Proč jsem si tuto knihu vybral?
Tuto knihu jsem si vybral na základě oblíbenosti autora. Honzu už jsem delší dobu sledoval a když oznámil, že chystá vydat svou novou knížku a na takovéto téma, ihned jsem se zaregistroval do předprodeje. Musím však přiznat, že se mi od té doby chvíli válela v šuplíku, ale už jsem se k ní dostal a určitě nemohu litovat.
O čem kniha je?
Někdejší prezident Microsoftu v Evropě, kouč úspěšných sportovců Jan Mühlfeit a bývalý kapitán české basketbalové reprezentace Pavel Pumprla spojili síly ve špičkovém leadershipu. Jak dosáhnout všech svých snů a cílů, v čem spočívá role lídra a také tipy z praxe, kteří oba dokázali za své roky nastřádat.
1) Sebepoznání a poznání
Většina úspěšných týmových lídrů si uvědomuje, že poznání sebe sama, svých silných a slabých stránek, je prvním a základním krokem k vybudování kvalitního a funkčního týmu. Jen ten, kdo zná sám sebe, může porozumět i ostatním a může je vést.
Chyby – Chybami se člověk učí. Z chyb se opravdu učíme úplně nejlépe, což nám potvrdí i každý neurovědec. Příroda to zařídila tak, že když uděláme chybu, vyloučí se adrenalin, jenž nám důrazně dá na vědomí: Tohle je opravdu důležité! Většina z nás se ovšem chyb bojí. Pramení to z jevu Fear of Other People Opinion (FOPO). Strach z mínění druhých lidí je nám vrozený a podobně jako amygdala je i FOPO pozůstatkem pravěkého člověka v nás. Z chyb máme tedy logickou obavu, kterou navíc přiživuje výchova ve většině rodin v kombinaci se školním systémem – obojí nás za chyby trestá, a my si proto svoje chyby zbytečně démonizujeme.
Stres – Odborníci v souvislosti se stresem uvádějí ideální poměr 72:28. Tedy 72% našich zážitků by mělo být pozitivních, 28% procent by mělo představovat „výzvy“. Pokud bychom žili v poklidné harmonii, pravděpodobně bychom zdegenerovali. Je-li stres příliš vysoký, míra adrenalinu dosahuje extrémní hodnoty a my pak děláme zbytečné chyby. Stres sám o sobě není špatný. Náš organismus je primárně nastaven na typ stresu, jemuž byli naši předkové vystaveni, tedy na „reálné“ nebezpečí, pro které platila ona pověstná 3U – útoč, uteč, nebo se ukryj. Stres způsobuje vyplavování hormonů adrenalinu a kortizolu, které se při reakci 3U „spotřebovávají“, tudíž našemu organismu neškodí, naopak napomáhají optimální rychlé reakci.
S reálným stresem se dnes ovšem v životě setkáváme minimálně – představuje zhruba 0,5% naší stresové zátěže. Zbytek tvoří tzv. plíživý stres, který je pro náš organismus škodlivý - adrenalin a kortizol v organismu zůstávají, což mu rozhodně neprospívá. Organismus navíc přestává generovat serotonin a dopamin, hormony, které by mu pomohly se stresem lépe vypořádat. Plíživá stres, to jsou každodenní úvahy o tom, co všechno musíme stihnout.
Strach – Strach v sobě máme hluboce zakořeněný. Můžeme si ho představit jako opičího předka, kterému neustále něco hrozilo: zima, hlad, šavlozubý tygr … Musel se mít neustále na pozoru, musel neustále reagovat. Dnes nás už žádný tygr neohrožuje, ale pravěké návyky nám zůstali. Vyděsí-li nás něco, v první chvíli jakoby ztrácíme schopnost logického myšlení, náš frontální kortex přestává fungovat, naše logická část mozku se vypne a ve funkci zůstane jen amygdala, která se chce vrhnout do boje, anebo vzít nohy na ramena a utéct do bezpečí. Vytvořit pocit bezpečí je proto jedním z klíčových úkolů lídra.
