Stephen R. Covey
Vzájemnost znamená víc než nezávislost.
Tuto knihu mi doporučilo mnoho lidí a považuji ji za další inspirativní knihu a inspirující zdroj týkající se seberozvoje, který je přímo spojen s tématem, jak lépe vést lidi a zároveň myslet i na hlubší lidské hodnoty a nestavět efektivitu na první místo.
Covey ukazuje ve své knize přesvědčení, že nadčasové principy férovosti, intergity, poctivosti a také lidské důstojnosti skutečně existují, a že snaha poznat je není projevem pošetilosti, ale výrazem moudrosti.
Nejvýznamnějším aspektem 7 návyků – tím, co je činí nejenom praktickými, ale dodává jim myšlenkovou hloubku, je důraz, který kladou spíše na utváření charakteru než na „dosahování úspěchu“ za každou cenu. Efektivita vyžaduje kázeň a té nelze dosáhnout bez charakteru.
To, jak dokážete vést druhé, se odvíjí především od toho, kým jste – a právě proto je charakter základem pro všechno, co děláme. Klade důraz na vedení především sám sebe a mluví to tom, jak ovlivňovat, zapojit se a spolupracovat s ostatními a neustále zlepšovat a obnovovat své schopnosti jsou klíčem k úspěchu ve vedení ostatních lidí. Tyto prvky vidí jako jádro osobní, týmové a organizační efektivity.
„Nejdříve se snažte pochopit, pak být pochopeni.“
1. návyk: Buďte proaktivní – převezměte zodpovědnost za svůj život. Termín proaktivní – využiji co nejlépe svůj život a možnosti místo toho, abych se litoval za to, že něco nemám, nemůžu mít. Termín reaktivní – lidé, kteří často reagují na vnější okolnosti tak, že je viní z jejich neúspěchu. Ve smyslu: Když je počasí dobré, jsem šťastný, když ne, je to děsný den. Lidé proaktivní často využívají slova: můžu, chci, preferuji, naopak reaktivní lidé slova jako nemůžu, musím, kdybych tak měl více, mohl více.. Reaktivní lidé věří, že nemají na výběr a často se zaměřují na politické problémy, národní dluh, počasí a jiné, které nemohou změnit. Proaktivní lidé se naopak zaměřují na věci, na které mohou mít vliv jako je vlastní zdraví, problémy v práci, výchova dětí apod.
2. návyk: Začínejte s myšlenkou na konec – pojmenujte si, co z života chcete mít. Kniha pracuje s myšlenkou, že nejdříve vytváříme v mysli a potom teprve ve fyzické realitě. Pokud nemáme jasnou představu toho, co chceme vytvořit, tvoří to za nás různé okolnosti. Vyzývá k tomu, abychom si zkusili uvědomit naši jedinečnost a také určité etické hodnoty, a jak bychom je chtěli využít, abychom se cítili naplněni a vyjádřili sami sebe. Toto uvědomění nás více aktivuje v životě a vede nás k tomu, abychom každý den, nebo jednotlivý projekt/úkol směřovali k tomu, co má být jeho cílem v souladu s tím, kým jsme, chceme být a dělali to, co chceme a dává nám smysl. Vede nás také k tomu, abychom si stanovovali malé, dílčí cíle a abychom byli hrdí sami na sebe, že jsme jich byli schopni dosáhnout.
3. návyk: To nejdůležitější dávejte na první místo – navazuje a slučuje první dva body. 1.bod – jste tvůrci svého života a 2.bod první krok k vytvoření toho, co chci, je uvědomění si priorit a toho, kým jsem a chci být, 3.bod = 3.návyk jak fyzicky zvládnout denní činnosti, zorganizovat si čas v návaznosti na to, co je mojí prioritou. Je to hodně o Time managementu.
Tedy např. když je mojí prioritou žít harmonický rodinný život, nevyberu si večer odpovídat na pracovní maily, ale půjdu dětem číst a udělám si hezký večer se svojí ženou, udělám si čas na sebe, pomohu s domácností apod. Je to moje volba, je to moje priorita.
