Představte si to. Sedíte za stolem, váš den začíná. Na stole leží papír s úkoly. A mezi nimi jedna jediná věc, která na vás zírá jako obrovská žába. Ta úloha, kterou nechcete dělat. Ten projekt, který odkládáte už týdny. „Sněz tu žábu,“ říká Brian Tracy. Ale co to znamená pro mě, Sáru z Tiimi, která se snaží zvládnout chaos každodenního studia a práce?
Žába – symbol prokrastinace, ale i skrytého potenciálu. Jde o to se jí postavit čelem, a ne ji dál krmit strachem nebo odkládáním.
Když začínáte podnikat, máte nekonečně mnoho malých úkolů – založit bankovní účet, udělat canvas, nastavit TC. Rada zní: musíme vždy začít s tím nejdůležitějším a ne s tím, co nás baví nebo co se zdá snadné. Moje "žába" v podnikání? Chození na schůzky, kde může sedět nějaký rozumbrádek, který mě bude chtít ukamenovat argumenty. Ale právě tato konfrontace, kterou bych normálně odkládala, může být klíčem k úspěchu.
A co tým? Žába není vždy jen individuální záležitostí. V týmu to může být kritická zpětná vazba, kterou nikdo nechce slyšet, ale kterou všichni potřebujeme, abychom se posunuli dál. Takovej Švecův bazén? No panečku. To je jízda.
Pro mě osobně není žába jen úkol nebo povinnost. Je to i příležitost k růstu. Kousnout se a vědět, že to zvládnu. Žáby v mém životě nejsou jen projekty, které mě děsí, ale i zvyky, které mě brzdí. Třeba nedostatek disciplíny ve stanovování priorit. V knize se píše: vytvořit si zvyk začít každý den tím nejtěžším. A co by mohlo být více transformační než vědomě si budovat sílu čelit těmto výzvám?
Když se dívám zpět, teď na svou cestu v Tiimi, vidím mnoho žab, které jsem odmítala spolknout. Možná jsem se bála selhání, možná jsem si nebyla jistá, jak začít. Ale každá z těchto překážek mě něčemu naučila. Naučila mě, že odkládání fakt nikdy nevede k ničemu pozitivnímu a mně přínosnému,. Uvědumuju si, že každý úspěch, který jsem měla, je známkou toho, že jsem snědla nějakou ze svých žab.
Je to o tom, že každá těžkost, kterou překonám, mě přibližuje k mému cíli. I každý člen našeho týmu má svou vlastní žábu, ale společně se opravdu podporujeme, abychom je jedli co nejdříve, protože úspěch není jen o tom, co děláme sami, ale o tom, jak táhneme za jeden provaz.
A tak každé ráno, když se podívám na svůj seznam úkolů, hledám svou žábu. Už se jí nebojím. Naopak, vím, že ji potřebuji, abych mohla růst. Ať už jde o podnikání, studium, nebo osobní život, vždy existuje něco, co se zdá být nepříjemné, těžké nebo složité. Ale právě tyto věci jsou klíčem k úspěchu. No a někdy to prostě nejde. A důležité je - se za to nebičovat.
