Úvod
12 pravidel pro život byla asi má první seberozvojová knížka. Dostal jsem ji od člena rodiny před cestou do Kanady. Když na to koukám zpětně, je to jako kdyby to měl být kompas, který mi představí základní principy pro lepší život. Zároveň mě díky tomu začalo bavit číst a začal jsem se mnohem víc zajímat o seberozvoj. Takže to vypadá že účel splnila. Jelikož naháním body do esej banky, tak si připomenu pravidla z knížky a napíšu k nim můj komentář. Enjoy.
Pravidlo 1: Stůjte rovně s rameny dozadu
Skvělá první kapitola, díky které jsem se do knihy okamžitě začetl a zamiloval. Peterson tam dává krásný příklad s hierarchii humrů, kteří také bojují o svůj prostor a s každým vítězstvím mají větší a větší sebevědomí, a naopak ti, kteří prohrají, tak se stáhnou a znova už bojovat nechtějí a tak je to i v lidském životě. Ne náhodou je tohle první pravidlo, protože je to celé jenom o hlavě, o tom, jak já sám sebe vnímám, jaké mám sebevědomí, což určují všechny souboje, které jsem za svůj život podstoupil od těch mikrosoubojů, kterých je každý den nespočet, až po ty velké životní milníky (úspěchy/neúspěchy). Jak říkám, myslím si, že je to hodně o druhých lidech, o tom, jak nás vnímají, a že to prostě se nedá úplně vochcat. Prostě pokud mě všichni jenom dissujou, a já ty souboje jakoby prohrávám, tak se můžu ve svý hlavě snažit sebevíc, ale stejně to sebevedomí nebude takový, jako když mě ostatní chválí. Takže sice je to v naší hlavě, ale je to do velký míry založený na ocenění od ostatních. A to, jak toho můžeme využít v náš prospěch, tak je brát si jenom tu pozitivní zpětnou vazbu, konstruktivní samozřejmě do nějaké míry taky (pozor ale neberte tu konstruktivní ZV jako svatou pravdu, ten člověk se taky může mýlit) ale vyloženě negativní, když nás někdo schazuje, a ani to nemusí myslet zle, ale prostě nás schazuje, tak si to nebrat, protože to se nám dostane do hlavy, a potom už máme v hlavě jeden tenhle příklad, kdy nás nějaký člověk schodil a dokonce my sami si můžeme myslet, že nás to neovlivňuje, ale ve finále to ten další člověk vycítí a je pro něm ještě jednodušší nás schodit a pro toho dalšího ještě jednodušší a už je to ten začarovaný kruh... Snažte se být si co nejvíc jistý, sami sebou, svými hodnotami a tím, co dělám a filtrovat negativní zpětnou vazbu. ... My nemusíme bojovat o území jako humři a proto pokud s námi jde někdo do souboje, tak my ten souboj podstupovat nemusíme. Já si můžu hledět toho svýho a chodit jen do „soubojů“, které jsou win win pro obě strany.
Pravidlo 2: Zacházejte se sebou jako s někým, koho máte na starosti
Kdo jinej něž já? Kdy jindy než teď. Přijmi to, že jediný, kdo může za všechno, co se ti v životě stálo, a jediný, kdo s tím může něco dělat, seš ty. Každý z nás má tendenci se vymlouvat. Ale čím dřív přijímaš 100% odpovědnost za svůj život, tím svobodnější budeš.
Pravidlo 3: Přátelte se s lidmi, kteří pro vás chtějí to nejlepší
To, že jsi průměrem pěti lidí, se kterými si nejvíc bavíš, slyšel každý z nás už stokrát. Ale já si myslím, že tomu ještě předchází jeden krok, a to je, že se musím hodně dobře znát, tak abych věděl, co je pro mě to nejlepší, protože jak to mají vědět ty kamarádi, když to nevím já sám. A jak mám poznat, že ty kamarádi nedělají to, co je pro mě nejlepší, když to nevím já sám. Takže se musíte fakt dobře poznat, vědět, co je pro vás dobrý, a pak se nebát odstříhnout ty přátelství, které nám více berou, než dávají. To je věc, se kterou já mám problém a řeším to se svými kamarády ze základky a ze střední. Protože je tam furt ten morální blok toho, že přece se s ním nemůžu přestat bavit, když se známe tak dlouho. Ale jak zaznělo v pravidle výše, jediný, za kterou mám zodpovednost, jsem já sám. A pokud vím, že mi to víc bere, než dává, tak by nemělo být nad čím přemýšlet.
Pravidlo 4: Porovnávejte se s tím, kým jste byli včera, ne s tím, kým je někdo jiný dnes
Další klasika, kterou jsme sešli už milionkrát. Porovnávaj se sám se sebou. Což je pro většinu lidí hrozně těžký. A já si myslím, že je to s dvou důvodů. 1) buď se ty lidi tak dobře neznají a přesně nevědí, co chtějí atd. A 2) věc, která na to navazuje, oni nevědí, co chtějí a proto tolik toho nedělají a tolik se neposouvají. A potom mají tendenci se porovnávat s jinými, u kterých třeba vidí ten posun, ale nevidí to úsilí zatím. Myslím si, že člověk, který se dobře zná, ví, co chce, má nastavené nějaké cíle a posouvá se, tak poměrně přirozeně ztrácí to, aby se porovnával s dalšími. Nebo když to stáhnu na sebe, tak se porovnávám s dalšími, ale už to není takový to destruktivní porovnávání, kdy mě hrozně sere, že nejsem tam, kde jsou oni a není to takový to škodlivý a negativní pro mě, ale naopak spíš inspirace.
