Proč se radami z knihy řídit?
Protože tyto rady (dohody) nám pomáhají ke šťastnějšímu a produktivnějšímu životu. Většina populace se jimi totiž neřídí a pak jsou kolem nás urážlivý, toxičtí lidé bez zápalu, dělající zbytečné chyby. A takový jako podnikatelé rozhodně být nechceme.
První dohoda: Neberte si nic osobně
Kéž by si tuhle radu vzala k srdci má přítelkyně… Ale teď vážně. Nad touhle radou bychom se měli zamyslet všichni, jelikož tuhle chybu děláme občas opravdu všichni. Někdo nám něco řekne a my nad tím pak hloubáme, zpochybňujeme sami sebe a dostáváme se do špatné, nekreativní a hlavně neproduktivní nálady. A to úplně zbytečně. Každý totiž vnímá realitu subjektivně a to, co se jednomu může zdát jako chyba, špatnost nebo úplná kravina, může být pro druhého zázrak či naprostá senzace.
Zároveň, když nám někdo něco vyčítá, tak tím vlastně nemluví o nás, ale o sobě. Tohle mi připomnělo knihu Emoční inteligence, kde stálo: ,,Kdo na někoho ukazuje prstem, ukazuje vlastně třemi prsty na sebe.” S touhle myšlenkou souzním tak z poloviny, jelikož mi nepřijde, že to platí vždy. Každopádně je v ní velká moudrost, která je často velice trefná. Zvláště pak v emočně vypjatých situacích.
Autor dále tvrdí, že nám záleží na cizích názorech, protože chceme slyšet lichotky a pochvaly. Bohužel pak zároveň přijímáme příliš otevřeně i negativní názory druhých. Tady opět nemohu plně souhlasit, na názorech druhých nám záleží hlavně proto, že z evolučního hlediska potřebujeme být součástí “smečky”. Dále nám může na cizím názoru záležet také proto, že si daného člověka z nějakého důvodu vážíme.
Klíčem, jak tuto dohodu dodržet, je být si jistý sám sebou a znát sebe sama. Tady s tím souhlasím na 110%.
Druhá dohoda: Nevytvářejme si žádné domněnky
Bože, kolikrát už jsem se o tom musel přesvědčit při podnikání na vlastní kůži… Vytvářet si domněnky není ve své podstatě nic špatného, je to přirozený přístup k věci. Problém však je, pokud na daných domněnkách začneme cokoli stavět, aniž bychom si jejich správnost ověřili. Následně pak vzniká tzv. žebřík domněnek (viz kniha Učící se organizace), který nás vede k dělání činností založených na chybných, nereálných základech, a my následně chybujeme. A opět úplně zbytečně.
Ptejme se proto i na tu největší prkotinu, pokud nám nepřijde zřejmá. Je lepší se cítit trochu trapně, že se ptáme na něco, co je přece všem ostatním úplně jasné, než pak udělat nějakou chybu, která nás bude stát čas, dřinu nebo peníze. Navíc pak často zjistíme, že daná informace není všem až tak úplně jasná a že se pouze styděli se sami zeptat.
Třetí dohoda: Nehřešme slovem
Zpátky k první dohodě… Je fajn, že si teď už neberem nic osobně, ale to neznamená, že to tak mají i ostatní. Buďme si tedy vědomi, že slova mohou zraňovat. A tím je myšleno nejen emočně, ale i technicky. Autor přirovnává slovo k semínku, které když zasadíme, vyroste z něj strom. Jenže takový strom může být i pěkně jedovatý. Proto plácnutí i sebemenší kraviny může druhého navést na cestu, která jej poškodí. Dávejme si tedy pozor na to, co a jak říkáme.
Čtvrtá dohoda: Vždy dělejme vše, jak nejlépe dovedeme
Asi nejzajímavější myšlenka knihy… Tohle je přesně jedna z věcí, která odlišuje úspěšné lidi od neúspěšných. Energie, cílevědomost, smysl pro detail, houževnatost, nadšení a zápal pro věc. To vše a mnohem více vychází z této dohody. Dělat vše naplno nám dokáže odkrýt vnitřní potenciál a posunout nás na novou úroveň bytí.
Je jasné, že se to snadněji řekne, než udělá. Klíčem k tomu, jak tuto dohodu dodržet, je dělat z většiny času to, co nás baví a naplňuje. Pak se dá vypěstovat návyk, který nám pomůže dělat naplno i věci, které pro nás nejsou to samé ořechové.
Využití v praxi
Myšlenky z knihy mě nadchly a skutečně přesvědčily, abych je dodržovat. Tak uvidíme za pár měsíců, zda to vydržím. Zatím dodržuji po většinu času dohodu 1 a 2, ale i tak se v nich mohu násobně zlepšit. Dále bych se měl zaměřit na třetí dohodu a hlavně pak na dohodu čtvrtou, jelikož v ní mám rozhodně největší nedostatky. Ale jak říká Barney Stinson: CHALLENGE ACCEPTED!
