Na konci prosince jsme si s kamarádem říkali, že by jsme se měli o něco vsadit na celý měsíc (už 3. v pořadí). Pointa výzvy byla v tom, že každý den ujdeme 10 000 kroků. Avšak tato kniha se ke mne dostala až po splnění výzvy chtěl jsem si ji přečíst z důvodu toho, abych si mohl udělat obrázek na to jak chození vnímá i někdo jiný. Mezi další důvody proč jsem si knížku přečetl bylo to, že jsem chtěl nějakou odpočinkovější knihu. Tuto esej se budu snažit psát jako reflexi na praxi i “teorii”. Chtěl bych si díky téhle eseji zvědomit, co se stalo, jak to šlo, jak to souzní s tím co jsem si v knize přečetl a další věci na které snad přijdu v průběhu psaní.
Proč chodíme?
I přes to, že to byla původně výzva našel jsem si v tom smysl i nadšení po několika dnech. Chodím, protože jsem chtěl prozkoumávat. Uvědomil jsem si při chození mnoho věcí, ale nebyli to žádné exaktní rozhodnutí. Neudělal jsem při mých procházkách žádné zásadní rozhodnutí, ale sloužili mi jako prostor pro přemýšlení. Měl jsem v hlavě klid. Byla to věc, o které jsem nevěděl, že ji potřebuji a díky chození se mi ji dostalo. Je pravda, že kdybych chodil například bez sluchátek a hudby, tak bych se mohl dostat do ještě většího klidu a myšlenkové pohody, ale nevěděl jsem o tom. Vyzkoušel jsem to párkrát, ale hlava přemýšlela až moc…
Co mi chození přineslo a co mi může přinést?
Pár myšlenek, které mě v knize zaujaly a přemýšlel jsem o nich:
Pokud k něčemu přijdeme příliš snadno tak se nám to rychle omrzí.
Nasymuloval jsem si tohle na flow. Nebo také na nějaké exaktnější případy. Můžeme si koupit tričko za pár šupů a po chvíli nás omrzí, protože jsme pro to nemuseli nic dělat. Párkrát jsme klikli na eshopu a máme ho doma. Co kdyby jsme si ale tričko kupovali se záměrem si ho nějak upravit? V tuto chvíli máme nějakou představu jak by mělo vypadat a vkládáme do toho část sebe a máme k tomu hned lepší vztah. Tohle jde ale přesně napojit na cíle. Je nějaký malý cíl, který nezmění svět a nám se ho nebude chtít dělat. Když půjdeme za něčím, co nás opravdu zajímá a chceme to, tak neztratíme motivaci. Možná právě chození je prostor pro to abychom nad tímto přemýšleli.
Pokud chceme něco poznat nebo se něco naučit musíme zpomalit.
Myslím si, že tohle byla hlavní a pro mě nejdůležitější myšlenka knihy. Musel jsem se nad tím zamyslet, protože jsem spíše “učící typ” intenzivního rázu, ale tohle mi dává smysl. Chceme z nějaké cesty (ať už je to cesta podnikatele či cesta na Říp) dostat co nejvíce? Pokud ano nemůžeme se naprosto hnát za cílem. Musíme prožívat a zažívat po cestě a k tomu potřebujeme zpomalit.
Knihu bych doporučil jako odpočinkovku pro kohokoliv kdo rád chodí, ztrácí se, bloudí a chtěl by přemýšlet o tom proč děláme jeden z nejzákladnějších lidských pohybů.
ATP
Chci se učit a proto je potřeba v nějakých situacích zpomalit.
Procházka nám dá chvilku klidu v rozlétaném světě.