Pravidlo 5: Nedovolte dětem dělat nic, kvůli čemu byste je neměli rádi
Tak tohle pravidlo bylo zaměřené primárně na rodiče, což se mi naštěstí ještě nepovedlo. Ale dá se to aplikovat i na vztahy s kýmkoliv. Abychom se nenechávali líbit, dávali zpětnou vazbu a nastavovali hranice na chování, které nám není příjemné. Protože tím předcházíme k tomu, že bychom pak dostali averzi na ty lidi, se kterou se hrozně špatně bojuje. Je to něco, díky čemu pročišťujeme vzduch tak, aby mezi mnou a tím daným člověkem byl vždycky čistý stůl.
Pravidlo 6: Uklízejte si svůj dům, než začnete kritizovat svět
Klasicky, nejdřív si zameň před svým prahem. Tohle je další věc, která je nám lidem hrozně přirozená a vlastně příjemná. Něco kritizovat, na něco nadávat. A opět se to pojí prostě s tím hledět si sám sebe a mít chuť do toho, co chci dělat, mít něco nastaveno za čím jdu a pak nemám takovou tendenci se ohlížet na ostatní a nějakým způsobem je kritizovat. A i když mi třeba ta kritika do hlavy stejně bude skákat a nikdo z nás se tomu nevyhne, prostě všichni rádi píčujeme na ostatní věci, tak je dobrý si uvědomit, že všechno je o nějakým kontextu a my nikdy ten kontext neznáme celý, ať se jedná o světový problém nebo o problém našeho souseda. Takže je dobrý si tohle vrýt do paměti (nebo třeba na kůži;)) a aspoň k tomu přistupovat tak, že ok, třeba něco kritizuju, ale furt je tam velká pokora toho, že to kritizuju z té svý pozice. A uvědomuju si, že tam může být spoustu proměných, o kterých já nevím.
Pravidlo 7: Usilujte o to, co je smysluplné, nikoli o to, co je výhodné
happiness > pleasure
Tohle je věc, kterou se hrozně učím, a to je myslet víc do budoucna a dlouhodobě. Že je prostě spoustu věcí, které se mě třeba dělat nechtějí. Například v mezilidských vztazích. Prostě už hodně krát se mi stalo, že jsem řekl, kašlu na to, však už se s ním stejně nebudu nikdy bavit, nebudu nic potřebovat. A pak se to prostě vrátí jak bomerang, a najednou zjistím, že kdybych si dal o trochu víc práce dřív, tak to teď mohlo být daleko snažší. Prostě máme hrozně tendenci myslet krátkodobě a jen na to, co je pro nás teď nejvýhodnější.
Pravidlo 8: Říkejte pravdu – nebo alespoň nelžete
Upřímnost, upřímnost, upřímnost. To je podle mě nejdůležitější vlastnost proživot. Věc, který se nejvíc cením. A velký lži nikdy nedělám, protože jsem se hodněkrát přesvědčil o tom, že ať to může být sebevíc nepříjemný a bolestivý ta pravda, tak vždycky je lepší a ta situace se vyřeší líp, než lhát. Mít potom stresy z tý lži, nějakým způsobem snížit, pracovat, atd. Věc, kterou občas voddělám, tak jsou takový ty malý nevinný lži, protože je to prostě zkrátka jednodušší, ušetří to třeba čas, druhému to udělá radost, atd. A úplně nevím, jak s tím pracovat, protože jednak každá z těch lží je jinak závažná, že něco třeba se myslím na půl atd. Ale hlavně z toho důvodu, že jsem přesvědčen, že pokud lžu ostatním, tak musím v něčem lhát i sám sobě a dokud nebudu 100% upřímný k ostatním, tak asi nemůžu být ani 100% upřímný k sobě. Takže s tím úplně nevím ještě, jak pracovat.
Pravidlo 9: Naslouchejte druhým, jako by věděli něco, co vy nevíte
Aktivní naslouchání je v dnešní době totální gamechanger a když to zvládneme, automaticky jsme pro lidi o 1000% zajímavější. Protože většina lidí to neumí. Přesně tohleto, říkat si, že daný člověk ví něco, co já nevím, je klíč k tomu, abych se dokázal bavit i s lidmi, se kterými se bavit nechci. A i když ne, to vždycky jde. Tak tohle je věc, co mi s tím fakt pomáhá.
Pravidlo 10: Buďte přesní ve svém mluvení
Snažte se být co nejvíce přímý a přesný ve svém mluveném projevu. Je to další věc, která vás hodně odliší a usnadní vám komunikaci s ostatníma lidma. Využívejte parafrázování toho, co řekli, schrnování tématu, problému atd.
Pravidlo 11: Nechte děti jezdit na skateboardu
V tomhle pravidle se zase mluví o dětech, ale spíš bych to bral jako takovou metaforu. Je to o tom, že bychom stále měli posouvat naše hranice komfortní zónu a vystavovat se určitému nebezpečí. Přiměřenému samozřejmě. Nějakému diskomfortu. Ale ten skate taky vyzkoušejte, je to docela prdel.
Pravidlo 12: Když potkáte kočku na ulici, pohlaďte ji
Na závěr nám Peterson připomína, abychom si užívali každý den, snažili se všímat si maličkostí, oceňovali je a vážili si jich. A užívali si tak každý den, protože náš život je to, co děláme každý den, takže pokud chceme mít pěkný život, musíme se snažit mít pěkný každý den.