Změna je život – Lidský mozek nesnáší změny. A když něco nesnáší mozek, je jasné, že ani my to nebudeme mít rádi. Tohle je pak úkol každého lídra: přesvědčit lidi, aby navzdory tomu, že je pro ně změna vždy něčím nepříjemná, do ní šli. Je nutné, aby lídr dokázal lidem vysvětlit, proč je změna nutná, aby ji přijali, snažili se s ní vyrovnat a aby dokázali sami hledat nové cesty.
Klíčové je zjistit u každého člověka jeho vlastní „proč“. Jaké jsou jeho motivace, co ho inspiruje k činům, proč se rozhodl být součástí zrovna vaší firmy nebo vašeho týmu. Pochopení a prezentování svého proč nepředstavuje jedinou cestu k úspěchu, ale je to jediná cesta, která zajistí dlouhodobý úspěch. Když o „proč“ existuje jen mlhavá představa, stává se obtížnější udržet růst, loajalitu a inspiraci.
Emoční inteligence – Emoce je stav, kdy myšlenka potkává tělo; je to energie v pohybu. Emoce způsobují vyplavování hormonů, které pak mají vliv na naše celkové fungování - a ten mlže být buď příznivý nebo nepříznivý. Zjišťovat, které emoce nás ovládají v konkrétních situacích a co přesně je spustilo, je součást sebepoznání.
IQ tvoří jen 4-12% faktorů, které podmiňují kariérní úspěch. Mnohem větší vliv mají faktory, které souvisejí s osobností člověka, s jeho chováním a tím, jak zvládá emoce. Jedná se o charakterové rysy, jako jsou představivost, svědomitost, empatie, optimismus, přizpůsobivost, zvědavost či sociální dovednost.
Optimální výkon ve stavu flow – Flow je stav. Kdy já sám/tým dělám něco, co je sice obtížné, ale maximálně při tom využívám svůj talent. Jsem plně v přítomném okamžiku, jsem soustředěný, vnímám všechny smysly, využívám vše, co umím. Amygdala v mém mozku je vypnutá a necítím stres. K tomu, abychom se dostali do stavu flow, je potřeba optimální prostředí – musí být mírně náročné, ale né zas příliš. Ideálně 5% mimo naši komfortní zónu. Předpokládá se, že flow nastává tehdy, když jsou výzvy nad osobním průměrem jednotlivce, ale současně jsou v souladu s jeho schopnostmi. Podle této teorie se tedy lidé vždy snaží rozvíjet se v limitech kanálu flow, který je vytyčen souladem mezi výzvami a dovednostmi.
Jak se flow projevuje – 1) jste plně zapojeni do toho, co děláte … jsme schopni naprostého soustředění a nerozptylují vás nahodilé myšlenky, 2) máte aktivní kontrolu nad danou situací a tím, co děláte, 3) víte jistě, že daný úkol zvládnete; máte potřebné znalosti a dovednosti, abyste úkol úspěšně vykonali, 4) ztrácíme ponětí o čase; nesledujete hodiny a plně vás pohlcuje přítomnost.
Powerposing – Stojíte rovně, držíte hlavu vzhůru. Když mentálně zaujmete pozici vítěze, máte o 20% víc energie, o 25% klesá hladina kortizolu a naopak o 33% stoupne vaše schopnost riskovat.
Otevřená komunikace – Pro osobnost týmového lídra je to naprosto klíčová věc. Naučit se věnovat plnou pozornost tomu, co druhý říká, je pro toho, kdo vede tým, nezbytné. Jen tak může dojít ke skutečné komunikaci a jen tak je možné v týmu vybudovat skutečně pevně vztahy. Pokud se to nestane, není možné poskytnout členům týmu upřímnou, byť konstruktivní zpětnou vazbu. Nepřijmou ji od vás.
Když mezi členy týmu panuje radikální otevřenost, méně času vyplýtváte řešením sporů. Pokud šéf podporuje a prosazuje radikální otevřenost, komunikace plyne bez zádrhelů. Když mají lidé rádi svou práci, celý tým je úspěšnější. Pokud lídr týmu dá prostor svým lidem vyjádřit své názory a s respektem se jimi zabývá, buduje v nich pocit důvěry. To se mu vrátí právě ve chvílích, kdy potřebuje, aby za ním tým jednohlasně stál.
