, jak jsou na tom z hlediska vzdělání špatně studenti medicíny v Indii a byl velmi překvapen, když studenti mnohem nižších ročníků věděli informace, které se v Americe učí mnohem později.
5) Vždy mysli na to, kde jsi
To, co funguje u nás doma, nemusí fungovat v zemi, kterou navštěvuji. Pokud jsme zvyklí, že se výtah automaticky otevře, pokud mezi čidla někdo strčí nohu, stejná situace nemusí nastat v zemi na úrovni 3. Neměli bychom nechat svou mysl ochabnout, ale být stále na pozoru.
6) Nikdy nerozděluj na chudé a bohaté/ my a oni/ západ a východ
V dnešní době už žije velmi málo obyvatel na úrovni 4. -) proč nezmiňuji v rozvinutých zemích? Protože tento pojem se již vytrácí a neříká skutečnou pravdu. Autor mnohem lépe situaci popisuje pomocí úrovní, které jsou velmi důležité a pomohli mi pochopit, jak to z hlediska chudoby ve světě skutečně je.
4.úroveň – lidé nemají co jíst, jedí stále stejné potraviny dokola, mají jen co si vypěstují, děti nemohou chodit do školy (tuším, že bylo v knize napsáno 200 milionů obyvatel)
3.úroveň – lidé mají co jíst, ale není to žádná sláva, děti musí rodičům pomáhat, ale někdy mohou jít i do školy, nesmí se však rodičům nic stát, to by jednoduše mohli jako rodina spadnout na úroveň 4.
2.úroveň – lidé z této úrovně mohou posílat děti do školy, mají co jíst, rodiče chodí do práce, kam se mohou přepravovat na motorce, rodiče si mohou dovolit dojíždět do práce do vzdálenějšího města, což jim umožňuje lepší finanční zázemí, pokud se někomu z rodiny něco stane, neposunou se do poslední úrovně, ale dokáží situaci nějak zvládnout
1.úroveň – to jsme my, kteří píšeme na notebooku, voláme z telefonu a co si dáme dneska k jídlu si nemůžeme ani vybrat, protože těch možností, kterých se nám naskýtá, nám způsobují rozhodovací paralýzu 😊
7) To, jaké rozhodnutí uděláš nyní, může mít velký dopad v budoucnosti
Sám autor se rozhodl v jedné situaci podle svých domněnek a na základě emocí a strachu, kdy uzavřel přístup do města v dobrém úmyslu, zastavit šíření nemoci, o které se příliš nevědělo. Tím, že přestaly jezdit do města autobusy, lidé začali jezdit na loďkách do města přes moře, což mělo za následek jejich utonutí. Proto je vždy důležité myslet na to, jaký dopad mé aktuální rozhodnutí může mít, protože situace může být už nenávratná.
Svět se postupně mění, a tak je dobré mít na paměti, že například Bangladéš, kde se vyrábí oblečení, které nosíme na sobě, se velmi brzy přesune na úroveň 3, což může pomoci změnit textilní průmysl. Je však důležité na prognózy myslet. Podle toho přizpůsobit své podnikání a marketing. Byla v knize velmi zajímavá myšlenka: Proč se západní firmy na dámské vložky snaží vymyslet neviditelné vložky a bůh ví co a nezajímají se o ženy v Africe, které jedné značce budou věrni až do konce svého života, pokud s ní budou spokojeni?
Moje akční kroky? Jak využiju informace z knihy v praxi? Případně jak jsem je využila?
Vše se mi krásně spojilo s Dijonem z Ameriky (Tiimiakatemia v USA), kdy nám na Team Mastery 2 říkal, že Afrika má největší potenciál z hlediska podnikání. Afrika je totiž nejbohatším kontinentem a tato kniha mi to jen potvrdila. Proto jsem hned kontaktovala studenta z Tanzánie, se kterými budujeme podnikání. Nyní se zaměřujeme na turismus, ale pravděpodobně tam budeme exportovat různé věci. Proto bych moc ráda do Tanzánie co nejdříve odletěla, abych věděla, v jaké oblasti je potenciál pro export. Takto na dálku nás toho nemusí tolik napadnout, ale přímo v té zemi, mezi Tanzánci můžeme velmi snadno zjistit, co jim tam chybí a co naopak chybí v ČR nám.
Ráda bych začala své podnikatelské aktivity v Africe, zvláště když máme příležitost spolupracovat se studenty ze stejné instituce.
Nyní se nespokojuji s pouhými čísly, ale čísla vždy porovnávám. Moc mě mrzí, že autor již zemřel, ale zajímalo by mě, jaký názor by měl na situaci týkající se covidu. Myslím si, že by byl zděšen fakty a počty. On sám zmiňuje, že pokud něco změní svět, budou to pandemie. Může se prý však vyskytnout ještě úplně něco jiného, co nás překvapí, ale sám zmiňuje, že když se snažil vyřešit v Africe situaci s Ebolou, která mohla vyhubit 2 mld. populace, zjistil, že když ebola ustupovala, média stále hlásala, jak čísla stoupají. Přestože čísla a fakta říkala něco jiného. Proto bych byla velmi zvědavá, jaký názor by měl na dnešní stav.
A na tento dokument se chci co nejdříve kouknout. A pokud tam budou zajímavé myšlenky, určitě o nich napíšu esej.
https://www.youtube.com/watch?v=FACK2knC08E
