Knihu Grown Up Digital jsem si vybral, protože byla zahrnuta v Rocket modelu. Zároveň mě zaujala svým názvem. Považuji se za člověka, který vyrostl v digitálním světě a zajímalo mě, co se v knize bude psát. Autorem této knihy je Don Tapscott. Kanadský řečník a autor. Po přečtení knihy na mě působil i z části jako psycholog. Kniha je psaná zajímavým stylem a to tím, že autor často odkazuje na svoje děti, které také vyrůstaly v digitální genraci. Možná nám něco říkají generace X Y či Z. Autor v této knize pojednává především o generaci Y tedy té narozené mezi lety 1980-1998.
V první části knihy jsem četl o mozku, chování a celkové charakteristice generace Y. Pro mě to nebylo nic moc nového, protože je mi tato generace blízká. Pojednává a zapojení moderních technologiích do běžného života (počítače, mobilní telefony, začátky soc. sítí,...). Autor charakterizuje generaci Y 8 věcmi a to: svobodou, customizací, zkoumáním, integritou, spoluprací, zábavou, rychlostí a inovacemi. V převodu do aktuální generace N či Z se nic nezměnilo, jen se váhy rozbíhají a ne všemu dáváme stejnou prioritu. Jak jsme se ale změnili? Tak třeba technologii vnímáme jako prvek běžného života. Nedokážeme si bez ní představit běžný život (tedy alespoň ten pracovní jsi já nedokážu představit). Dále se naše generace stává nejchytřejší podle inteligenčního qocientu. Ten vzrostl od generace X o 12%. Můžeme se jen domnívat, jak na tom bude generace Z, ale myslím si, že tento quocient bude růst exponenciálně. Mimo tuto změnu mezi generacemi X a Y můžeme zaznamenat změnu v užívání technologií. Y na ní vyrostla X s ní rostla v pozdějším věku. Příklad vezmu na sobě a tátovi. Já mám mobil vždy u sebe jako komunikační kanál. Fotím na něj cokoliv co se mi líbí, jsem vždy na síti poslouchám na něm hudu a dělám mnoho dalších věci. Tátova priorita je telefonování. Na Wi-Fi se připojí jen párkrát za týden. Já jsem online stále. Kam se posuneme dále? Z mého pohledu se telefony stanou prioritním přístrojem pro vše. Stejně jako televizní vysílání upadá v trendu a s ním i televize tak jednou upadne počítač. S digitálním věkem se nám silně mění i mozek a to jak přemýšlíme. Vidím to i na sobě a v porovnání s rodiči. Já dělám multy tasking tím, že píšu tuto esej a zároveň poslouchám KISS. Rodiče poslouchají hudbu jen tak. Mají to jako formu zábavy. Při práci je pak ruší. Hrami se nám třeba lepší reflexy. I přesto, že nám na druhou stranu mohou ničit sociální dovednosti reflexy se nám stále rozvíjí. Kapitolu autor uzavírá 7 triky jak mít mysl více jako generace Y.
Druhá část knihy je zaměřena na to, jak generace Y mění instituce. Z této části se mi nejvíce líbily texty, které zahrnovaly nás jako studenty a změnu, kterou by jsme měli projít. Změna ve školství (do které jsem se jen tak náhodou připletl a užívám si jí na plný koule) by měla podle autora projít tak, že by jsme měli přestat být pasivní naslouchači. Školy by nás spíše měli naučit to, jak se učit. Převážně je to tomu tedy tak na základních a středních školách. V tom je Tiimiakatemia úžasná. Myslím si, že tato i mnoho dalších knih ovlivnily Johannese Partanena. Měli jsme být nabádáni k tomu, abychom zkoumali sami a ne aby nám vše bylo řečeno. Tato změna však ještě nenastala u nás. (možná ve Finsku to nevím). Dále je v knize nabádáno k týmovému učení, které je efektivnější a lepší než individuální. Dále je zde přístup individuálního vzdělání. Tyto změny, které měly nastat se odvíjí od již zmiňovaných charakteristik generace Y. Dále se autor zabývá tím, jak řídit generaci Y. Text na mě působil už z části zastarale. A říkal jsem si, že když já někoho budu zaměstnávat, tak to bude spíše z generace Z. Takže zde budou rady jiné. Dále autor ukazuje příklady generace Y jako marketingového segmentu. Avšak na marketing jsem četl Philipa Kotlera a ten měl více obsáhlou analýzu těchto zákazníků. Druhou část knihy pak autor uzavírá radami, jak tvořit rodinu, které děti vyrostly v digitální éře. Je zajímavé se na to podívat zpětně a zjisti, co si z toho moje rodiče dělali a co ne. Nechci je hanit svoje rodiče mám vážně rád, ale například si myslím, že nevybudovali soulad v tom, jak mě budou vychovávat.