Zajímavá myšlenka: V první řadě netvrďte „já mám strach“, ale sledujte své emoce a řekněte si „pozoruji svůj strach“.
Zajímavá myšlenka: Pokud čerstvě naučenou věc předáte někomu dalšímu, který vám k tomu zase dál něco řekne, tak si to mnohem lépe pamatujete.
2) Smysl a vize
Další, co mají úspěšné týmy společné, je znalost toho, proč dělají to, co dělají.
Svoboda volby – v životě zažíváme situace, které nemůžeme nijak ovlivnit, ale to, co můžeme ovlivnit je naše reakce na tuto situaci!!!
Lídr týmu představuje pro své lidi kotvu. Někoho, kdo by měl být nositelem jasných a pevných hodnot. Velmi důležité je zde slovo pevné – souvisí totiž s předvídatelností a lídr musí být předvídatelný. Lídr může být tvrdý a náročný, ale nikdy by neměl být nevyzpytatelný.
K čemu slouží zformulování vize:
- umožňuje nám zaměřit svou energii na osobní priority a zájmy
- vytváří základ pro zásadní rozhodnutí směrodatná pro celý náš život
- působí jako neviditelná ruka, která nás vede na cestě
- nedovolí nám nechat se rozptylovat
(+ lídr týmu je totiž také nositelem společné vize, k níž celý tým směřuje.)
Myšlení extraligy – Když si řeknete, že budete hrát první ligu, tak se tam nakonec pravděpodobně dostanete, jen to nesmíte vzdát příliš brzy. V životě zažijete okamžiky, kdy vám všechno půjde snadno a úspěch se bude valit jako sněhová koule. Ale každá sněhová koule v určitém okamžiku do něčeho narazí a vy pak máte tři možnosti, jak se k tomu postavit:
1) Říct si, že už nikdy nechcete zažít nezdar, a přizpůsobit se tomu – už nikdy nepolezete na kopec.
2) Budete hrát na jistotu, zůstanete uprostřed kopce a přestanete se škrábat na vrchol.
3) Ti nejlepší znovu vylezou úplně nahoru. A spustí další sněhovou kouli.
Nikdo v životě nevyhrává neustále. Takže myšlení první ligy zní: Nepodělat se!
Jakým způsobem o sobě člověk přemýšlí, tím se stává. Nikdy o sobě neuvažujte tak, že to nedáte. Jestli něco zvládnete, nebo ne, to poznáte až na cestě. Ale musíte se ni nejprve vydat. Nikdy sebe ani své děti neodrazujte od velkých cílů, protože když míříte na měsíc a netrefíte se, stejně skončíte mezi hvězdami.
Co by měla vize způsobit v týmu? 1) Stimulovat- - stimulovat zápal pro rozvoj a zlepšování; 2) Evokovat – evokovat zájem i nadšení; 3) Navigujte – pro její naplnění učiňte správné kroky a investujte úsilí, abyste tým vedli tam, kam vize sděluje.
Ideální lídr by měl být člověk, který má vizi, zaleží mu na lidech, na tom, jak motivovaní jsou, má strategické uvažování, morální integritu, jeho cílem je „dělat lidem v týmu lepší život“. Lídr nesmí být první, aby neztratil přehled o tom, co se děje vzadu, nesmí být ale ani poslední, aby vnímal směr, kudy vede tým. Musíte se nacházet uprostřed dění – uprostřed svých lidí. Dobrý lídr by měl být koučem i mentorem. Mentor vám na základě své moudrosti a zkušenosti předává něco, co jemu funguje a co můžete vyzkoušet i vy ve své práci. Kouč klade otevřené otázky, nad kterými musíte přemýšlet, takže vás práce s ním stojí mnohem více energie, ale výsledkem je, že vy hledáte řešení vhodné přesně pro vás. Kvalitní lídr by měl vést své lidi k tomu, aby sami hledali řešení, a ta pak doplnit o vlastní zkušenost.
