Knihu jsem si vybral, protože je její autor někdy vnímán jako dost kontroverzní osoba. Já ho tak nikdy nevnímal, ale neměl jsem úplně ucelený obrázek. Chtěl jsem si proto přečíst knihu, abych si udělal názor. Zároveň jsem taky dlouho nečetl knihu, která se týká toho, jak si nastavit v životě hodnoty a mindset. Takže jsem byl docela zvědavý, co se z knihy dozvím. Do čtení jsem šel s nadsázkou a pojetím, že mi jiný člověk vysvětluje svoje světu názory. Snažil jsem se hodně pozastavovat, sám sebe se ptát na názor na to co jsem přečetl a co to pro mě znamená.
Byl jsem tady dost často zaražený tím, jak moc do hloubky Peterson jde. Jak pravidlo, které se dá shrnout pár slovy. Může být tak detailně rozebráno. Pravidlo bych shrnul jako: “věr sám v sebe.” Hodně zjednodušeně řečeno. Ale co v čem to bylo zajímavé bylo. Proč to mám dělat. V knize bylo na příkladu humrů ukázáno, jaký vliv má sebevědomý a postavení v hierarchii vliv na náš výkon. Jak ti na vrcholu hierarchie mají většinu všech zdrojů a ti dole téměř nic. To, jaké máme postavení má extrémní dopad na to, jak si věříme, když nastane překážka a jak ji zvládneme překonat.
Hodně tady píše o hierarchiích a tom, jak fungují. Což dost lidí bere, jako tvrzení, že jsou dobré. Oni nejsou dobré ani špatné. Prostě tu jsou a jsou pro většinu živočichů přirozené. Včetně lidí. Přemýšlel jsem, jestli tohle jde proti myšlenkám plochých organizací, ale nemyslím si. Protože hierarchie nemusí být jen mocenská, ale třeba kompetentní. A vědět kdo je v organizaci nejlepší sales člověk. Je relativně užitečné.
A to, že bychom si měli věřit a chodit vzpřímeně, abychom se tak cítili je super rada. Jen se nesmíme stát arogantními.
Okej tohle pravidlo je za mě totální game changer. Poukazuje na to, jak dobře se často staráme o ostatní, ale o sebe často ani tolik ne. Měl by ses o sebe starat stejně jako se staráš o ostatní. Tudíž dbát na svoje zdraví. A také si ale nenechat procházet, žádné špatné rozhodnutí. K něčemu podobnému jsem došel asi rok zpátky. Když jsem se snažil najít to jaký vztah mám mít sám k sobě. Přemýšlel jsem, k jakému vztahu, co znám by se to dalo přirovnat. Můj závěr byl jako otec ke svému synovi. To, co to pro mě znamená je být na sebe přísný. Nenechat se být slabí nebo zlým a vést se k naplnění svého potencionálu. A zároveň k sobě cítit nepodmíněnou lásku, jako otec ke svému synovi. Vědět, že když jsem na sebe tvrdý a přísný je to jen proto, že mi na sobě záleží. Řekl bych že tenhle přístup mě často pomohl obstát vlastní sebekritiku a umlčet ten otravný hlas ve své hlavě, který se ti snaží udělat v hlavě jen paseku. Měj se tedy rád za každých okolností a během toho nedovol, aby ses choval jako člověk, kterým bys nechtěl být.
Tohle pravidlo bylo dost jasné. Obklopuj se lidmi, kterým se chceš stát a kteří pro tebe opravdu chtějí to nejlepší. Kteří dodržují radikální otevřenost a řeknou ti, když něco děláš špatně. Protože se o tebe zajímají a nechtějí, aby si dělal věci špatně. Buď s lidmi, kteří s tebou budou oslavovat tvá vítězství a nebudou jen tiše závidět.
Taky relativně jasné pravidlo. Téměř vždycky a všude bude člověk, který je ve všem, co děláme lepší než mi. A dneska díky internetu se porovnáváme s těmi nejlepšími lidmi na světě. Pokud se budeme porovnávat s ostatními, tak budeme pořád nespokojeni a neuvidíme svůj posun. Pořád bude někde lepší. Proto je důležité se porovnávat sám se sebou, jak jsem byl včera. Pokud jsem lepší. Hurá. Je co slavit. A to stačí. To jsou malá vítězství. Pokud budu každý den o procento lepší. Několik let v kuse posun se nastřádá a za rok za dva budu úplně jiný člověk. Dost se mi to propojuje s jednou z mých nejsilnější hodnot. A tou je růst. Dokud rostu tak jdu kupředu. Pokud rostu tak není překážka, kterou časem nepřekonám. Pokud rostu žiju naplno. “We do business to earn, to live fully we learn!!!”
