Dohoda 1. Neberte si nic osobně
Díky této dohodě se mi propojily znalosti z jiných knih, které už vím. Dohoda je postavená na tom, že každý člověk kope prvotně za sebe, žije podle svých myšlenkových modelů, má svou pravdu, které věří a slova co říká a činy, které koná vychází z něj, z jeho postojů a založení. Když nás někdo uráží a je na nás zlý, tak častokrát není problém v nás, ale nese si ho daný člověk v sobě. Ptejte se sami sebe, jaké má ten člověk pohnutky, k tomu aby na mě byl takhle zlý? Co špatného se mu v životě asi stalo, že je takový?
Slova jsou magická. Můžou být kouzlem, ale i jedem. Často si ani neuvědomujeme, co říkáme a jaká mohou mít naše slova následky. Dále si neuvědomujeme, že když říkáme něco ošklivého ostatním nebo o ostatních za jejich zády, vypouštíme tak jed nejen ven, ale i dovnitř. Tím, že někomu nadáváme, jsme najednou naštvaní a necháváme se strhnout nepříjemnými emocemi, které nám znepříjemňují život a ani nejsou pro naše tělo zdravé. Místo toho, bychom se měli snažit být na lidi hodní, snažit se je pochopit, hledat příčiny proč se chovají, tak jak se chovají a případně jim zkusit pomoct a jejich boj jim ulehčit.
A proč jsme tak závislí na názorech ostatních? Proč nám záleží na tom, co si o nás myslí? Protože jsme lidští tvorové, které mají v nátuře potřebu být chváleni a uznáváni a také proto, že jsme sociální osoby, které jsou na svém okolí závislí a určitou podporu potřebují. Lichotky a chvály nás popohání kupředu a kritizování a nadávání nás naopak tluče hluboko pod povrch. Všechno se to děje z toho důvodu, že jsme nesebejistí, nevíme co přesně chceme a kam směřujeme a potřebujeme od ostatních slyšet, jak si vlastně vedeme a jestli se posouváme správně. Co s tím provést? Je důležité, stanovit si vlastní hodnoty a cíle a hlavně také osobní vizi, která nás bude popohánět, odpovíme si v ní na otázku kdo jsme, proč tu jsme a jaký má naše konání smysl. Když totiž budeme pracovat pro uznání ostatních, tak se z tohoto soužití nevymaníme a budeme navždy takto ovlivnitelní a závislí. Je třeba věci dělat pro smysl, ne pro uznání a tomu smyslu věřit, jinak nebudeme šťastní. A tato myšlenka je krásně rozvedena ve videu Petra Ludwiga o tvorbě osobní vize, takže doporučuju :D
První dohoda mi tedy dává obrovský smysl a vím, že by se spoustě lidem žilo mnohem lépe, kdyby se osvobodili od povrchního hodnocení a pomluv.
Tato dohoda se mi také pojí v souvislosti s naším týmem. Často se stává, že narážíme na problém, že neumíme dávat ani přijímat kritiku a vznikají kvůli tomu spory. Nakonec se poklidná diskuze zvrtne a lidé na sebe plivají slova jako jedy. A z takové diskuze nemůže vzniknout nic dobrého no ne? Vím, že se slovy neumíme pracovat a často místo toho, abychom se pokusili druhé pochopit, zamyslet se nad tím, proč jednají tak jak jednají se rovnou pouštíme do konfliktu a hodnocení podle vlastního úsudku postaveném pouze na domněnkách. Taky se mi stalo, že jsem byla osočena k něčemu, co nebyla pravda a od té doby se v týmu necítím dobře. Díky tomu jsem si uvědomila, že slova mají opravdu velkou váhu a i když si to sama dost často nepřipouštím, tak mě stále názory ostatních hodně ovlivňují a s něčím neumím pracovat. Vedlo mě to k tomu, že jsem přehodnotila studium na této škole a změnila svou motivaci a důvody, proč tady studuji a jakým vnějším vlivům připustím, aby s mou motivací hýbaly a více mě ovlivňovaly.
Až když něco pocítíme na vlastní kůži, tak jsme schopni situaci pochopit a něco s ní začít dělat. Dobré je, když taková situace nastane ji přijmout, popasovat se s ní a následně reflektovat, proč se to stalo a co změnit, aby se to už neopakovalo či byl scénář příště jiný.
Dohoda 2. Nevytvářejte si žádné domněnky
Pro mě nejdůležitější point z této dohody: Důležité je se ptát, a ne předpokládat a potom vyvozovat důsledky a hned jednat.
Kolik problémů a sporů by nenastalo, kdybychom se chovali lidsky, přirozeně a byli k sobě upřímní. Dost často dáme jen na svůj úsudek a nejsme moc objektivní. Proč zpochybňujeme kroky ostatních lidí, ale už nejsme kritičtí sami k sobě? V případě, že se nám něco nelíbí, máme začít u sebe. Zeptat se sebe, co se nám přesně nelíbí a proč si myslíme, že to tak je. Dále je třeba hledat odpovědi na tyto otázky. Nejít však do ofenzivy, ale jít si bez předsudků s daným člověkem popovídat, zmapovat situaci, svěřit se se svými dosavadními pocity a snažit se společně najít řešení.