Sendvičová zpětná vazba – Když se na kritické hodnocení osoby podíváme z hlediska chemie, je potřeba nejdřív dotyčného pochválit, aby se mu zvedla hladina serotoninu, až poté následuje zpětná vazba – nekritizujeme člověka, ale proces (jak by řekl náš kouč Jonáš – jdi po míči, né po hráči). A nakonec by mělo přijít vyjádření důvěry, což vede k vyloučení oxytocinu, hormonu důvěry. Člověk pak odchází s tím, že ví, co udělal dobře, kde udělal chybu, a současně cítí podporu a důvěru. Necítí se jako zpráskaný pes.
Dobrý lídr musí být schopen vybudovat si s každým členem svého týmu osobní vztah, skutečné spojení na bázi člověk – člověk. Takový lídr pak může mít na svoje lidi obrovský vliv. Může je nabíjet energií, inspirovat k rozvoji, a dokonce se podílet na zvýšení kvality jejich osobního života.
Podmínky funkčního týmu:
1) Musíme vědět, proč děláme, co děláme – to je základ, na kterém tým stojí
2) Mít okolo sebe lidi, kterým věříme, se kterými jsme společně v kruhu bezpečí
3) Velmi důležitý je vztah ke konkurenci. Nedívejte se na konkurenty jako na někoho, koho chcete zničit, ale někoho, od koho se můžete učit.
4) Dalším prvkem je flexibilita tváří v tvář bezprostředním hrozbám
5) Lídr musí mít odvahu vést, protože on nese zodpovědnost. A aby mohl vést a dělat i nepříjemná rozhodnutí, potřebuje si budovat dlouhodobou důvěru u členů svého týmu.
Vztahy – Tým bude těžko fungovat dobře, pokud v něm probíhají nějaké rozepře. Úkolem lídra je vytvořit pro svůj tým bezpečné prostředí, které se neobejde bez budování vztahů. Není to něco, co bychom zvládli během prvních pár dnů, je to dlouhodobá práce, ale odměna může být úžasná. A to nejen v dosahovaných výkonech a výsledcích, ale také v kvalitě života, kterou získáme právě díky dobře fungujícím vztahům.
Klíčovou podmínkou je vzájemná důvěra. Aby si lídr mohl získat důvěru svých lidí, potřebuje být autentický a předvídatelný. Lidé velmi rychle rozpoznají, když si na něco hrajete. Dobrý šéf týmu nemusí být za všech okolností dokonalý – musí být hlavně svůj. Nejsilnějšími zbraněmi úspěšného lídra jsou autentičnost a předvídatelnost. Máme-li problém a jsme naštvaní, nemá smysl se tvářit, že se nic neděje. Je potřeba komunikovat – stačí pár slov na vysvětlenou a lidé ocení, že s nimi jednáte na rovinu. Totéž platí i o předvídatelnosti. Vaše jednání by mělo být predikovatelné. A musíte-li něco nečekaného udělat, tak to udělejte, ale vysvětlete svým lidem důvody, proč tak činíte.
Důležité hormony:
Endorfin – vylučuje se mimo jiné i ve stavu flow, tedy v okamžicích, kdy uděláme něco, co nás baví a zcela pohlcuje. Díky endorfinu tolik nevnímáme fyzickou bolest ani ubíhající čas, necítíme hlad nebo žízeň. Jeho účinek je až stokrát silnější morfium. To je také důvod, proč sportovci po absolvování těžkého závodu obvykle nevnímají svá zranění nebo extrémní únavu.
Dopamin – dal by se označit za hormon odměny. Vzniká tehdy, když se nám něco podaří dokončit, nebo když dosáhneme postupného cíle. Je to ten pocit, když si odškrtneme položku v to-do listu. Vzniká i tehdy, když si dosažení cíle jen představujeme. Současně nás motivuje, abychom v činnosti pokračovali. Proto je dobré si kromě konečného cíle dávat i cíle postupné. Riziko dopaminu spočívá v tom, že může být návykový.
Serotonin – je hormon sounáležitosti, tzv. sociální hormon. Vzniká s vědomím, že někam patříme, že jsme součástí nějakého celku. Ideální pro generování serotoninu je stav, když jsme členy fungujícího týmu, děláme něco, co nás baví, máme společnou vizi, které věříme, prožíváme týmové flow. Vylučování serotoninu povzbuzuje také veřejné uznání, obdiv, společenský status.
