Action learning
„Aby tým uspěl, musí balancovat na hraně chaosu.“
Proč jsem si vybrala tuto knihu?
Na AL celý náš tým navnadila Johanka, která jí četla jako přípravu na svojí crossferitlizaci v Aconditoru, kde metodu AL zkoušeli a učili se jí. Na základě toho jsme se celý tým rozhodli AL přečíst a také se ho pokusit aplikovat v praxi.
Jak se mi kniha četla?
To, jak je knížka psaná, je pro mě zásadní. Jakmile je krkolomná a složitá, často takové knihy odkládám. To se tady nestalo. Veškerý text se čte neskutečně příjemně, metoda je vysvětlená až zvláštně lidsky a přirozeně na příkladech, které nejsou zdlouhavé a celé mi to dává smysl. Což je skvělý pocit po dočtení knihy. Zároveň je psaná jako takový ucelený návod a odpověděla mi na všechny otázky, které mě během čtení napadaly (Jaký problém je pro AL vhodný? Jak bychom se tedy měli ptát? A proč bychom se měli tolik ptát? Jaká otázka je ta správná? Proč je to tolik zásadní? Jak by měla vypadat a jednat skupina AL? Co by měl dělat kouč AL? Kdo by to měl být? Kdy a jaké akce bychom měli provádět?...)
Základní principy
AL má 6 složek a 2 pravidla.
Pravidla:
Oznamovací věty jsou přípustné pouze jako odpovědi na otázky.
Kouč AL má neomezenou moc zasáhnout.
Složky:
Každou ze složek rozebírají jednotlivé kapitoly.
2 typy AL
1 problém – většinou ve firmách. Je jeden předkladatel a řeší se jeho problém.
více problémů – skupina, kde každý přednáší svůj problém a ostatní se podílí na jeho řešení.
K čemu AL slouží?
AL slouží k řešení kritických a složitých úkolů, na které není jedno jasné snadné řešení.
Řeší reálný problém v reálném čase (tzn. Nelze řešit modelovou situaci, nemělo by to smysl, protože všichni zúčastnění musejí být silně zainteresovaní a vyřešení problému musí být i v jejich osobním zájmu).
Fáze AL
formování skupiny
prezentace problému či úkolu
!přeformulování problému
stanovení cílů
vypracování akčních strategií
realizace akcí
zachycení poznatků
Hlavní moje myšlenky
Při zadávání problému je potřeba se hodně dotazovat. Každý by totiž mohl problém vnímat jinak. Na základě toho se může odkonce ukázat, že původní problém není to, co je potřeba vyřešit, ale vyklube se něco hlubšího.
Pomocí dotazování se také jasně nastaví společný cíl. Kdybychom každý usiloval o jiný cíl, nic bychom nevyřešili.
Problém by měl všechny pálit. Měl by být významný, kritický, zásadní. Zkrátka prekérní situace.
Skupina má mít 4-8 členů. Měla by být různorodá – členové jsou z různých vrstev organizace, společnosti, mají jiné informace a povědomí o problému a jeho oblasti. Pozor na odborníky!
Zásadní je pravidelné scházení se a a 100% účast.
Povinnost klást otázky snímá pocit povinnosti řešit problém.
Chceme „hloupé“ otázky!
Díky otázkám si uvědomujeme shody a rozpory.
Otázky brání dominanci jednoho člověka.
Je potřeba akce – zvednout zadek a něco dělat. Pouhým mluvením se nic nevyřeší. Akce je důležitá i pro to, abychom se učili.
Skupina AL je Učící se organizace.
Koučem může být pokaždé někdo jiný.
Závěrem
Měla jsem jediný předpoklad: že AL budeme následně využívat v týmu na naše společné problémy. Rychle jsem ale zjistila, že tudy cesta nepovede, protože bychom vůbec nesplňovali požadavky pro skupinu. Budeme proto nejspíš muset otevřít brány a na problémy, které budeme chtít řešit, budeme muset pozvat k řešení různé další človíčky, abychom dosáhli různorodosti skupiny.
