Byla jsem přepracovaná, moje tělo unavené a mysl neustále přehlcená činnostmi, které jsem mi červěně svítili v to do listu.
Moje zákaznice se mě zeptala, jak se mám, a když jsem jí řekla, že cítím, jak toho mám moc tak mi odvětila. ,,Možná jde jen o to udělat ty důležité věci a ty nedůležité nechat na chvíli stranou. Vrátíte se k nim pak až budete moct.”.
Její slova ve mně zanechali stopy a já přemýšlela, co dělám tak neefektivně? Jak mohu svůj čas lépe využít?
Slyšela jsem hodně recenzí na knihu 7 nnávyků skutečně efektivních lidí, a tak se rozhodla ji přečíst, protožeod koho se inspirovat než od těch, co skutečně umí dělat svoji práci efektivně?
7 návyků, jak přistupovat ke své práci a dát přednost tomu, na čem opravdu záleží:
1) Buď proaktivní
Poslední dobou jsem si často stěžovala, jak nemám čas a je spoustu věcí, co musím stihnout - např. napsat eseje, stříhání Tiimitalks, posty na Linked-in, bakalářka, do toho ještě brigáda a čas pro sebe. Nepodívala jsem se, kam dávám až moc času a kde bych mohla ubrat. Nezeptala jsem se sama sebe, co je teď důležitější a co počká.
Místo toho, abych se pozastavila a podívala se, jak by se dala situace proaktivně řešit (prioritizací). Tak jsem na ni reagovala.
2) Začni s myšlenkou na konec
Aneb začínat s vizí a cílem jako první. Tato myšlenka se dá uplatnit do více oblastí v životě. Př. v Tiimi při tvorbě přípravy taky začínáme s cílem TS jako první (nebo alespoň se to doporučuje), na koučing přicházíme taky s cílem jako první.
Kdybychom neměli záměr nejdříve, tak je snadnější při procesu odbočovat a skákat z jednoho na druhé.
Vědět kam chci, čeho chci dosáhnout, nám pomáhá vybrat cestu, která nás do vytoužené destinace dovede. Když nevím, co chci, můžu dělat cokoliv, ale budu spokojený? Můžu se na konci života zeptat sám sebe, že jsem žil, jak jsem opravdu chtěl? Byl jsem tím kým jsem chtěl být? Dosáhl jsem svého vysněného výsledku nebo jsem sbíral bonbóny do dózy s děravým dnem?
Př. Chci být člověk, který byl zodpovědný vůči sobě i okolí. Svoji práci plnil bez stresování sebe sama a neustálého spěchu. Mimo práce si uměl užívat i čas se svými blízkými.
Hodně jsem se teď byla uspěchaná až se to projevovalo i navenek. Upřímně, takhle vzpomínat na své léto nechci. A tak nezbývá než zpomalit, dělat to co je v mých schopnostech, být trpělivá a nechtít po sobě šílené výkony pokud teď potřebuji trošičku zvolnit.
Respektovat své tělo a co zvládne. To je to, co chci já.
3) Důležité věci na první místo
Když jsem se pozastavila a zeptala se, co potřebuji předně dosáhnout na konci léta - tak rozhodně si potřebuji vydělat, abych se od října mohla více soustředit na Tiimi a dokončení svého studia. V rámci pracování 12h/6 dní v kuse - zvládám číst a psát eseje, protože tyto aktivity mě nevyčerpají tolik. Sem tam zvládnu vymyslet nějaký post na Linked-in -ale tohle není moje aktuální nejhlavnější priorita.
Momentálně chci stihnout napsat do konce srpna minimálně 90 knižních bodů a mít cíl s hrubou strukturou bakalářské práce, kterou by mi můj vedoucí schválil. Nejdřív se musím postarat o zhotovení práce, kterou považuji za důležiotu´(teď), pak mohu začít dělat další.
K dosažení tohoto verdiktu jsem se zeptala sama sebe - Jak se chci cítit na konci léta (zdraví)? Co chci mít hotové (Proč zrovna to)? Mám na to dostatek prostředků? Jak toho mohu dosáhnout? Co bych teď mohla zvládnout udělat? (s tím jak teď vypadá můj den).
Tohle jsou otázky, které pomohly mě. Existují i jiné metody na prioritizování (př. Eisenhowerova matice, Metoda ABC,… zde je zdroj kde najdete více metod -https://flexi-project.com/cs/prioritizace-ukolu-jak-efektivne-stanovit-priority/)
4) Myslet způsobem win-win
"Win-win is not a technique; it's a total philosophy of human interaction. It is a frame of mind and heart that seeks mutual benefit in all interactions. Win-win sees life as a cooperative, not a competitive, arena."-Stephen R. Covey
Ve světě vyhrává všichni. Není jeden vítěz a jeden prohráč (pozn. Poraďte mi, prosím, jak se říká tomu, co prohrál?).
