Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Knihu jsem si vybrala z jednoho prostého důvodu, kterým je nespokojenost s mojí a týmovou efektivitou. Z hlediska osobní roviny chci pracovat efektivněji, rychleji a méně prokrastinovat. Z hlediska týmu mi přijde, že jsme častokrát též málo efektivní a řešíme některé věci zbytečně dlouho a bez konkrétních výsledků. To vše chci změnit, proto jsem v knihovně sáhla po této knize.
Co jsou to návyky?
Návyky jsou průnik znalostí, schopností a tužeb. Znalost znamená vědět, co dělat a proč to dělat. Mít schopnost znamená umět to udělat a touha motivace je tužba (chtít to udělat). Návyk si nevytvoříme, jestliže postrádáme jednu z těchto tří složek.
Popis 7 návyků z knihy
Návykům, které budu níže popisovat se říká návyky efektivnosti proto, že vycházejí z paradigmatu efektivnosti, které je v souladu s přirozeným zákonem, pro něž autor používá pojem „rovnováha P/PS“.
Tento princip autor vysvětluje na Ezopově bajce o huse a zlatém vejci. Bajka pojednává o chudém rolníkovi, který jednoho dne objevil v hnízdě své husy zlaté vejce. Husa mu začala zlaté vejce snášet každý den, jenomže rolník jich chtěl více, tak husu vykuchal. Nakonec zjistil, že v sobě žádná vejce nemá a zabitím husy docílil i to, že žádná vejce nadále již nezískal.
Zajímavým poznatkem pro mě bylo to, že většina lidí nahlíží na efektivnost perspektivou paradigmatu zlatého vejce: čím více produkuji, čím více toho udělám, tím efektivnější. Skutečná efektivnost ale záleží na dvou faktorech: na tom, co se vyprodukuje (zlaté vejce), a na produkčním potenciálu nebo na zdroji (husa). Takže pokud se budete soustředit jen na zlatá vejce a nebudeme se starat o husu, brzy přijdeme o obojí.
Základem efektivnosti je tedy vyváženost – rovnováha P/PS. V našem případě je P produkce žádoucích výsledků a PS představuje produkční schopnost (schopnost nebo zdroj zaručující produkci zlatých vajec). Stejné je to na příkladu se sekačkou: sekáme trávník se sekačkou, ale nedbáme o ni a ona se nám rozbije –> musíme si pořídit novou. Kdybychom investovali do PS (opravovali a udržovali bychom ji), mohli jsme mít stále požitek z P (neboli z posekaného trávníku).
1. Návyk: Buďte proaktivní
Sociální paradigma říká, že podmíněnost prostředím a životní podmínky ve velké míře delegují náš život. Existují 3 sociální mapy – teorie genetické determinace (za to, jací jsme mohou naši prarodiče), teorie psychické determinace (za to, jací jsme mohou naši rodiče) a teorie determinace prostředím (za všechno může náš šéf/partner/potomek/ekonomická situace).
Já ale s těmito teoriemi moc nesouzním, myslím si, že to, jací jsme ovlivňujeme hlavně my sami (pod tón vnějšího okolí tam sice také je, ale ne v takové míře). Pojďme si společně představit model proaktivity.
S tvrzením, že na reaktivní chování lidí má vliv společenské prostředí neboli „společenské klima“ je to stejné. Když nás něco nebaví, nebo jsme obklopeni pesimistickými/skeptickými lidmi, tak je jasné, že nebudeme v tom ohledu proaktivní. Já sama se chovám proaktivně v případech, kdy mě něco opravdu baví/zajímá a vím, že mám prostor pro představení mých nápadů.
Příklad: V létě jsem jako trenérka vedla letní campy a do toho jsem začala vytvářet z campů videa, která jsem následně sestříhala a posílala je marketingovému vedení. Těm se natolik líbily, že pro ně nyní spravuji content na sociální sítě.
Problémem je, když si začneme myslet, že problém je někde „mimo nás“. Pokud říkáme slovo „kdybych“, jde jen o okruh zájmu.
· Příklad reaktivního jazyka: Nemohu s tím nic dělat.
· Příklad proaktivního jazyka: Podívejme se, jaké jiné možnosti máme.
Jsem ráda, že v Tiimi nejsou lidé, co by jen pasivně vyčkávali, ale aktivně jednají a přebírají iniciativu. Myslím si, že toto prostředí může nadále moji proaktivitu jen zvyšovat.
2. Návyk: Začněte s myšlenkou na konec
To nejdůležitější, co můžeme pro praktické využití této myšlenky udělat je představit si konec svého života, resp. Přijmout paradigma „Začínejte s myšlenkou na konec“. Jsem zastáncem toho, že by se v životě měly řešit a brát v potaz jen ty pro nás nejdůležitější věci, zbytek jde stranou. Vše v životě, to, jak jednáme dnes, zítra, příští týden, měsíc... to vše je možné posuzovat v širším kontextu celku (v rámci pro nás skutečně důležitých věcí). Být zaneprázdněn, dokonce velmi zaneprázdněn totiž ještě neznamená, že jednáme skutečně efektivně.
Začít s myšlenkou na konec znamená mít jasně danou představu cíle (víme, kam vedou naše kroky). Proto jsme si i u nás v týmu sedli nad týmovými cíli a vizí.
Když se budeme soustředit naopak na osobní poslání, musíme začít přímo v centru našeho okruhu vlivu.