To je spíše rada pro rodiče. Zjednodušeně říká, že bychom svým dětem neměli dávat tolik volnosti a svobody, aby se stali lidmi, s kterými bych se nechtěl bavit. Myslím, že se to dá aplikovat i do týmu. Neměli bychom nechat ostatní členy týmu chovat se tak, abych s ní vůbec nechtěl. Abych s nimi nemohl mluvit jako s člověk. I když to znamená, že budu muset jít do konfliktu nebo se navzájem omezovat. Neznamená to, že jakmile někdo udělá něco, co se mi nelíbí měl bych je hned konfrontovat. Znamená to, že bych neměl tolerovat dlouhodobé chování, které nemůžu vystát. Ne vždy je cesta změnit sebe a svůj přístup. Ačkoliv to často je to správné řešení.
Zkrátka není dobré kritizovat ostatní, když mám ještě hodně práce sám na sobě. Je potřeba nejdřív pracovat sám se sebou, než začnu svádět vinu na své okolí. Musím přijmout zodpovědnost za vlastní život. Nemůžu se pořád jen vymlouvat na své okolí. Musím přijmout zodpovědnost sám za svůj život. To znamená, že bych si měl uklidit sám u sebe, než začnu kritizovat ostatní.
Tohle pravidlo je varování před rychlými úspěchy, které jsou jednoduché a přináší užitek rychle. Protože takovéhle věci často nemají takový přesah a v dlouhodobém hledisku nám nepřinesou takové uspokojení. Měli bychom se tedy věnovat tomu co nám dává smysl. Co nám přináší smysl do života. Nikoliv krátkodobý užitek, ale dlouhodobý. Musíme se trénovat v tom setrvat v těžkých, ale důležitých věcech a nenechat t se rozptylovat krátkodobými požitky.
S tímhle pravidlem se silně ztotožňuju. Věřím totiž tomu, že říkat vždy jen pravdu je naprosto kritické, abychom se mohli rozvíjet. Protože pokud si zvykneme lhát ostatním velmi rychle si zvykneme lhát i sám sobě. A to je chvíle, kdy nastane náš konec. Jelikož sám sebe obelhat je opravdu jednoduché. A následky jsou devastující.
Druhým aspektem říkání pravdy je, že když jsem upřímný ostatní jsou pravděpodobně také více upřímný. A žít v kolektivu, kdy nevíš, na čem doopravdy jsi, protože si neříkáte pravdu není příjemné místo, kde být. A určitě to není místo, kde bychom se rozvíjeli.
Taky velmi jednoduché pravidlo, které všichni v Tiimi známe. Zkrátka naslouchej ostatním. Nikdy nevíš, co vědí a co by ti mohly poradit. Od každého se máš co naučit otázkou je jen co. A proto bychom měli bedlivě naslouchat ostatním.
Zkrátka vysvětluje, jak důležité je to, co řekneme. Jaký vliv na nás má to, co si pustíme do hlavy. Jaké informace o sobě šíříme a jaký to má vliv. Také poukazuje na nutnost se hluboce zamýšlet sám nad sebou, abych objevil svou skutečnou pravdu.
Tohle je relativně silná kapitola. Na příkladu dětí jezdících na skateboardu popisu Peaterson lidskou fascinacím nebezpečím. Vysvětluje jak vlastně něco, tak nebezpečného jako je jezdit na skateboardu, nebo skok z letadla je tak vzrušující. Je to právě proto jak je to nebezpečné. Jak blízko se jsme schopni dostat ke smrti nebo minimálně vážnému zranění. A právě proto jsou vzrušující. Peaterson dál argumentuje, že právě takové aktivity jsou, ale potřeba k našemu vývoji. Pokud se nenaučím žít v nebezpečných situacích, tak nebudu natolik odolný a schopný zvládat temné kouty našeho světa. Zkrátka podporuje myšlenku riskování a posouvání svých hranic, i když to znamená riskovat zranění nebo něco horšího.
Tahle kapitola je taky pravděpodobně ta praná za nejvíce kontroverzní. Je to, protože do hloubky popisuje rozdíly mezi muži a ženami, a to jak v dětství až do dospělosti. Jaké mají jiné potřeby a vlastnosti. A tudíž jak potřebují jiný přístup.
V celé knize Peterson popisuje, jak je život těžký a proč tedy musíme na sobě pracovat, abych ho zvládly. Abychom překonali jeho nástrahy a žili tak jak chceme. V této kapitole poukazuje na to, proč je ale důležité i umět naplno užít. Zkrátka pohlaď si kočku nebo psa, když jde okolo. Užij si příjemné teplo ranního slunce a oceňuj život v celé své kráse. Ať se ten těžký život o něco lépe žije.
Dělat přímo ATP na tuhle knihu je těžké. Jelikož neobsahuje přesné instrukce, jak žít. Jen popisuje význam různých hodnot a přístupu k životu. To co je síla knihy je, jak do hloubky autor vysvětluje relativně jednoduché myšlenky. To co mi to dala je silnější víra a jasnost tom, jak chci žít. A taky jsem celkem vyzbrojený na jakoukoliv filozofickou debatu. Ale budu určitě víc myslet, na to abych chodil narovnaný.