Oxytocin – to je důvěra a láska. Také se vylučuje, když nás někdo pochválí, potěší, všimne-li si naší práce a našeho přínosu. Fyzický kontakt, pohled tváří v tvář s někým blízkým, sympatickým, to jsou klíčové momenty, kdy nám v krvi začíná proudit oxytocin.
Zajímavá myšlenka: Je-li role člověka v týmu postavena na jeho talentech, snáze se dostává do flow, podává nesrovnatelně lepší výkony a daleko lépe se učí nové věci.
4) Energie a entuziasmus
To, co pohání tým k výsledkům, není výplata jeho členů, ale právě nadšení lídra přenášené na členy jeho týmu. Šéf, který neumí vzbudit nadšení, je šéfem jen administrativně. Nemá šanci své lidi strhnout, vytvořit tým snů, dosáhnout hvězdných výsledků.
Lídra dělá lídrem to, kolik lidí ho následuje. Jak v rámci organizace tak mimo ni.
Fyzická energie – Jejím základem je kvalitní strava, dostatek pohybu a dostatek spánku. Velmi důležitý je také pitný režim. Hýbeme-li se denně alespoň 30 minut, zlepší se funkce mozku až o 30%. Během spánku se neobnovují jen fyzické síly, ale i mentální a spánek je taky zcela zásadní pro podporu neuroplasticity mozku. Jestliže spíme každý den jen šest hodin, je to jako bychom jednu noc v týdnu nespali vůbec. Vše, co se přes den naučíme, se v optimálním případě přes noc uloží do dlouhodobé paměti. To se ovšem děje jen při tzv. hlubokém spánku. V hlubokém spánku probíhá především před půlnocí, a proto se říká, že hodina spánku před půlnocí vydá za dvě hodiny spánku po půlnoci. Není to žádná lidová pověra – je to fakt. Při hlubokém spánku se vytvářejí nové synapse, spojnice mezi neurony.
Emocionální energie – Vyhýbejte se situacím, které vás emocionálně vyčerpávají, a naopak vyhledávejte spíše ty, které vás nabíjejí pozitivitou. Stejně tak to můžete zkusit dělat i s různými lidmi.
Metoda SOS:
1. Soustředění – vyhraďte si čas na přemýšlení. Jasně definujte časové bloky, kdy nedovolíte žádné vyrušení ani rozptylování pozornosti. Všechno vypněte – vše uložte někam do zásuvky.
2. Odfiltrování – využijte technologie. Anti-social (doba na soc. sítích), Nanny (doba na inter. stránkách), Freedom (doba na internetu), Time-out (připomínka na pauzu).
3. Skartování – udělejte si „kyberpřestávku“. Jestliže budete mít pocit opravdového přetížení, zvažte, zda aspoň část prvního dne nepřejít do off-line.
ATP model
Honza mě znovu s další knihou nezklamal. Abych sem vypsal vše, co mi udeřilo v hlavě, byl bych tu dloooouuuhooo. Chci se určitě více zajímat o Powerposing, jak dokázat vyloučit u druhé strany rozhovoru zmíněné hormony anebo třeba metodu SOS. Hlavně vyhrazený čas na přemýšlení je určitě něco, co se okamžitě pokusím do svého time-managmentu zařadit. K eseji se budu muset určitě později ještě vrátit, protože jsem určitě nestihl pochytit úplně vše :)
Jak poznat silné a slabé stránky
StrengthsFinder 2.0. (www.strenthsfinder.com) – hlavní myšlenka tohoto nástroje spočívá v tom, že největší prostor pro váš rozvoj leží ve vašich dominantních talentech, které byste měli dál pilovat, posilovat a trénovat, aby se z nich staly vaše silné stránky.
Dotazník VIA (www.viacharacter.org) – dotazník se zaměřuje na vaše jedinečné povahové silné stránky. Pomůže vám zjistit, které vlastnosti vás motivují a určují způsob, jak uvažujete, prožíváte emoce atd.
Model DISC (www.discprofile.com) – tento stále populárnější model vám přiřazuje skóre ve čtyřech různých aspektech chování: Dominance, Influence, Steadiness (stálost) and Compliance (dodržování pravidel).