Mezi těmito čtyřmi faktory –> bezpečí a jistota, životní orientace, moudrost a životní síla existují vztahy vzájemnosti. Například životní orientace a jistota s bezpečím vedou k opravdové moudrosti. Ideální stav je harmonie těchto čtyřech faktorů. Každý člověk má své centrum, i když si to obvykle neuvědomujeme.
Každý se soustředíme a prioritizujeme něco jiného, někdo se soustředí více na rodinu, někdo na práci, ale nikdy dle mého názoru nejde se soustředit na obojí stejně. Níže jsou popsané principy. Pokud se díváme na věci kolem sebe a vycházíme z paradigmatu obsahujícího správné principy, vidíme tak život výrazně jinak.
3. Návyk: To nejdůležitější dávejte na první místo
Matice plánování času
Tyto čtyři kvadranty matice znázorňují plánování času podle naléhavosti/důležitosti. Zaujala mě myšlenka, že mnoho lidí se nechá pohltit I. a II. kvadrantem, který zabírá valnou většinu jejich času. Tito lidé žijí od jednoho termínu k druhému. Docela se v tom vidím, často se soustředím na kvadrant I. a potom nemám splněné ostatní věci. Přílišné soustředění jen na první kvadrant vede ke stresu, vyčerpání a řešíme krizový management. Chtěla bych po čas studia na Tiimi najít rovnováhu mezi všemi kvadranty.
Paradigmata vzájemnosti
Citové konto –> narozdíl od bankovního konta, kam si ukládáme peníze je citové konto metaforou vyjadřující rozsah důvěry v určitém vztahu. Cítíme bezpečí, pokud s námi někdo jedná zdvořile a drží slovo, posilujeme vklad na citovém kontu.
Šest nejvýznamnějších vkladů na citové konto:
· Chápeme druhého člověka
· Věnujte pozornost důležitým maličkostem
· Dodržujte závazky
· Vyjasněte si očekávání
· Dejte najevo osobní integritu
· Upřímně se omluvte, když čerpáte z citového konta
Myslím si, že když se v týmu naučíme zabývat návyky společného vítězství, úspěch se dostaví sám.
4. Návyk: Myslete způsobem Win – Win
Šest paradigmat součinnosti
1. Výhra – výhra
2. Výhra – prohra
3. Prohra – výhra
4. Prohra – prohra
5. Výhra
6. Výhra – výhra nebo žádná dohoda
U tohoto paradigmatu záleží dle mého hlavně na nastavení mysli. Když budeme jakožto tým přemýšlet jako vítězové, vítězové z nás budou. Nejvíce toto vnímám u sportovců, kde je psychika, a především mentální odolnost důležitější než fyzická připravenost. Samozřejmě záleží i na charakteru jedince.
5. Návyk: Nejdříve se snažte pochopit, pak být pochopeni
Lidé často při komunikaci s ostatními lidmi radí a doporučují, aniž by se napřed zabývali příčinami. Abychom mohli porozumět druhým, musíme ovládat všechny základní formy komunikace – čtení, psaní, naslouchání a mluvení. Dříve, než budeme navrhovat řešení, měli bychom stanovit diagnózu. Př.: K doktorovi, který by vám nejdříve navrhoval řešení diagnózy na svých domněnkách a až poté by vám diagnózu stanovil byste nechtěli chodit.
V týmu bychom se jako první měli zabývat řešením problému druhých a až poté si nechat poradit se svým problémem.
6. Návyk: Synergie
V našem týmu se prolíná synergie ve školní třídě se synergií v podnikání. Naše metodika nás vede k synergii a my se jí snažíme dosáhnout. To ale nejde bez komunikace, která je pro synergii klíčová, jak můžeme vidět na grafu níže.
Zajímavé uvědomění: synergie je přítomná všude v přírodě.
7. Návyk: Ostřete pilu
Čtyři dimenze obnovy sil
Sedmý návyk patří pro mě k jednomu z nejdůležitějších, často na něj zapomínám a chci na něm nejvíce zapracovat. Dříve jsem úplně zapomínala na to, že musím své síly obnovovat a nedopadalo to dobře.
Citáty z knihy
· „Jsme to, co opakovaně činíme. Dokonalost není čin, ale návyk.“ – Aristotelés
· „Neznám žádnou povzbudivější skutečnost, než je nesporná schopnost člověka povýšit svůj život vědomým úsilím.“ – Henry David Rhoreau
· To, co je za námi, a to, co je před námi, jsou drobnosti ve srovnání s tím, co je v nás. – Oliver Wendel Holmes
· Nejdůležitější věci nesmějí být nikdy vydány na milost věcem bezvýznamným. – J. W. Goethe
· Bez důvěry není přátelství a důvěra není bez integrity. – Samuel Johnson
· Srdce má své důvody, o kterých rozum nic neví. – Pascal
· Mým vodítkem budiž naděje světce: v rozhodujících věcech – jednota, v důležitých věcech – rozrůzněnost, ve všech věcech – velkorysost. – George H. W. Bushe
· Když někdy uvažuji, jak obrovské následky vzešly z maličkostí... jsem v pokušení myslet si, že žádné maličkosti neexistují. – Bruce Barton
Závěr
Kniha pro mě byla velice přínosná, nejvíce mě v ní zaujaly praktická doporučení po shrnutí každého z návyků. Chci si doporučení ještě jednou projít a praktikovat je. Celkové praktikování 7 návyků ať už to pro mě, jakožto jednotlivce, nebo v týmu bude velkým přínosem a posunem, ale zároveň je to běh na dlouhou trať, který bych ale chtěla zvládnout. Věřím totiž, že by se pak má/naše efektivita rapidně zvýšila.
