Co je to action learning? (zkratka AL)
AL je nástroj, který pomáhá řešit problémy organizací netradičními způsoby a zároveň umožňuje učení. Učení probíhá jak na úrovni jednotlivce, tak na úrovni skupiny a celé organizace. Skládá se ze 6 složek, které jsou navzájem propojené a pro maximální využití AL je tedy důležité využívat všechny najednou.
AL má 2 základní pravidla
Účinnost AL je založena na 2 hlavních typech chování – na reflektivním dotazování a neustálém učení se. Tyto typy chování jsou podporovány 2 jedinými pravidly AL.
Pravidlo 1 zní: „Oznamovací věty jsou přípustné jen jako reakce na otázky“.
Pravidlo 2 zní: „Kouč AL má neomezené pravidlo zasáhnout“.
Díky otázkám jsou lidé schopni se nad problémem více a hlouběji zamyslet. Díky pravomocím je kouč schopen regulovat směřování skupiny a maximálně podporovat týmové učení, což je jeho hlavní cíl.
Složky AL
1. Problém
Na začátku je důležité určit si problém či výzvu, která je aktuálně pro organizaci důležitá. Problém musí být reálný, důležitý a relevantní pro účastníky. Zároveň ale musí nabízet prostor k učení. Neměl by být technický, což znamená, že nemá jednu předem danou odpověď, ale vyžaduje kreativu.
Podle čeho tedy problém vybíráme?
· Významnost
· Naléhavost
· Proveditelnost
· Závažnost
· Příležitost k učení
· Znalost kontextu
2. Skupina
Subjekt, který daný problém řeší je skupina o ideálně 4-8 osobách, kteří mají různé zkušenosti, různé odborné znalosti a pracují na různých pozicích. Právě různorodost je mimo jiné to, co odděluje skupiny AL od klasických pracovních skupin. Umožňuje skupině více pohledů na daný problém a také nás nutí zamýšlet se nad našimi vlastními stanovisky, což může být při řešení klíčové. Důležité je, aby se všichni členové shodli na cíli, pouze pak mohou efektivně pracovat na řešení. Zároveň musí být maximálně otevření, ochotní se učit a nebát se „chybovat“.
3. Otázky a jejich reflektování
Otázky jsou základním stavebním kamenem dialogu v rámci AL. Pomáhají nám lépe naslouchat, přemýšlet a porozumět problému, díky čemuž můžeme dosáhnout tíženého průlomového řešení. Obecně platí, že čím lepší jsou otázky, tím lepší nalezneme řešení. V AL nám jde spíše o formulování správných otázek než o správné odpovědi, protože právě správné otázky nás dovedou ke správné odpovědi. Otázky zde mohou klást všichni členové skupiny včetně kouče a facilitátora. Extrémně důležité je reflektivní dotazování, které napomáhá porozumět myšlenkám a nápadům druhých a tím pádem i celému procesu učení.
Typy otázek:
· Otevřené
· Afektivní
· Reflektivní
· Sondující
· Analytické
· Uzavřené
Všechny tyto typy jsou vhodné v rámci AL. Naopak nechceme používat návodné či vícečetné otázky, které mohou mít za následek zmatení členů.
4. Akční strategie
Realizace akčních kroků je zásadní pro možnost reflexe a učení se. Máme 2 základní přístupy k řešení problémů. Analytický/racionalistický, který vede pouze k 1 řešení. Oproti tomu integrující přístup vede k více možným řešením.
V rámci AL existují 4 fáze řešení problému:
1. Pochopení a přeformulování problému – porozumění problému je základ k jeho vyřešení
2. Formulování cíle a jeho zasazení do kontextu – zde je důležité jasně definovat cíle na kterých se shodnou všichni členové a budou je brát za vlastní
3. Zpracování a prověření strategií – zde už skupina vytváří strategie a taktiky neboli co a jak dělat
4. Provedení akce a její reflektování – v poslední fázi už jde o provedení konkrétních kroků, které ze skupiny AL vzešli a následná reflexe na ně
5. Učení se jednotlivce, skupiny a organizace
Učení je základ celého AL a právě díky němu se odlišuje od ostatních metod. Díky učení mohou jednotlivci posilovat a rozšiřovat znalosti celé organizace, a právě v tom je jeho síla.
AL se snaží o osvojení těchto typů znalostí:
· Vědět co – jaké znalosti jsou potřeba
· Vědět jak – jak znalosti zpracovat
· Vědět proč – proč je jaká znalost důležitá
· Vědět kde – kde jsem schopen znalosti získat
· Vědět kdy – termíny, kdy budou určité znalosti potřeba
6. Kouč
Kouč sleduje učení, nikoliv problém. Tak by se dala definovat jeho role v rámci AL v jedné větě. Hraje tedy velmi důležitou roli při vytváření prostředí, které bude vhodné nejen pro řešení problémů, ale hlavně v něm bude dostatek prostoru pro učení. Úkolem kouče tedy není vést skupinu při vytváření řešení, učit, ani opravovat ale spíše usměrňovat pomocí otázek, podporovat růst skupiny a její schopnost učit se. Je důležité, aby ho ostatní členové nevnímali jako osobu, který má vždy pravdu a tím pádem se nepodílí na řešení přímo, aby nemohl ovlivňovat zbylé členy svými názory.
Mezi schopnosti správného kouče patří:
· Schopnost klást otázky
· Odvaha a hodnověrnost
· Schopnost načasovat intervence
· Schopnost plánovat a koordinovat
· Schopnost naslouchat
· Angažovanost
ATP
Během čtení jsem si uvědomil, jaké množství technik a metod již používáme nevědomky například během TS. Věci jako je reflektivní dotazování, reflexe, kouč, který nám nepomáhá při řešení problémů (už vím proč) nebo třeba používání oznamovacích vět pouze jako odpovědi na otázky, což jsme již také vyzkoušeli. Co můžu do budoucna určitě zlepšit je více naslouchat, zapisovat si a následně se ještě více reflektivně dotazovat, protože v tom vidím velikou sílu a potenciál pro porozumění si v rámci týmu což povede v vyšší efektivitě.
