Cirkulární ekonomie a ekonomika
Eva Kislingerová a kol.
Proč jsem si knihu vybrala?
Knihu jsem si vybrala jako jeden z podkladů pro psaní bakalářské práce, která je spojená s tématem cirkulární ekonomiky. Přečtení této knihy vedlo k prohloubení znalostí v oblasti cirkulární ekonomiky a získané teoretické pojmy byly v práci propojeny s problematikou oděvního průmyslu. Kniha popisuje historii pojmu CE a vývoj skrze odlišná odvětví, až po vydané směrnice nebo propojení s EU Green Deal.
Důležité pojmy:
Cirkularita, cirkulace = oběh, koloběh, proto je cirkulární ekonomika v češtině i v rámci právních dokumentů Evropské unie často nazývána také oběhovým hospodářstvím
Lineární ekonomika - je produkční model, ve kterém nedochází k recyklaci, ani k jiným soustavným činnostem směřujícím k uzavírání výrobních cyklů, jejím výsledkem je vyčerpání zdrojů stejným tempem, jakým dochází k produkci.
Cirkulární ekonomie je rodící se směr uvažování v rámci ekonomie (vědy), který se zabývá dopady a způsoby prosazování cirkulární ekonomiky. Obvykle se jako počátek toho myšlenkového směru považuje rok 2002 a vydání knihy Cradle to Cradle: Remaking the Way We Make Things.
Cirkulární ekonomie je teorie způsobu náhrady lineárních výrobních řetězců (cradle to grave) řetězci cyklickými (cradle to cradle) s cílem minimalizovat odpad vznikající v průběhu řetězce, tak i na jeho konci.
Cirkulární ekonomika - CE (oběhové hospodářství) - označuje postupy v rámci reálných existujících kooperačních vazeb a výrobních řetězců, které v sobě obsahují vyšší než obvyklou (základní) míru circularity, např. výrobu z druhotných surovin, výrobu energie z obnovitelných zdrojů.
Koncept udržitelnosti (trvale udržitelný růst a rozvoj) je do značné míry odpovědí na představy o nutném zhroucení lineárního nebo exponenciálního růstu (ekonomiky, populace,..). Koncept udržitelnosti zdůrazňuje nutnost posuzování věcí v kontextu (multidisciplinární princip) v globálním měřítku. Vychází z teze, že globalizace jako ekonomický (a do jistě míry i společenský) proces přinesla také globální problematiku, kterou je nutné již řešit na celosvětových platformách (dohody, směrnice,..).
Je důležité zmínit, že cirkulární ekonomie nikdy nepředpokládala možnost existence stoprocentní cirkularity. Rozpravy se soustřeďují na hledání hranice efektivity prosazování cirkulárních řetězců.
Prvky CE můžeme nacházet v historii a patří k nim například využívání energie z vody a větru, využití materiálu z již nepoužívaných staveb na novou stavbu.
Míra cirkularity v minulosti často souvisela s materiálovou skladbou produkce. Obecně platí, že čím je v produkci větší podíl organických materiálů (v důsledku obvykle plně obnovitelných), tím je možné dosáhnout vysoké míry cirkularity přirozenými postupy jako je kompostování, krmení. Naopak anorganické materiály, které jsou energeticky nebo chemicky náročné na zpracování, jsou pak z hlediska realizace cirkularity náročnější.
Co si z knihy dále odnáším:
Oběhové hospodářství nebo také CE je velice komplexní téma, v jehož kontextu se nedá předpokládat, že by bylo možné jej naplnit na 100 %. Státy, podniky, obce, neziskový sektor a celky jako je EU se tomuto “ideálu” snaží přiblížit a je vydáno mnoho spisů a směrnic, které tuto činnost a naplňování podporují. Proto se v dnešní době ani nedá přemýšlet nad podnikem či produktem, zda-li je na 100 % “oběhový” nebo principy CE na 100 % následuje ve své působnosti (podnik). Ve své BP proto zmiňuji a využívám tento model na uvedení doporučení a možnosti zlepšení, spíše než přesné zhodnocení - splňuje x nesplňuje.
Tato kniha obsahuje i mnoho kritických pohledů a vysvětlení, proč naplňování tohoto ideálu na 100 % ani není možné. Při čtení knihy jsem ocenila, že byly uvedeny oba pohledy a možná tím spíše i ty kritické, protože je důležité se na každé takto velké téma podívat komplexně a ze všech stran.
ATP
U tématu udržitelnosti v oděvnictví, na které jsem BP psala, je tento bod možné promítnout například při procesu rozkladu směsi textilního materiálu tak, aby se dal znovu použít. Je velice technologicky a energeticky náročné rozložit směs organického materiálu a syntetického, každý materiál se zpracovává za jiných podmínek.
Proto je mnohem jednodušší, pokud se zabýváme rozkladem oděvu pro následně znovupoužití materiálu, pracovat s látkou, která obsahuje 100 % nebo co nejvyšší podíl (95/5) organické složky. To dále i v práci doporučuji.
“Období drahých nebo obtížně dostupných surovin vede k posilování prvků cirkulární ekonomiky, neboť získání těchto surovin z již mrtvého staršího výrobku představuje nižší náklady, než jaké by byly vynaloženy na surovinu novou.”
Zhodnocení
Tomu tak bohužel momentálně v oděvním průmyslu není, protože je na trhu mnoho velice levných a dostupných prodejců, a naopak znovupoužívání nových materiálů a jejich rozklad je mnohem finančně a energeticky náročnější.
To ale neznamená, že by se tato myšlenka neměla podporovat, jen to znamená, že přejít k oběhovému hospodářství v tomto odvětví bude mnohem složitější. V této oblasti je třeba si položit na misku vah dopad textilního odvětví na prostředí okolo nás a zdroje, které toto odvětví čerpá a ekonomickou smysluplnost celého procesu oběhového hospodářství.