Představuje model toho, jak roztřídit věci na důležité a méně důležité a na urgentní a méně urgentní a pomáhá nám se podívat na to, kterými z nich se zabývat v návaznosti na naše životní priority. Důležité, ale ne tak urgentní záležitosti, vyžadují více naši proaktivity a iniciativy, protože „nehoří“ a proto nám často utíkají „mezi prsty“, i přestože se jedná právě o věci hodnotově pro nás velmi důležité. Proto nás kniha nabádá, abychom si více uvědomovali, které věci dáváme na první místo a které bychom naopak dávat chtěli a ujasnili si tento rozdíl a na tom pak postavili změnu našeho postoje a návyků a naučili se efektivně využít čas, nezdržovat se různými „rozptylovači“, ať už v podobě sociálních médií, internetu, nepodstatného tlachání, zbytečné práce nebo třeba i lenosti.
4. návyk: Myslete způsobem výhra – výhra – autor navazuje na principy dialogu tak, jak se o něm učíme v rámci našeho týmu. Jedná se o způsob komunikace, ve které obě strany mají pocit, že byly vyslechnuty a pochopeny. Win – win pracuje na základě myšlenky spolupráce nikoli soutěže. Win – win staví na rovnováze mezi zdánlivě protichůdnými hodnotami během dialogu jako např.: citlivost a odvaha, empatie a sebevědomý postoj a snaží se najít oboustranně výhodný výstup za něho.
5. návyk: Nejdříve se snažte pochopit, potom být pochopeni – zdůrazňuje důležitost pochopení motivace druhého. Klade důraz na skutečné naslouchání, učí nesoudit a empaticky vyjádřit svoje obavy, ale také potřeby. Všichni chceme mít pocit, že nás druhý vyslechl. Je to nejdůležitější součást komunikace.
6. návyk: vytvářejte synergii – je míněno ve smyslu spolupráce s ostatními. Vážit si rozdílnosti lidí v týmu i v běžném životě, uvědomovat si přínos jiného pohledu, být stále otevřený názorům druhých, vidět v rozdílnosti potenciál. Být otevřený transformaci, která přichází skrze synergii, když se jí podaří navodit právě tím, že jsou jí všichni připraveni vidět. Různorodý tým je v práci nejefektivnější (jak dokazují studie). Ostatní nám mohou pomoci dosáhnout vlastních cílů, sami bychom nikdy nedošli takové komplexnosti jako nám nabízí týmová práce.
7. návyk: Ostřete pilu – vyzývá nás, abychom si všechny návyky pravidelně připomínali a měli vždy na mysli svou vnitřní harmonii a snažili se žít v souladu se svými principy. Klade důraz na harmonii těla (cvičení, zdravá strava), mysli (vzdělávání si, četba), srdce (vztahy) a ducha (relaxace, inspirace, služba, příroda, meditace). Každý den je nový začátek a můžeme se rozhodnout, jak ho žít.
Závěr:
Kniha pro mě byla velkou inspirací a bylo pro mě přínosné si připomenout, že je důležité věnovat efektivně čas tomu, co je lidsky pro mě důležité, nikoli se snažit být za každou cenu „efektivní“ ve smyslu úspěšný v pracovní životě. Líbí se mi, že klade důraz na určité etické hodnoty tak, jak si je každý nastavíme podle svých životních přesvědčení. 7 návyků je míněno hlavně jako určitá životní filozofie, která nám pomáhá najít vnitřní klid, bez kterého je těžké v životě fungovat a je to jen otázka času, kdy nám dojde energie. Pomohla mi si zopakovat důležité principy komunikace, o kterých jsem četla i v dalších knihách a propojují se mi i s praktickými poznatky z našeho týmu, jako je skutečné naslouchání a synergie. Byla pro mě také přínosem v uvědomění si, jak zacházet se svým časem, s tím mám stále velký problém, zdá se mi, že vše je urgentní a důležité. V této knize mě v tomto smyslu oslovil 3. návyk.