Když se tak zamyslím, tak jsem si kvůli vlastním domněnkám a unáhleným závěrům zkazila nejeden jak osobní, tak profesní vztah. Komunikace je základem všeho. Je to klíč, který dokáže otevřít spousty dveří, ale je to také past, která nám spousty dveří dokáže nadobro zavřít.
Často se dostávám do situace, kdy si v hlavě vytvořím scénář a automaticky počítám, že vše pojede podle něho. Když to tak s plynutím času není, jsem najednou zklamaná a naštvaná a převážně jsem naštvaná na své okolí, ventiluji to a vypouštím ze sebe jedy. Proč to ale dělám? Protože jsem vnitřně naštvaná na sebe, že jsem si informace nezjistila a nepotvrdila a je to vlastně moje chyba, co se teď děje. Proto je velmi důležité se ptát. Když jsou nejasnosti, není nic jednoduššího než otevřít pusu a narovinu se zeptat. Předejde se díky tomu spoustě nedorozuměním.
A na závěr k této dohodě. Každý jsme jiný. Já nemůžu dopředu vědět, jak budou ostatní reagovat a co si o mě poté budou myslet. Co může připadat super mně, nemusí připadat super ostatním. Co je pro mě přes čáru, může být pro ostatní naprosto v pořádku. Každý jsme někde vyrostli, měli jiné prostředí a výchovu, máme jiné okruhy přátel, atd. Toto všechno jsou aspekty, které nás velmi ovlivňují, my bychom na to měli myslet a NEŘÍDIT SE PODLE NAŠICH DOMNĚNEK.
Dohoda 3. Nehřešte slovem
Tato dohoda se mi sama o sobě pojí i s disciplínou. Dohoda pojednává, že slovo má opravdu sílu a nejen sliby, které dáváme ostatním bychom měli plnit. Když si dám nějaký závazek a potom ho nesplním, jakou váhu mé slovo tedy má? Nesplním vůči sobě závazek jednou, po druhé, po třetí a postupem času pro mě ztrácí na významu. Tím, že dodržujeme to, co jsme si předsevzali se nám zvyšuje naše sebevědomí a naopak. Když se budete ustavičně zklamávat, ztratíte důvěru v sebe a nebude se vám se sebou ani dobře žít. Proto je třeba volit vhodná slova i co se nás samotných týče a myslet, že i tato slova a spíše především tato slova nás hodně moc ovlivňují a je jen na nás, jestli z pozitivního nebo negativního hlediska.
Dále je třeba volit vhodná slova i v rámci interakce s ostatními lidmi. Jak už jsem psala víše, to jaká slova zvolíme, má následně velký vliv na to, čeho našimi slovy dosáhneme. Buď někomu ublížíme, zničíme si vztah či přijdeme o zakázku, kterou jsme vážně chtěli, a nebo naopak dosáhneme čeho jsme potřebovali, vytvoříme nová přátelství a posuneme se k našim cílům a vizi. Než se tedy pouštíme do nějaké konfrontace, je třeba si uvědomit, jak je pro nás daná diskuze důležitá a jak nás její rozuzlení ovlivní. Představíme si, jak bychom si přáli, aby situace probíhala, kdybychom byli v roli druhého člověka a zvolíme taková slova, která bychom byli sami schopni přijmout a jak daný člověk reaguje normálně a jak v jeho případě udělat konverzaci co nejpříjemnější. A to je podle mě klíč.
Dohoda 4. Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete
Čtvrtá dohoda spočívá v uvědomění, co nás baví a zlepšování se v daných dovednostech. Když budeme dlouhodobě pracovat v zaměstnání, které nás nebaví, pravděpodobně do něj nedáme 100 % a spíš budeme průměrní zaměstnanci, abychom si udrželi naše místo a nebyli nahrazeni. Představte si ale ten rozdíl, kdybyste pracovali na něčem svém, kde vám velice záleží na výsledcích, ve své práci byste využívali své silné stránky a viděli super odvedenou práci. To je asi něco jiného, že? Proto, pokud je to možné, bychom se měli zaměřovat na činnosti, které nás naplňují a jsou v souladu s našimi hodnotami a vizí. Naskytne se určitě mnoho činností, které budeme muset překonat, ale pokud i v těchto činnostech dokážeme najít smysl a odůvodníme si, proč je děláme a chceme aby byly výsledky oné práce co nejlepší, věřím že se nám bude pracovat o mnoho lépe a do dané činnosti se pokusíme dát svých 100 %. Protože čas je to nejcennější co máme a když už se rozhodneme, že svůj čas do té činnosti dáme, tak ať to stojí za to.
Závěr
Krásná kniha s velkým poselstvím. Je to kniha o tom, co ze sebe dáváme ostatním a zároveň co dáváme sami sobě. Nejsou to pravidla. Je to způsob života.