Mindset nedostatku (scarcity mindset), zúžuje naší pozornost na negativní myšlenky, žárlivost, že ostatní jsou úspěšnější než já a že mají tuhle výhodu a bla, bla, bla…..Vzbuzuje v nás stres a možná nám pomůže se soustředit na jednu činnost, ale za cenu, že nedokážeme pak myslet na nic jiné odpovědnosti.
Když si vezmeme příklad: Cítíte, že nemáte dostatek času na dodělání důležitého projektu ve vaší firmě, tak ho děláte ve spěchu, trochu ošmelíte koutky, za cenu dokončení projektu. Pro vás je to krátkodobé zvládnutí situace, pro firmu to můžou mít dlouhodobé negativní důsledky.
Za to, mindset dostatku nám pomáhá vidět spojitosti, rozšiřovat naší perspektivu a dělat rozhodnutí, která mají dlouhodobou výhodu, i přesto, že teď máte málo prostředků nebo, že se výsledek propíše později.
Mám k tomuto příklad: Jeden díl podcastu Tiimitalks jsem se snažila sestříhat rychle, protože jsem vnímala, že nemám čas a nemohla jsem myslet na nic jiného než ho sestříhat, do vlastního stanoveného deadlinu. Tento díl, obsahuje přeřeknutí a chvílemi zvláštně navazující úseky. Tento starší díl má tolik shlédnutí jako díl, který byl vydaný před jedním dnem. Zároveň posluchovost je u tohoto dílu 100% do 35 minuty, zatímco ten starší díl má 100% pouze prvních pár sekund. Což je velká škoda, protože si ten starší díl zaslouží stejnou kvalitu střihu.
Cítila jsem se dobře, že mám více času, jak jsem ho rychle sestříhala, ale když jsem se koukla zpětně tak výsledek stál za špatnou a spíše mě to utvrdilo, že raději nebudu flákat střih, protože dlouhodobě by to mohlo snižovat posluchovost podcastu.
Teď pro sladění stříhání dílů se svým týdenním rozvrhem, si střih rozděluji do 2 dnů. Méně mě to stresuje, a zvládám se i lépe soustředit, jak na svojí brigádu tak stříhání a psaní esejí.
Jak si vypěstovat mindset dostatku?
1.Cvičit vděčnost
Př. Ráno vstát a říct si 3 věci, za co jste vděční. Nebo večer před spaním, či v průběhu dne. Je to na vás. Říct si ,,Jsem vděčný za…” minimálně 1 denně nezabere tolik úsilí a výsledek je velice odměňující.
2.Pěstujte kolaorativní pracující prostředí
Oslavujte úspěchy svých kolegůspolečně.
5) Nejdříve se snažit pochopit pak být pochopen
Jaké by pro vás bylo, kdybych vám tady líčila, jak dlouho trávím nad stříhaním dílů podcastu - zajímalo by vás to? Chtěli byste se na ten den díl podívat?
Na mě je, abych porozumněla jakou hodnotu mohu přinést svým posluchačům, co moji posluchači chtějí slyšet? Co je zajímá?
Nejdřív musím porozumět, a druzí už z výsledku poznají, co jste chtěli předat.
6) Synergie
je proces kdy celek je víc než jen součet částí. Tenhle návyk je o hledání příležitostí a objevování potenciálu skrytých v každém z nás. Propojením vhodných příležitostí, k tomu abychom spojili naše přednosti a vytvořili něco nového.
V Tiimi, sdílíme naše názory, doplňujeme se vzájemně dovednostmi, apod. Z toho vznikají různé projekty a nápady.
Podporováním otevřené komunikace, odlišností a společným překonáváním výzev se nám podaří vybudovat bezpečné prostředí pro synergii.
Pro mě to znamená více komunikovat své potřeby a umět říct ne, příležitostem, na které už nemám kapacitu.
7) Naostřovat pilu
Malé krůčky k velkým výsledkům. Můj táta je někdo, koho bych označila za dodržování tohoto pravidla.
Jako malá až dodnes (když přespím u táty). Slýchávám lehké dupání - to je táta, který každý den cvičí 15 minut na chodbě a zrovna si dává svých pár koleček rozehřívání.
Je to o tom pravidelně věnovat čas se zlepšovat v tom, co chceme. Přečíst si 5 stránek knížky. Na 15 minut si zacvičit. Pokud je to pro nás moc, dělat denně. Tak můžeme začít 1x týdně (př. 1x týdně si jít zaběhat na 30 min). A pak postupně navyšovat.
Závěr:
Doporučuji se kouknout na toto video https://www.youtube.com/watch?v=ktlTxC4QG8g. Krásně vám knihu shrne, pokud budou v knize koncepty, které jste na první dobrou neuchopili.
Celkově bych knihu doporučila. Donutila mě zamslet se nad tím, jak bych chtěla fungovat v tomto uspěchaném světě. A jak přizpůsobit svoje tempo sama se sebou nejdřív a pak až chtít dělat velké věci.
