Jako anarchokapitalista jsem nemohl vynechat tuto knihu ze svého portfolia. Dílo má obrovský ekonomický, společenský, politický, historický a hlavně morální přesah. Zvláště pak morální hledisko je zde Urzou velice vyzdvihováno a ve svém důsledku rozkopává naprostou většinu světonázorů, které běžní občané ve společnosti mají.
I jako znalý anarchokapitalista jsem si při čtení knihy dokázal značně rozšířit a prohloubit své dosavadní znalosti. Zároveň jsem konečně došel do dostatečné hloubky v pochopení volnotržního přístupu k otázce dětí a cítím se teď daleko jistější v argumentaci tohoto myšlenkového směru.
Základní myšlenky
Daně = výpalné
Mafie vybírá výpalné za ochranu něčího majetku. Pokud majitel daného podniku s výpalným nesouhlasí, mafie mu vypálí podnik. Jinými slovy:
Mafie vybírá poplatky za službu a když za ni využívatel odmítá platit, spáchá na něm mafie násilí.
Stát vybírá daně za policii, zdravotní péči, hasiče apod. Pokud majitel daného podniku s výpalným nesouhlasí, stát jej pokutuje a následně jej případně i zavře. Jinými slovy:
Stát vybírá poplatky za služby a když za ně využívatel odmítá platit, spáchá na něm stát násilí.
Kde je morální rozdíl mezi státem a mafií, daněmi a výpalným?
Bohatství
Spousta lidí se učí a nebo si myslí, že bohatství má nějaký absolutní stav a pouze se přelévá od jednoho člověka k druhému. Žijí tak v omylu, že když jeden vydělá, druhý zákonitě prodělá.
Není tomu ovšem tak. Bohatství napříč historií různě stoupá a klesá. Dlouhodobě pak bohatství ve společnosti stoupá, výchozím bodem je totiž chudoba.
Skvělým zdrojem bohatství je inovace:
Vynálezce vyrobí automatickou pračku a začne ji prodávat bohatým lidem za obrovskou sumu. Po nějaké době zautomatizuje výrobu a cena pračky klesne. Začnou ji tak kupovat i méně bohatí lidé. Následně někdo jiný přijde na to, jakým způsobem ta pračka funguje a začne ji také vyrábět a prodávat. Ceny tak klesnou násobně víc a pračku si tak může dovolit opět méně movití lidé. Postupně se proces výroby zefektivňuje a vzniká více a více konkurence. Konečným stavem je pak to, že si pračku může dovolit i průměrná domácnost.
V našem příkladu se stalo to, že celá společnost zbohatla. Vynálezce zbohatl přímo astronomicky a zbytek společnosti zbohatl trochu, jelikož lidé teď mají doma novou technologii, která jim usnadňuje život. A tak je to s každou inovací, kterou si lidé dobrovolně zakoupí.
Alokace zdrojů
Bohatství vzniká tak, že efektivně nakládáme se zdroji → alokace zdrojů
Čím efektivněji alokujeme zdroje, tím bohatší budeme
Čím bohatší společnost bude, tím lépe se bude žít nejen miliardářům, ale i běžným lidem či bezdomovcům
Poptávka a nabídka je základ
Poptávka a nabídka určuje ideální tržní cenu a trh má vždy tendenci se k ní postupně přibližovat
Díky poptávce a nabídce víme, kolik peněz (svých zdrojů) jsou lidé ochotni za danou věc či službu zaplatit
Pokud mechanismus poptávky a nabídky není narušen nějakou regulací, je tím nejefektivnějším nástrojem pro alokaci zdrojů, který máme. A jak už víme, alokace zdrojů vede k tvorbě bohatství
Vznik konkurence a monopol
Vznik konkurence je jedním ze základních tržních mechanismů
Díky vzniku konkurence vzniká inovace, ceny klesají a více lidí si může dovolit levněji pro ně lepší zboží a služby
Monopol na volném trhu nevzniká, protože vždy může vzniknout nějaká konkurence v daném odvětví
Monopol vzniká pouze v regulovaném prostředí, kdy se kladou vzniku konkurence legislativní překážky. Veškeré monopoly v historii vznikly na základě státních regulací.
Stát je největší monopol ever. Stát se definuje jako monopol na násilí, což mluví samo za sebe. V současné ČR má stát monopol na mnoho dalších odvětví.
Regulace a dotace
Regulace a dotace narušují tržní mechanismy
Regulacemi se narušuje vznik konkurence či poptávka a nabídka. To vede k neefektivní alokaci zdrojů a jak už víme, efektivní alokace zdrojů vede k bohatství, neefektivní alokace zdrojů vede k chudobě
Dále kvůli regulacím mohou vznikat monopoly
Dotace jsou nástrojem přerozdělování a přerozdělování je pouze braní jednomu a dáváním druhému. Nevzniká při tom tak žádné bohatství, je to hra s nulovým součtem.
Dotace navíc narušují tržní mechanismy poptávky a nabídky a často i vzniku konkurence
Volný trh > centrální plánování
Na tomto faktu zkrachoval východní socialistický blok
Centrální plánování, včetně regulací a dotací, narušuje či dokonce opovrhuje tržními mechanismy
Problém centrálního plánování je ten, že nemá nástroje, jak zjistit, po čem je jaká poptávka a neumí tak efektivně nastavit nabídku. Dochází tak k neefektivní alokaci zdrojů, a jak už víme, efektivní alokace zdrojů tvoří bohatství, neefektivní alokace zdrojů tvoří chudobu.
V odvětvích, která jsou buďto významně a nebo úplně centrálně plánované, dochází tak často k nedostatku některých klíčových zdrojů, služeb či zboží. Příkladem nechť jsou nedostatky toaletního papíru v ČSSR nebo bytová krize v Moskvě v SSSR.
Současná situace ČR a Evropy
Naše republika, tak jako celá EU, jde stále více směrem centrálního plánování
Máme zde obří koncerny, které fungují čistě na dotacích
Trh je neuvěřitelně přeregulován a začít podnikat zde od roku 89 nebylo nikdy složitější. Když si chcete založit firmu, musíte projít obřím návalem zcela zbytečné byrokracie, která vás po začátku podnikání rozhodně neopustí. V důsledku toho je více a více lidí odkázáno na své současné zaměstnavatele a případně tak na státní podporu. To tvoří spirálu neustálého zvětšování státní moci, protože je více a více voličů, kteří volí socialisty. To vede k dalším regulacím, to opět ničí trh, lidé jsou odkázáni na stát a spirála se točí dál.
Státní regulace → narušení tržních mechanismů → méně konkurence, nefunkční poptávka a nabídka → zpomalený růst bohatství + odkázanost lidí na stát → více voličů socialistů → více státních regulací → narušení tržních mechanismů → a pořád dokola...