V poslední části knihy se dočítáme, jak generace Y změní svět. V první části autor popisuje politickou situaci, kdy s růstem generace Y dochází k volbám v americe mnohem větší procento voličů. (2020 67% volební účast ; rok 2000 54% volební účast) Autor tak generaci specifikuje jako generaci, které není hodně věcí jedno. Je to třeba vidět i na tématech ekologie, kdy nám nemusí být úplně jedno jak velkou uhlíkovou stopu zanecháváme. Autor na konci kapitoly podává zajímavé rady, jak by politici měli interagovat s generací Y. Zaujala mě rada, která radí, že by měli najímat více mladých lidí. Když vezmu perspektivu, kterou udělala česká vláda s Annou Šulcovou a Jakubem Gulabem tak to byla katastrofa. Na druhou stranu Dominik Feri se stal politikem a přistupuje ke generaci Y jako k té své. Daří se mu velice dobře zasáhnout cílovou skupinu avšak nepřinutí všechny tak, aby volili demokratický blok. Don následně poukazuje na změnu dobrovolničení ve světě. Kdy se vlastně odkazuje na předchozí tvrzení, že této generaci není všechno jedno. Jako třešničku na na dortu si autor nechává 7 rad, jak na novou budoucí generaci. Tedy dalo by se říci že jsou to rady pro mě. První radu, tedy studium na VŠ, už splnuji. Ještě k tomu studuji na super programu, který alespoň z části mění studium podle podmínek napsaných výše. Druhou radou je trpělivost v práci. Autor tuto radu koncipuje na staré modely řešení věcí. Tedy například na starší technologie či byrokracii. Starší technologie pro mě neexistuje a byrokracie je pro mě zlo. Další radou je to, že bychom neměli kupovat špatné produkty. Následuje rada, kdy by jsme měli brát zpět společnou rodinnou večeři. Čím starší jsem tím méně často se to u nás děje. V mém rodičovství na to budu apelovat, aby jsme tuto radu dodržovali. 5. radou je nepodceňovat zkušenosti. S toutu radou velice souhlasím. Ve zkušenostech se učíme praxí a tedy jednou z nejlepších učitelek. Následující rada se mi velice líbila a přišla mi srandovní. Měli bychom žít v životě, který je větší než my sami. Život máme jen jeden tak si ho musíme užít. Poslední radou je, abychom se nikdy nevzdávaly.
Knihu je pro mě hrozně těžké zhodnotit, protože v moji generaci žiju a vyrůstal jsem v ní. Mám tedy věci branné jako jistotu. To co zažívám dnes a denně. Líbí se mi, ale že v knize jsem se mohl koukat na něco zpětně, co jsem jinak nemohl jen tak popsat. A také se mi líbilo, jak autor pro doplnění knihy používal své děti, které vyrůstaly v generaci Y. Kniha byla vhodná pro marketing a HR. Avšak už je pro HR částečně zastaralá. Svět se hýbe neuvěřitelně rychlým tempem, kdy (jak by řekla Helena Růžičková v Slunce seno a pár facek) že dnes se máme už lépe než zítra. Kniha je hodně psaná na Ameriku, protože se tam generační procesy mnohem lépe zaznamenávají a pokrok je mnohem rychlejší. Kniha byla zajímavá, ale spíše odpočinkové čtení.
