Už od malička, se učíme. Rodiče nás učí základním návykům, jako chodit na toaletu, umývat si ruce když přijdeme z venku, dávat si ruku před pusu když zíváme, pozdravit když někam přijdeme a postupem věku jsou od nás tyto návyky v určité společnosti vyžadovány. Je to jakési slušné vychování a chování, které dodržujeme. Cílem, při učení se těchto a mnoho dalších takových návyků je, mít je z automatizované. Jsou návyky, které když umíme, máme život jednodušší. Pro úspěšné jednání a vzájmně obohacující komunikaci sepsal knihu 7 návyků skutečně úspěšných lidí autor Stephen M.R. Covey.
V jeho knize se dočteme o 7 návycích, které když budeme využívat, budou pro nás některé životní situace jednodušší. Já jsem si tu „snadnost“ našla v komunikaci s lidmi a vyjednávání. Na začátku píše o charakteru. Charakter vypovídá víc, než říkáme a děláme. Jsou to slova k zamyšlení. I já jsem se snažila zamyslet a když jsem si vybavovala některé situace z minulosti a opravdu jsem to v některých situacích viděla. Tím jsem si uvědomila, že těchto 7 návyků lze promítat u jednotlivce, v manželství nebo v rodině.
Paradigma. Paradigma je způsob vnímání světa, vesmíru, okolí apod. Funkcí našeho paradigmatu je je postoj a chování. Pro zlepšení učení sebe, musím pochopit ostatní, přemýšlet do hloubky a sdílet.
7 návyků z knihy
1. Proaktivita
Proaktivní znamená víc než být iniciativní, je důležité vzít zodpovědnost za svůj život a reakce, které dělá. Příklad proaktivního a reaktivního jednání. Mám připravený piknik s rodinou. Někde venku v parku, všechno připravené. Najednou ale začne pršet, vypadá to, že plán je zmařen. Proaktivní přístup: pojedeme na piknik jinam do resaturace na jídle, v zápětí vymyslíme podobnou alternativu, abychom zachovali cíl zůstat s rodinou. Reaktivní přístup- vzdám to, pojedu domu a budu negativní, protože mi „někdo“ zmařil plán a já trpím, viním ostatním. V proaktivním přístupu mám možnost volby, pokud se mi to líbí dělám to, pokud se mi to nelíbí – změním to. Jsem věrná svému lidství. K proaktivnímu přístupu patří: vnitřní svoboda, vnější svoboda (možnost výběru) vnitřní síla, přijímání zodpovědnosti, zodpovědnost za efektivitu.
2. Každé své konání začínám s vizí konečného výstupu
Den začínám s myšlenkou, že je tím posledním dnem života a že konec je kritérium, ke kterému směřuji. S nadsázkou. Jako příklad bych použila cvičení z knihy. „ Představte si, že jste na pohřbu, vžijte se do mrtvého a vy slyšíte mluvit 4 lidi k vaší rakvi. Jedním je kamarád, jedním je kolega z práce, jedním je někdo z rodiny a naposled promluví někdo z komunity, kterou jste navštěvovali. CO od nich chceme slyšet? Co by nás potěšilo, kdyby řekli? Čeho si všimnou, že jsme dokázali? K zamyšlení…
Z druhého návyku si odnáším, že už na začátku je fajn myslet na konec. Důležitý bod je podle mě i stupnice hodnot, kterým věříme.
Vůdčí postupu
Leadership x managment
Leadership určuje směr, je to vedení. Managment je řízení, rychlost řízení, koordinace, logistika a postup při řízení určeného směru. Velmi se mi líbila věta „řídíme věci ale vedeme lidi. Při třetím návyku je důležité soustředit se na podstatu.
I zde byl uveden příklad kdy vedoucí ropné společnosti, si po přednášce uvědomil, že vlastně vždy jen řídil, stáhl se z managmentu a začal přemýšlet i o vedení, věděl, že chce umět obojí. Když si uvědomil rozdíl mezi vedením a řízením zdvojnásobily se tržby a zčtyřnásobily zisk.
3. Prvořadé věci na první místo
Důležitost jednotlivých věcí, si určujeme my sami. Naše role, naše poslání. Když potřebujeme postavit žebřík, je na nás, o jakou zeď žebřík opřeme. Když zvoní telefon a my něco děláme, je na nás jestli to vyhodnotíme jako naléhavé i když to může být ztráta času. Pro určení priority můžeme použít techniku. Jedná se o velký čtverec, který si rozdělíme na 4 části. V každé části je jeden nadpis (naléhavé -spěchá, naléhavé- nespěchá, nenaléhavé spěchá, nenaléhavé nespěchá). Druhý kvadrant je klíč k efektivnímu managmentu. První a druhý kvadrant je zaměřen na proaktivní přístup, plánování a organizace. Pracujeme na věcech na kterých nám zaleží nejvíc, ne největší váhy.
4. Já získám, ty taky- win win
Myšlenka přemýšlej takto, já získám a ty taky. Najednu stranu se může zdát nefunkční. Ve skutečnosti je jediná funkční. Uveďme si příklad, pokud budeme jednat win-lose, tedy já nabydu ty pozbydeš- ztratím zákazníka. Pokud budu jednat lose win, je to neudržitelné- zákazník zlikviduje mě. Pokud budu jednat win win- nalezne úplně nové řešení. Jedná se o rovnováhu mezi odvahou a ohleduplností, sebeúctou a úctou k ostatním. Buď win win nebo se dohodneme, že se nedohodneme.
5. Nejdříve se snažím pochopit, potom být pochopen
Pokud se nejdřív snažím pochopit druhého, dávám mu prostor, on/ona cítí bezpečnější prostředí, více se otevře. Vnímá, že se snažím pochopit já jeho a proto se i pak on snaží pochopit mě. Vcítění. Naslouchání. Naslouchání do hloubky. U lidí, kteří nemají pevné jádro v sobě, jako jsou hodnoty a návyky1-3, integrita, málo kdy vznikne hluboké naslouchání a pochopení, protože se bojí, že by je tot vyvdení z míry, mohlo nějak změnit. Jsou příliš zranitelní.
6. Sinegrie
Tvoření nového řešení, tedy win win řešení, nezanmená, že podstoupíme kompromisu. Sinergie nastává tehdy, když se dva lidé, spojí a společně hledají nová řešení. Nejedná se o kompromis. Výsledné řešení, je lepší, než jeho části. Při hledání nových řešení, důležité dá ego stranou a dodržovat vzájemnou úctu.
7. Bruste svou pilu- sebeobnova
Cílem posledního návyku, je udržovat se v kondici a zvyšovat vlastní hodnotu. Udržovat své fyzické, psychické i společenské já. Opět na zamyšlení otázka, která mi trošku pozměnila pohled na věc a moje chování vůči mě. „Už jste byli někdy tak zaneprázdněni, že jste nestihli natankovat auto?“
Pro fyzické zdraví, existuje spousty typů cvičení, na udržení dechu je plný internet a knihovna zdrojů. Na TS jsme se bavili o metodě WIm Hofa.
